Rozhovor: Martin Dostál

Ve Slavii působí již od svých sedmi let a prošel několika mládežnickými celky, než si jej do A-týmu pozval trenér Petrouš. Pod jeho vedením absolvoval celou zimní přípravu v zimě 2011, a to naprostou většinu v základní sestavě přípravných duelů. Členem prvního týmu Slavie je dodnes, prvoligovou premiéru si odbyl v ligovém zápase proti Brnu, od té doby nastupuje pravidelně v základní sestavě Slavie. Převýšov – to byla neomluvitelná ostuda, říká v rozhovoru s Janem Čapkem

Máš už ve Slavii něco odsloužen, začal jsi tady už v žácích! Slavia tě určitě přitáhla?

Určitě, já jsem tady od malička. Ještě než jsem začal hrát fotbal, chodili jsme s rodiči do starého Edenu koukat na zápasy, takže já jsem slávista odmala, stejně jako moji rodiče. Když jsem začal hrát fotbal, tak Slavia byla jasná volba.

Myslím, že prvním trenérem byl pan Vyhnal.

On tenkrát dělal asistenta trenérovi Müllerovi. Pak nás měl v A-žácích s asistentem Vozkou. Potom v dorostu jsme měli každý rok jiného. Tam byl Standa Vahala v D-dorostu, pak jsem měl Šrámka v B-dorostu, Abraháma v A-dorostu, potom Šmejkala půl roku. V dorostu nás potom vedl Saňák. V zimě si mě Šmejkal vytáhnul do béčka, ale byl po třech kolech odvolán. Já jsem se v tom zápase zranil. Po něm přišel Janů a já jsem kvůli tomu zranění moc nehrál a v další sezóně jsem odešel na hostování do Čelákovic.

Takže jsi šel za Michalem Petroušem ?

Já jsem v té době neměl manažera, takže když jsem byl na odchodu, tak jsem bral to, jaká byla nabídka. Pan Šrámek mi tenkrát řekl, že Čelákovice, kde byl pan Petrouš, by měly zájem. Jel jsem tam na trénink, hned za dva dny se hrál zápas. První půlrok jsem tam vydržel, bylo to asi deset kol. Vrátil jsem se do přípravy a pak jsem tam šel na další půlrok na hostování. Když nebyla žádná jiná možnost, tak jsem jejich nabídkou nepohrdnul Oni mi pomohli ten půlrok, když jsem neměl kde hrát, tak jsem se domluvil s trenérem, že já jim pomohu v jarní části sezóny.

Pak si tě Michal vzal s sebou sem.

Bylo to v loňské sezóně po tom nevydařeném zápase v posledním kole v Mladé Boleslavi. Trenér Petrouš mi volal, jestli si troufám jít do přípravy s A-týmem, že by mi dal šanci. Tenkrát jsem měl ještě asi 14 dní trénovat a pak jsem začal přípravu ve Slavii. Během přípravy mi trenér se sportovním ředitelem řekli, že by měli zájem, abych tady zůstal. Tak jsem se takhle do Slavie oklikou vrátil.

Byla to velká makačka. Počítal jsi s tím, že to takhle najednou přijde ?

Od mala jsem o tom samozřejmě snil, ale vzhledem k tomu, že to přerušil ten můj odchod, tak čím déle jsem byl mimo, tím šance byly pro mě menší. V momentě, kdy jsem se to dozvěděl, tak to byl pro mě velký impuls a začal jsem na sobě o to víc pracovat a snažil jsem se o to, abych ten rozdíl, který je mezi oběma soutěžemi, rychle vymazal.

Vrátil bych se k tomu propadáku v Převýšově, kde se vlastně víceméně rozhodlo o tom, že Michal bude končit. Chtěl bys k tomu něco říci ?

K tomu se nedá nic říct. Ten zápas jsme nezvládli, zvládnout jsme ho měli, ať byly podmínky jakékoliv. Jedině ještě zpětně se za to fanouškům omluvit. Byla to neomluvitelná ostuda.

Myslím, že ty preferuješ fyzickou připravenost, aspoň je to na tobě hodně vidět.

Já jsem už od žáků pracoval na těchto nedostatcích. Myslím, že fyzička je základ. Těžko člověk na hřišti něco udělá s balónem, když je unavený. Fyzička je důležitá nejen pro mne, ale i pro spoluhráče.

Jaký máš nejbližší cíl ?

Máme před sebou těžký zbytek sezóny. V pondělí hrajeme s Duklou (k rozhovoru došlo těsně před tímto zápasem, pozn. red.), je to derby, bylo by super, kdybychom to zvládli a udělali si dobrou výchozí pozici pro ten nejdůležitější zápas, který nás čeká příští týden, kdy přijede Sparta. I pro tu podporu lidí, kteří na nás nezanevřeli, i když ty časy teď nebyly moc dobré, tak to by byla velká odměna pro ně, kdybychom to zvládli a povedlo se nám ho vyhrát.

A tvůj největší osobní cíl ?

Vzhledem k tomu, že jsem naskočil po  dlouhé době do ligového zápasu, tak mým cílem je udržet se v sestavě. Říci si svými výkony o to, aby ta šance přišla.

Já ti přeju, ať ti všechno vyjde. A můžeš ještě říct něco, co tě na fotbale štve ?

Myslím, že ne. Sportu není co vytknout.