DRUHÝ SEMINÁŘ UNIVERZITY SLAVIE SE 12.12.2012 VĚNOVAL CESTĚ DO FOTBALOVÉHO PRAVĚKU

17.12.2012 Od admin Vyp

Magické datum 12.12.12 přineslo po dvou výjezdních zasedáních Univerzity Slavie – do Klatova a do Rožďalovic – další seminář, a to opět do domácího prostředí slávistického fanshopu. Pomalu se scházely známé tváře, aby všichni nejen pozdravili přátele i svoje profesory, ale i předložili svoje indexy k nezbytnému zápočtovému orazítkování.

Před studentský sbor zasedl tým profesorů (tentokrát ve složení Karel Zuska, Michal Dobiáš, Stanislav Hrabě, Pavel Procházka, Vlastimil Váňa a Vladimír Zápotocký, účastníky semináře pozdravil designovaný rektor Ladislav Adamec a do postranní lavice přísedících zasedli Martin Dostál, Stanislav Vlček a Soňa Nouzáková, A vše mohlo začít – jako tradičně činy obou ideologů a tahounů večera M+M – Martina Kroba a Miroslava Pomikala, kteří měli vše do puntíku připraveno – Martin Krob v roli hlavního moderátora, zatímco Miroslav Pomikal se staral o bohaté audiovizuální prezentace přednášených námětů. Průběh semináře byl zaměřen především proti toku času, tedy od dob známých až po prvopočátky sportu a zejména fotbalu. Studenti Univerzity se mohl seznámit s různými variantami her míče kopaného, sledovat vybavení, postupné vylepšování branek, kdy horní břevno nahradilo někdejší motouz a kouzlo vstřelené branky bylo znásobeno míčem třepajícím se v natažené síti! Dr. Váňa připomněl různé fáze vývoje onoho „kulatého nesmyslu“ – např. od nafukovaného močového měchýře nebohého vepříka až po moderní balony, kdy mičuda už dobře čelí vodě před nebezpečným nacucáním. Připomněla se třeba éra kůže jako hlavního materiálu i nezbytného šněrování, které slabší povahy správně odrazovalo od nepříjemného zranění hlavy. Vzpomínalo se i na legendární hadráky, které starší generace dobře pamatuje, stejně jako výprasky za zneužití parádní babiččiny punčochy k tomuto účelu.

Připomínaly se i příbuzné sporty (například lukostřelci měli k fotbalu blízko), ale především na bratrské ragby, které se až postupnou tvorbou pravidel od fotbalu začalo odlišovat! Několik klipů i obrázků nám přiblížilo Anglii, kolébku moderního fotbalu. Viděli jsme zahrání prvního pokutového kopu (1891), vykročení na plochu prvního fotbalového rozhodčího (1880), vztyčení břevna, nahrazujícího doposud používaný motouz s vlaječkou (1876), první postavení mimo hru (1866). Jsme u zrodu nejstaršího fotbalového klubu světa Sheffieldu FC v roce 1857. A jsme na začátku 19 století, to byl čas, kdy ragby a fotbal bratrem a sestrou jsou. Pak přišel skok pár století nazad a je tu středověk. V úzkých uličkách anglických měst vzkvétá prapraprapředek fotbalu – mob fotbal. Je to hra bez pravidel, které se účastní desítky a stovky obyvatel. Kdo má krámek na ulici, kudy se prožene mob fotbal a nestačí ho včas zabednit, má smůlu. Dav hráčů ho roznese „na kopačkách“. Mob fotbal je fenomén, který vypuká živelně jako požár a který nejde zastavit. Zakázat se ho pokouší řada panovníků, ale dlouho bezúspěšně. Podobné masové provozování her „s kulatým nesmyslem“ se těší oblibě i ve středověké Francii. Hra La soule proti sobě staví celé vesnice. Hraje se naplno a bez pravidel, stejně jako ve Florencii, kde se dodnes uchovala unikátní tradice středověkého fotbalu „Calcio historico“. Dvacet na dvacet. Bez možnosti střídání, do úplného vyčerpání. Je to na pohled brutální a krvavé představení fascinující davy. Protože je to představení, ve kterém jsou rovné podmínky, vyrovnané síly, takže nakonec rozhoduje, kdo má větší srdce. A na tom se od té doby nic nezměnilo. Ani na symbolice naší Slavie! Až do roku 1918 byly národními barvami českých zemí červená a bílá, po vzniku ČSR přibyl klín v další slovanské barvě – modré. I svými dresy se Slavie hlásila k českým tradicím, které doplňme i citátem z Karla Havlíčka Borovského „Moje barva červená a bílá! Dědictví mé – poctivost a síla!“

