Pivo dobré, ženy hezké, to jsou dary země české! ANEB I na jihu zpívá celá rodina

Jak lépe by se dal charakterizovat páteční večer 24. března 2017 ve Strakonicích, než takto pojatým malým hudebním pozdravem? Za dva a půl roku své obnovené existence se Strakonice vypracovaly počtem svých členů i pestrostí svých akcí mezi absolutní špičku mezi našimi odbočkami a dělají tak čest svému městu, které je i významným představitelem jihočeské historie i průmyslu. i když po 200 let známá značka Fezko byla po fúzi se zahraniční firmou přejmenována a přešla na výrobu textilií zejména pro automobilový průmysl. Podobně kdysi slavnou značku motocyklů ČZ již na trhu nenajdete. Po kuponové privatizaci firmu ČZM zakoupila firma Cagiva, která se pak vzápětí zbavila konkurenta a tradiční firma přešla rovněž k automobilismu, především na výrobu autosoučástek a dalších komponent pro automobilový průmysl. Jen to pivovarnictví nese původní prapor dále a dělá čest pověsti českého piva, což je i pochopitelné, kdy nejoblíbenější značky hledáme zpravidla na jih od pomyslné čáry Pardubice – střed Prahy – Cheb! Při krátkém představení Strakonic nesmíme zapomenout ani na významné rodáky, kde je na špici určitě buditel František Ladislav Čelakovský a tatínek Spejbla a Hurvínka – Josef Skupa, kterého asi mnozí považují spíše za Plzeňáka i díky jeho profesnímu životu. Čestným občanem Strakonic je i první československý prezident TGM, který byl po léta poslancem Říšského sněmu ve Vídni za okres Strakonice, a možná překvapivě i chorvatský biskup Josip Juraj Strossmayer,  čímž město vyjádřilo úctu k jeho snaze o přátelství mezi slovanskými národy! A při představování Strakonic nesmíme zapomenout ani na mezinárodní dudácký festival, který se pořádá každý sudý rok v srpnu. Ale řadu těchto i dalších zajímavostí a pamětihodností bude moc slávistická veřejnost poznat poslední červnový víkend, kdy se Strakonice stanou „hlavním městem slávistů“ jako pořadatel 17.Setkání slávistů!

Velký ohlas měla i akce vloni na jaře, která se odehrála „ve dvou poločasech“ v prostorách místního pivovaru. Po exkurzi do pivovarského zázemí pak totiž následovala velmi hezká beseda se Standou Vlčkem. A stejný model zvolili Strakoničtí i letos, kde však onen „druhý poločas“ zaplnila Univerzita Slavia. Ale i prohlídka pivovaru byla opět velkým zážitkem, kdy bylo možno nejen ochutnat různá stadia výroby piva, ale díky perfektnímu výkladu jsme si potvrdili, že pivovarnictví nelze vykonávat jako pouhé zaměstnání, ale že se tato profese dělá srdcem. I díky tomu je stále české pivo právem celosvětovým pojmem!

Mezitím se v Degustovně vše připravovalo na další etapu historie v rámci Univezrity Slavia, jejíž  duchovní otec a studnice stále nových a nových nápadů př.Pomikal připravil další téma. Tentokrát to bylo o fandění a fanoušcích, čemuž odpovídalo i složení profesorského  sboru Pomikal, Dobiáš, Krasoň z Tribuny sever , takže byli zastoupeni pamětníci ze 3 období, ze 3 generací! Při cestě do Strakonic jsme uvažovali, jak přijmou účastníci přednášky návrh, abychom si některé popěvky i společně zazpívali. Obavy byly liché, a tak po nesmělém začátku zpíval celý sál Kluky zlaté, hymnu Strandy Procházky Naše věčná Slávie, jakož i popěvek TS vycházející z jeho slov. Vzpomínalo se i na první generaci vlajkonošů, jejíž popěvek vycházel z melodie Mělnické polky, jakož i na nezapomenutelné karnevaly, které vždy zahajovala populární píseň Červenobílý, to se mi líbí. A tak si nešlo  nevzpomenout na někdejší oblíbený TV-pořad Zpívá celá rodina, protože strakonická odbočka je vlastně taky taková velká slávistická rodina!

