Dušičky 2017
Není větší výzvou k opravdu vydařené události než nastávající výročí 125 let od založení SK Slavia. K tomu sedmý ročník akce. Sedmička, symbol plnosti a hojnosti. Tolik už dosáhly naše společné výpravy za vzpomínkami na slavné osobností a velké příběhy sešívané historie. Nazýváme ji Slávistické dušičky. Letos jsme se k ní sešlí v sobotu 28. října 2017 přímo u Edenu.
Za ty roky jsme leccos vyzkoušeli a dopilovali. V roli nejfundovanějšího průvodce minulostí září svým přehledem člen výboru Odboru přátel Míra Pomikal. Libor Jonáš z historické sekce zajistil dobovou fotodokumentaci. Sekretariát nechal přichystat dušičkové věnce. Ale třešničku a exkluzivitu akce letos dodal sekretář a výbor Petr Vršecký. Objednal historický autobus – Škoda 706 RTO.
Jeho majitel Petr Kordík nám jej přistavil a představil u Edenu. Společná fotka zhruba 25 účastníků s nádherným autokarem šedesátých a sedmdesátých let musela následovat. Pak teprve jsme se usadili a vyrazili na Vinohradský hřbitov. Po cestě nám Míra rozdal dušičkové „placky“ a tištěný program. Prostě jako na výletě. S cestovkou. Ozvaly se první krátké slávistické chorály.
První zastávka na Vinohradech byla ve jménu Josefa Laufra, Jana Koška, Jaroslava Cháni, vzpomínky na Franciho Svobodu. Ale i další zajímavosti jsme si po cestě pověděli.
Na blízké Olšany nás převezla Škodovka.
Zde jsme se v maximální síle asi 28 účastníků sešlí u hrobu Františka Pláničky. Položili jsme odboropřátelský dušičkový věnec, Míra připomněl několik slavných příběhů včetně tzv. kopu škorpiona, který František zvládl dávno před slavným brankářem Huguitou…. Pak jsem přešli k hrobům Vlasty Kopeckého a J. W. Maddena. K nim opět vzpomínka, svíčky, věnec. U „strejdy sejmese“ pořád ještě září tis ozdobený červenýmí, zelenými a bílými fábory, připomínající návštěvu a společnou akci se Celtic Graves. Adopci a rekonstrukci samotného hrobu akcí Odboru přátel snad ani nemusím připomínat.
Škodovka byla opět nachystaná, motor spokojeně předl. Čekal nás přejezd na Vyšehrad. Pokud jsem výše psal o plnosti a hojnosti, pak ne náhodou. To jsme se protáhli poblíž Edenu do ulice Osmadvacátého pluku, náhle autobus zastavil, Míra s Liborem vyběhli a tu přinesli dvě mísy vepřových a kuřecích řízků, veškeré náležitosti k tomu. I okurky. Mírově Ivušce jsme museli zamávat za to veledílo a hned jsme se s chutí zakousli. Nevím jak, ale najednou jsme byli na Vyšehradě…
Rotunda, bazilika sv. Petra a Pavla, Slavín, pro nás pak významní Pepi Bican, Jiří Sobotka, praotec českého sportu Rössler-Ořovský, ale i pánové Mattuš, Práchenský, Kruliš – předsedové zpočátků Slavie. Dostat Míru Pomikala z Vyšehradu, je dílo nadlidské. Je to znalec nejen slávistický dějin. Takže už víme, kdo byl první člověk, který zapěl českou hymnu a kde spokojeně spočívá. A mnoho dalšího dalo by se zapsat.
Transportní intermezzo s RTO-čkem, řízečky, okurečky, několika zpěvy, ale také ještě – hle ejhle – buchtičky k požití. No, dobře jsme se měli. To víte. A vidět stoupat pod vedením Petra Kordíka náš autobus úzkou uličkou k Malvazinkám a zažít couvat před námi popelářský vůz do kopce – k nezaplacení. I trochu adrenalin v tom byl.
Jan Jánský, František Veselý, u rozptylové loučky pak vzpomínka na Karla Freju. Velikán medicíny a velikáni fotbalu. Nejen Slavie. U Františka opět slávistický věneček, svíčky, společná fotka.
Zde jsme připojili odloučenou dvojičku dušičkových doyenů – Honzu Čapka a Tomáše Donnera, ti mezitím vzpomněli na Štefana Čambala v Ďáblicích a Míru Štádlera v Libni.
Všichni společně jsme pak navštívili kanonýra Tondu Puče, který sní svůj slávisticko – reprezentační sen v Jinonicích. Honza Čapek na něj může vzpomínat i jako na spolupracovníka v Motorletu.
Finále dušičkářů a nádherné škodověnky se odehrávalo v rytmu maximálního výkonu, kdy si to snad chvíli i osmdesátkou frčela k Edenu. V osmapadesáti letech to je s prominutím úctyhodný výkon. A opravdu si zasloužila mnohé užaslé a nadšené pohledy z chodníků, ostrůvků i od dalších řidičů.
Závěr akce patřil Edenu. Autobus ozdobila ve větru vlající vlajka s J.W. Maddenem, ještě jsme nadělali několik vzpomínkových obrázků. A společně do jednoho všichni seznali, že tohle byly ty nejnádhernější slávistické dušičky. Kolínská parta pak cestou domů v Kostelci nad Černými Lesy položila věnec u MUDr. Jaroslava Hausmanna – zakladatele SK Slavia. Jako završení.
Sedmé (dušičky) v novodobém pořadí. Naplněné akcí, myšlenkou, symbolikou. Řízky a buchtou provoněné. Navazující na odkaz vlajkonošů z dob RNDr. Michala Dobiáše. Završující naše odboropřátelské sepětí a nadšení let posledních i současných. Spolu v autobuse i při průvodu jsme byli silní, budili zájem i sympatie. Bylo to fajn. A jak píše Míra Pomikal na závěr svého průvodce k akci: díky přátelům je Slavia věčná.
Něco na tom bude. Že?!
Michael Janáček
Kompletní fotogalerie na facebooku Odboru přátel ZDE
