100 LET JOSEFA BICANA MOŽNÁ TROCHU JINAK

„Pět šancí bylo u mě pět branek!  Fünf Chancen waren bei mir fünf Tore!“ … to řekl mimo jiné koncem roku 1997 pro renomovaný rakouský deník Die Presse Josef Bican.
Při prohlížení materiálu, které pomalu vyklízím ze svých skříní v zaměstnání, jsem narazil mimo jiné i na obálku, kterou mi poslal  výborný a vždy milý vídeňský kolega Joseph Ladstätter, mimo jiné velký fanoušek vídeňského Rapidu. S malinkou douškou „Das ist sicher für Sie, Micha! (To je jistě pro Vás, Míšo!)“. Renomovaný rakouský deník Die Presse věnoval 2.ledna 1998 více než půl stránky své sportovní rubriky rozhovoru s Pepi Bicanem. Myslím si, že text je natolik originální, že si zaslouží i zveřejnění i na našich stránkách:

Dovolte nám tedy uvést překlad tohoto článku, který pro Die Presse sestavil Beppo Beyerl.:

PRAHA. Pokud vůbec, pak jej znají jen z vyprávění.. Přitom je Pepi Bican na prahu pětaosmdesátky žijící legendou. Už ne ve Vídni, kde se narodil a stal se hvězdou mezi útočníky, kanonýrem Rapidu a také Wunderteamu (zázračného národního mužstva Rakouska, pozn. red.). A také často i v Praze, jeho druhé domovině. Fotbal jej neomrzel, ještě dnes sedí na každém domácím zápase Slavie na tribuně. I pro Čechy to byl a je Pepi. Beppo Beyerl jej navštívil a Bican povídal o svém pohnutém životě a o všech dobách svého života. Vídeňák z Česka? Čech z Vídně? 

BICAN: „Ve Vídni jsem se narodil, přesněji řečeno v ulici Quellenstraße  č.191 ve čtvrti Favoriten, jsem českého původu. To bylo roku 1913, to ještě za císaře Franze Josefa . O pár domků dále bydlel Sindelar, myslím si, že v čísle 87. Ale on byl o 10 let starší než já“.

(Dodejme, že Matthias Sindelar, jenž byl potomkem českých rodičů, kteří s ním jako s dítětem, přišli do Vídně za prací, byl označován za nejslavnějšího rakouského fotbalistu, říkalo se mu fotbalový Mozart; byl mj. kapitánem již zmíněného Wundertesmu. Byl velkým odpůrcem anšlusu (násilného připojení k Třetí říši v březnu 1938) a za záhadných okolností zemřel v nedožitých 36 letech 23.ledna 1939 spolu se svou novou přítelkyní, částečně židovského původu, doma. Oficiální zpráva hovořila o otravě kysličníkem uhelnatým, ale „ztracené“ policejní zprávy hovořily o tom, že kamna byla bez sebemenší vady…) 

A jak to všechno začalo?

„To bylo u Herthy Vídeň, hřiště bylo také na ulici Quellenstraße – přímo naproti Sindelarovi. Tam hrál za áčku už můj táta. Můj táta byl Čech, ve své vesnici nenašel žádnou práci, a tak jako mnoho Čechů odešel do Vídně.

Jak jste se dostal do Rapidu?

„Hráli jsme s Farben-Lutz pořád v neděli dopoledne. A jeden z hráčů Rapidu, Roman Schramseis, se často chodil dívat na naše zápasy. A jednou mi řekl: Ty, Pepi, nechtěl bys jít do Rapidu, do mládeže? Na to jsem řekl: Tak dobrý ještě vůbec nejsem. Na to řekl Schramseis: Ty budeš jednou nejlepší!“

A jak to bylo?

„Já jsem už v sedmnácti hrál za áčko. První zápas byl rovnou proti Austrii na Hohe Warte (svého času nejvýznamnější stadión ve Vídni, pozn.red.). Vyhráli jsme 5:2. Noviny psaly: Kdo zvítězí – školák nebo Král fotbalu? Proč školák? Byl jsem tehdy mladý a velmi hubený. A Král, to byl Sindelar. Dal jsem první gól, druhý gól, třetí gól, tedy hattrick. A ten pátý jsem taky dal já. To bylo 1930 nebo 1931.