Vhodně zvolený sled obrázků tak připomněl začátky fotbalu, kdy se scházeli fanoušci v hledištích a po zápase pak na hřišti, na začátky vlajkonošů, různé výjezdy a výlety, kdy byla snaha využívat všechny možné i nemožné slevy, jakož i na dnešní Červenobílou bojovou sílu, kterou představuje TS. Připomenuty byly i smutnější okamžiky, kdy zloba vítězila nad dobrem, ať už šlo o zapálení tribuny nacisty, vystěhování z Letné i nechvalně proslulého sudího Fencla, který připravil Slavii coby nováčka o titul v roce 1966.

Pohled do zaplněného sálu musel potěšit každé slávistické oko. Snad málokde se zatím sešlo tolik příslušnic krásnější poloviny lidstva (doslova nadšen byl Krasoň, který podobný výjezd zažil v tomto rozsahu poprvé a obdivoval i to, že nakonec musel rozdávat autogramy, protože pro mladší děvčata byl doslova bohem!). Pokud by sál nebyl vybaven poctivými stoly, dalo by se říci, že se stoly prohýbaly pod přehlídkou slaných i sladkých dobrot, které strakonické slávistky vyrobily a do sálu přinesly! Vůbec se slávisté ve Strakonicích nemusejí obávat o budoucnost, kolik jen mladých a nejmladších krásných  tváří bylo v Degustovně přítomno! Takže ona jihočeská písnička z úvodu plně platil!

Stručně a jasně řečeno – na poslední červnový víkend se už nyní můžeme těšit, je vidět ze všech úhlů, jak zodpovědně se Strakoničtí připravují, aby letošní Setkání patřilo mezi nejzdařilejší v celé historii!

Veleňští tentokrát spojili výročku, besedu i přednášku Univerzity Slavia!

Veleňská odbočka se vedle své úspěšné činnosti, kde zejména vyniká několik odbočkových vlajek se znakem obce, které vídáme pravidelně na severozápadním ochozu Edenu a kde unikátem je i každoroční červnová Veleňská pentle i pravidelná účast na Setkání slávistů či návštěvy Maikolandu v době plné síly př.Maika! Odbočka se pyšní  i jedním primátem – je mimopražskou odbočkou sídlící v obci, která přímo navazuje na hranice Prahy – i díky „přifařeným“ Mirovicím Veleňské hned tak někdo nepřekoná. A pokud jsme v tomto článku u zpěvu a písniček, tak si jistě zvláště starší čtenáři vzpomenou na kdysi oblíbenou dechovkovou skladbu „Přes dvě vesnice…“. To však pro Veleň rozhodně neplatí – příměstský autobus č.377 od metra Letňany opustí Prahu na zastávce Tuháňská a mezi Třeboradicemi a Miškovicemi už vjíždí do katastru Mirovic a tedy vlastně Veleně.

Veleňští vždy kladou právem důraz na tradiční výročku.  Dříve bývala jejich zázemím restaurace U Arazimů, před několika lety byla dokončena přestavba budovy obecního úřadu na protější straně ulice, při níž výrazně pomáhali i slávisté, a v útulném prostředí prvního patra OÚ se poprvé nastěhovali do většího sálu, protože se oprávněně čekala vyšší návštěva!

