ROK JOSEFA BICANA JE STŘÍDÁN ROKEM FRANTIŠKA PLÁNIČKY A LADISLAVA ŽENÍŠKA!

Rok 2013 je střídán svým následníkem a s ním odcházejí do kronik i všechny vzpomínky na oslavy jubilea fenomenálního fotbalisty Josefa Bicana. Ale nejen na ně! Rok 2013 byl totiž sice rokem stého výročí narození Pepiho, ale až s matematickou přesností odstupu 30 let se jednalo o jubilejní rok i pro další slavné postavy Slavie – 7.prosince uplynulo 70 let od narození Františka Veselého a 25. května oslavil svoje 40.narozeniny Vladimír Šmicer!

Ale ani rok 2014 nebude a ani nesmí být z hlediska jubilejně-statistického druhořadým! Zatím si jenom připomeneme fakt, že v roce 2014 by se dožili 110 let dva vynikající hráči Slavie a mimo jiné i hrdinové MS´1934 v Římě – František Plánička a Ladislav Ženíšek! V čase kolem jejich výročí přineseme samozřejmě jejich podrobnější medailónky, zatím jen uvedeme základní fakta!

Ladislav Ženíšek se v roce 1904 narodil 7.března (tedy ve stejný kalendářní den jako stále právem připomínaný pan prezident T.G.Masaryk!), František Plánička (*2.6.1904) byl o necelé 3 měsíce mladší. Z dnešního pohledu „dlouhověkosti“ fotbalistů je pozoruhodný fakt, že Ženíšek byl nejstarším hráčem (!) celého MS´1934, František Plánička jej těsně následoval!

Jsme na webu Odboru přátel, a tak v tento okamžik připomeňme jejich vliv na fanouškovské hnutí. Nejeden slávista se vyznával z toho, že jej k lásce ke Slavii přivedly výkony Františka Pláničky (za všechny jmenujme herce, vyprávěče a spisovatele Miroslava Horníčka!), Ladislav Ženíšek pak získával věrné členy do řad slávistů zejména svou účastí na četných besedách na odbočkách!

Dovoluji si připomenout víkendové turné na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století na český sever, kde po dlouhá léta byla naprostou jedničkou odbočka v Novém Městě pod Smrkem ve frýdlantském výběžku. Onen říjnový víkend pomáhali Novoměstští zakládat novou odbočku v blízkém Krásném Lese a celý dvoudenní zájezd se uvolili absolvovat oba naši velikáni a po dva dni jsme mohli obdivovat jejich neúnavná vyprávění. František Plánička byl svou profesí úředník v pojišťovně (pro umožnění účasti na MS v Římě musel žádat o prodlouženou dovolenou!), Ladislav Ženíšek pak byl tak trochu dnešní terminologií světoběžník (často a rád třeba vzpomínal na svoje působení v českém klubu Sparta Chicago). A tak vypadal i jejich projev. František Plánička byl precizní, s přesným líčením zážitků, jak zápasy viděl z brankové čáry nebo jak prožíval mezizápasové dění. Láda, jak se sám nejčastěji nazýval, přidával k fotbalovým zážitkům i různé historky prošpikované anekdotami, i když by možná některý striktní kronikář připomněl, že tomu vždy tak nebylo. A pokud se na besedě sešli oba, byla to taková slávistická filharmonie. Ano, i toto slovo se v souvislosti s Ládou Ženíškem objevovala, protože k hudbě neměl daleko, jeho dcera byla vynikající harfenistkou, která se v té době usadila v Ostravě! Často vzpomínal na své působení v Červeném Kostelci na Náchodsku, kdy občas nosil na ramenou dalšího nezapomenutelného slávistu – Martina Růžka, jehož hereckého umění a lidskosti si nejen on nadmíru vážil. A říkával: „Kdybych jej byl tehdy upustil, mohl hrát tak akorát Quasimoda!“

Dobi

Plánička

Ženíšek