Přitom českomoravskoslezská část monarchie byla ve druhé polovině 19.století vůdčí silou kulturně, jazykově (čeština doslova vzkvétala), průmyslově i politicky (i díky tomu byl třeba uznáván samostatný fotbalový svaz) a byla i slovanskou oázou pro ostatní Slovany – Poláky, Slováky, Rusíny, Chorvaty s Dalmatinci, Slavonci i Vojvođany, stejně jako Slovince, čehož je důkazem i vznik Hajduku Split nebo Vojvodiny Novi Sad po vzoru Slavie! Jen ten paličatý (jinak ale moudrý) panovník Franz Josef I. se nedokázal nechat aspoň korunovat českým králem za celých 68 let! Přitom Slovanů bylo mnohem více než třetina obyvatel říše!

Postupně se vyvíjely i další nezbytné rekvizity – sudí se z pomezí stěhuje mezi hráče, objevují se jednotné dresy, časem na nich objevují jmenovky a čísla. Vyvíjí se i terminologie, v níž čeština nezůstává jako jazyk živý a ohebný stranou. Z anglického fan je fanoušek, pojmenovávají se i jednotlivé role hráčů – krýč nemá nic společného s kynologií, ale je to dnešní záložník. V brance stojí vrátný, sportovního naplnění se dostává i slovu náčelník! Stejně tak se objevuje pojmenování nového sportu. Některé jazyky převzaly (světe, div se – i jindy puritánská Francie!!) anglické slovo football, některé jazyky si jej upravily k obrazu svému na fůtból, fudbal, fotbal, němčina přeložila do příbuzného Fußball. Jinde nacházíme vlastní tvorbu – Slovinci a Chorvati mají vedle rukometu a odbojky i nogomet (při rozdělení Jugoslávie a srbochorvatštiny od něj Srbové ustupují a přecházejí k mezinárodnějšímu fudbalu. U nás se z „míče kopaného“ stává „kopaná“, aby ji postupně vytlačil fotbal. Nejspíše z důvodu nemožnosti pojmenovat jednoslovně hráče kopané (zatímco u házené se to „házenkářům“ povedlo, ale z odbíjenkářů se stali bohužel zbytečně volejbalisté! Starý název „calcio“ zachovali Italové, Poláci mají „piłku noźnu“ – míč nožní a Maďaři „labdarúgás“ – míč kopaný; snad si ještě pamětníci federace vzpomenou na slovenskou loptu, totéž slovo pro míč používají i Chorvati“

Není divu, že se celý večer protáhl daleko za stanovený čas jednoho poločasu neboli halftime. Neméně zajímavá totiž byla část druhá, která patřila Standovi Vlčkovi, jeho bohaté kariéře, četným dojmům a zážitkům i dvěma akcím, kdy se někteří novináři vyřádili právě na tomto sympaťákovi – ať už se jednalo o přerušený zápas s Libercem, kdy Slavii doslova, jak se říká, zařezával sudí Jára, či o děkovačku v Mladé Boleslavi, kdy se z nevinné věci stala díky jednomu z četných českých Brettschneiderů aféra non plus ultra. Došlo i na Martina Dostála, a tak se i druhá půle protáhla, ale nikdo nelitoval!!!

Dobi