Jedna věc však Veleňské dlouho trápila. Vždy smutně sledovali líčení, jak na některé z odboček proběhla zdařilá beseda a ve Veleni se vždy cosi zhatilo – nemoc, změna programu či jiná překážka. Jedinou výjimkou byla beseda s Levanem Keniou před 2 roky, kterou si ale Veleňští kompletně zajistili sami včetně tlumočení! Je naprosto jasné, že výročka bez dalšího programu není „to pravé ořechové“. Dohodli se proto, že by bylo dobré uskutečnit v sobotu 25.3.2017 „aspoň“ jednu přednášku Univerzity Slavia. Slovo dalo slovo a do Veleně dorazila den po Strakonicích „profesorská“ delegace s jedinou změnou, když Krasoně nahradil. V.Zápotocký a program byl směřován na hrdost na příslušnost k našemu slavnému klubu. Který klub nejen u nás se přece může pochlubit takovou bohatou plejádou  významných osobností  kultuního, politického i sportovního života?  Úspěšnost tématu tak byla předem zajištěna nejen přípravou přednášejících, ale jako vždy pečlivou fotodokumentací z „dílny“ př. Pomikala, kdy na dobových fotkách mají posluchači možnost poznat prezidenta Beneše, Jana Masaryka, římskou jedenáctku, v níž bylo 8 slávistů, stejně jako třeba i mužsvo mistrů Evropy 1976 se třemi slávisty, stejně jako i stříbrné mužstvo o 20 let později s čerstvými mistry ze Slavie. Ale i Martina Růžka, Jaroslava Vojtu, „Lálu“ Peška či Josef Kemra!

V týdnu se však začaly proslýchat, že scénář bude bohatší, než se původně čekalo a místo omluv se objevila naděje, že se pokusí přijet i předseda OP a generální ředitel SK Slavia – fotbal, a.s., Martin Krob. A krátce po 15.hodině to v sále zašumělo, když se ve dveřích objevil př.Krob a vedle něj světlovlasé překvapení – Michal Frydrych! Beseda tak dostala přednost a hned mohla začít a byla, jak se patří, na úrovni. Př.Krob hovořil o novinkách i záměrech vedení fotbalu, Michal pak připomněl svoji kariéru, kterou (jako rodák z Hustopečí nad Bečvou) zahájil  v nedalekých Hranicích, aby  pak po přesídlení do Ostravy spojil svůj fotbalový osud s Baníkem. Přestup do Slavie pak bral jako výzvu, i když byl zpočátku trochu zklamán, že na něj nezbylo na stoperu místo, ale rychle se úspěšně přeorientoval na pravého beka a ve Slavii je naprosto po všech stránkách spokojen k čemuž se navíc nedávno přidaly otcovské radosti i starosti po narození dcerky. Dotazy na oba hosty doslova pršely a týkaly se zejména života v Baníku i nyní ve Slavii i dalších Michalových plánů.

Proti původnímu plánu tak byla přednáška přesunuta až na čas po besedě, ale vlastně to bylo jen dobře – nějak zazlobilo promítací zařízení a i šikovným rukám Veleňských to dalo práci, aby vše uvedly do provozuschopného stavu  a  úspěšné odpoledne mohlo vyvrcholit!

Podobně jako ve Strakonicích byla zabezpečena i gastronomická část celé akce. Po studených mísách následoval tradiční gulášek, kde opět platilo, že ani výtvory té nejlepší kuchařky doma nedokáže konkurovat poctivému hospodskému guláši! Zkrátka a dobře – ve Veleni to žilo a žije a je to dobře, že bezprostředně za Prahou je výborná odbočka s řadou tahounů! A i na ten zpěv nakonec došlo! Význam odbočky dokázala i účast zástupců spřátelených odboček z Libiše a Kolína, nemohl chybět ani mistr Evropy Dušan Herda, jehož pojí s Veleňskými dlouholeté přátelství! Pravidelnými účastníky besed bývali i oba bratři Nedorostové, ale Josef, který většinu svého života prožil na Dukle, ale v závěru si zahrál za Slavii, vloni v dubnu po krátké těžké nemoci zemřel.

Dobi

(článek nebyl redakčně upraven)