Za Ludvíkem Jirušem

Jako nejcennější dar našeho žití je každému z nás dán k dispozici určitý časový úsek a je jen na nás, jak dokážeme tento čas využít. Síla myšlenek i naše skutky, které jsou přínosem nejen nám, ale i lidem kolem, mají potenciál pomyslnou časovou bariéru našeho života a tím i zajetí času překonat. 

Život a skutky Ing. Ludvíka Jiruše takovým potenciálem oplývaly. Ze zajetí pozemského času nejstarší člen Odboru přátel vystoupil v nedožitých 97 letech dne 6. dubna 2023. Se souhlasem rodiny publikujeme text smuteční řeči.  

Ahoj tati!

Dnes se tu sešlo – krom tvé rodiny, mnoho Tvých věrných přátel, abychom Ti společně vzdali poslední úctu.

Tvůj dlouhý život byl pestrý a bohatý, naplněný nesčetnými zážitky. Vše jsi si velmi dobře pamatoval a znal všechny historické letopočty téměř do dne a do hodiny.

I proto se Tvoje vnoučata s tebou nikdy nenudila. Nebyla unavena. Když znovu a znovu poslouchala Tvé poučné, často napínavé a vtipně podané přednášky, i když, nebo spíš právě proto, že byly fantasticky vymyšlené. A když s tebou trávila prázdniny, byla zvyklá absolvovat třeba i dvě divadelní představení denně, bral jsi je do kina a na fotbal, pak jste se přejídali v cukrárnách. Byli jste jak tři rošťáci, ten hlavní rošťák však jsi vždy byl Ty! Nikdy jim to neuškodilo, naopak, dodnes z Tebe čerpají inspiraci.

Po ztrátě Tvé milované Alenky před 15 lety jsi se samozřejmě nejdříve stáhl do sebe. Ale pak jsi náhle našel sílu a začal žít novým pestrým životem. Začal jsi například opět intenzivně hrát tenis a stal jsi se oblíbenou tenisovou hvězdou v Louňovicích, kde jsi doháněl míčky ještě v Tvých 89 letech.

Začal jsi opět navštěvovat divadla a operu, někdy 3 – 4x týdně. Byl jsi schopen velice rychle vytvořit si neuvěřitelný kruh přátel mezi herci a zpěváky. Zapadl jsi mezi ně, velice jsi si jich vážil a oni Tebe. Byl jsi obklopen mladou společností a žil život plný energie do poslední chvíle, vždy otevřený vytvořit si nové a další
známosti. Přijímal jsi každého se zájmem a nadšením. Nikdy jsi nikomu nezapomněl gratulovat k jejich svátkům a narozeninám.

Miloval jsi být v centru pozornosti. O všem jsi hodně věděl, ať už o historii, politice, kultuře nebo o sportu, zajímal jsi se o muziku všech žánrů. V poslední době jsi huboval sám sebe, protože Ti oproti dřívějšku nyní trvá o celých sedm vteřin déle odpovědět na kvízové otázky.

Celý život jsi fandil fotbalu a hokeji, oba sporty jsi v mládí hrál i profesionálně. Později jsi se angažoval jako trenér a funkcionář v juniorském fotbalovém týmu Lokomotivy Praha, s kterou jsi to, za těžkých komunistických časů, dotáhl až do Dánska. Zde jsi si vytvořil další spoustu cenných životních přátel a vlastně je to tvoje zásluha, že já a Ludva tam šťastně žijeme. Ludva zde dnes bohužel nemůže být, je velice nemocný. Ale můžeš si být jist, duchem je tu s námi.

Fotbal jsi jako mladík hrál za Slavii a Slavií zůstal věrný celý tvůj život. Vždy jsi byl slávistický fanoušek, myslím, že jsi byl nejstarší člen klubu. Tvoje členská legitimace byla Tvá pýcha. Když jsem minulý týden byla naposled u Tebe a poukazoval jsi na různé důležité dokumenty, náhle jsi prstem ukázal na vitrínu, kde jsi měl členskou legitimaci vystavenu, se slovy: „To je ze všech těch papírů ten nejdůležitější!”

Kdo Tě znal, nezapomene jiskru v Tvých očích, Tvé nadšení a Tvůj optimismus, kterého jsi měl spoustu na rozdávání.

Díky za vše

Michaela Helena Christensen