Co bylo Vaší předností?

„Můj trenér v Rapidu, Edi Bauer, se mnou speciálně trénoval sprint vždy po normálním tréninku. Byl jsem velmi rychlý, zaběhl jsem100 m za 10,8 vteřin. A pak jsem uměl vše, co bylo na světě k dispozici.

Dostával jste i defenzivní úkoly?

„Defenzíva? Já jsem stál vždy vpředu. A když přišel míč, rozběhl jsem se..“

Jak to bylo s Wunderteamem?

„Za Wunderteam jsem si také zahrál. Myslím si, že jsem jeho posledním žijícím členem. Tam byl Šindi středním útočníkem, já jsem hrál pravou spojku nebo levou spojku. Mně to bylo úplně jedno. My jsme tehdy byli pravděpodobně nejlepší mužstvo v Evropě. Na MS´34 v Itálii jsme byli v semifinále a hráli proti Itálii. Rozhodčí ze Švédska (ano, ten prokletý a proklínaný Eklind, na nějž ve zlém vzpomínal i třeba František Plánička) byl pozván Mussolinim a byl jím i pohoštěn. No, a při zápase tři Italové doslova vtlačili našeho brankáře i s míčem za brankovou čáru. A byla to branka. Prohráli jsme 0:1…“

Jak jste se poté dostal do Slavie?

„Slavia mě strašně chtěla. Rapid je více než Sparta Praha, bojovností i tvrdostí. A Slavia je více než Austria ve Vídni. Tedy elegancí. 16.dubna 1937 jsem přijel do Prahy. První zápas byl proti Náchodu. Stadión Slavie byl plný, vyhráli jsme 4:1 a já jsem dal všechny 4 branky. V poháru jsme hráli proti Bohemians Praha, vyhráli jsme 6:2 a já jsem vstřelil první 4 branky.“

Zahrál jste si také proti Rapidu?

„Jojo, zahrál.  Slavia, pokud si vzpomínám, vyhrála 7:2 či 7:3. Ve Vídni jsem se setkal se starými kolegy. Když jsme tak byli spolu a bavili se, každý říkal. Sindelar byl fantastický, ale Pepi byl „bißl besser“ (tedy ve vídeňštině „trochu lepší“)“ 

Proč bylo tehdy tolik branek, proč se dnes tolikrát hraje s nulou?

„Já Vám to řeknu takto. Jaké to mají dnes šance, vždyť jsou sami před brankou a míč jde vedle. Neuvěřitelné! To se mi nikdy nestalo, měl jsem pět šancí a dal jsem pět gólů. A vyhráli jsme 5:0. Tak jsem vstřelil 643 ligových branek. A jedenáctkrát jsem byl králem střelců.. A vše dohromady, my jsme totiž hráli spoustu přátelských zápasů, celkem to bylo 5000 gólů.“

Gratuluji …..

„Nedávno v Mnichově se volil nejlepší útočník světa. No, a tam jsem vyhrál. Ale, copak, Vy to v Rakousku nevíte?  Všichni útočníci světa tam byli, i Pelé.  Ale on byl šestý nebo sedmý“

 

Jako důkaz zamával Pepi Bican pohárem, který obdržel. Je na něm vyryto:

Nejlepší střelec století

Další řádka:

Josef Bican

A třetí řádka:

Austria / Czechoslowakia

Legenda, která žíje – i když to mnozí ani nevědí!

 

Tolik tedy Die Presse a autor rozhovoru Beppo Beyerl! Pokusil jsem se jej přeložit co nejvěrněji i s hovorovými výrazy a doplnit malými odkazy či vysvětlivkami pro ty, kteří již popisovanou dobu nebo osoby nezažili! Převzal jsem i pozoruhodný název bývalé společné česko-slovenské republiky – Czechoslowakia…

Věřím, že vídeňský pohled na jednu z největších legend nejen našeho fotbalu, ale celého našeho sportu přinesl některé zajímavé a neotřelé informace i pro Vás.

Z Die Presse přeložil a poznámkami doplnil Dr. Michal Dobiáš