RENDEZ-VOUS S MATEJEM
Krátké letní soustředění fotbalistů Slavie před sezónou 2014/2015 se konalo na Slovensku, jen kousek od našich hranic, takže jsme po našich výletech na obdobná soustředění v předchozích letech do Itálie, resp. Rakouska nemohli chybět ani tentokrát.
V sobotu 5. července většina z naší partičky dorazila autem z Prahy do Senice, místa konání prvního přípravného utkání Slavie, hodinu před zápasem. Ubytovala se v místním penzionu Atlas a vydala se na fotbal. Docela překvapila návštěva na této generálce Senice před ligou – přišlo téměř tolik diváků jako na ligový zápas, z čehož je vidět (ale i z mnoha vyjádření místních lidí), že Slavia pořád táhne, i když nezažívá po sportovní stránce zrovna dobré časy. Z Prahy šlo v hledišti útulného senického stadionku pro 5 tisíc diváků napočítat kolem patnácti lidí, přičemž zastoupení měly i odbočky nejen z nedalekého Hodonína, ale i z Kolína.
Po slušně odehraném zápase (1:1) přítomná většina našeho zájezdu skoro hodinu rozprávěla s dlouholetým a oblíbeným hráčem Slavie Matejem Krajčíkem, který v Senici žije. Z rozhovoru vyplynulo, že Matej se převážně věnuje rodinné firmě, která zaměstnává skoro tisíc lidí a uznání si zasluhuje i podporou charitativních projektů. V rámci pracovních povinností Matej jezdí často i do Prahy, ale jinak pořád pravidelně sportuje – běhá, často hraje i golf, kterému se věnuje již více než 10 let. Místní areál s golfovým hřištěm je kousek za městem a má světovou úroveň. Při srdečném loučení Matej ještě přidal několik tipů na místa, která se vyplatí v okolí Senice navštívit.
To jsme hned druhý den, v neděli 6. července, provedli. Za zmínku stojí např. zámek Smolenice nádherně usazený v překrásném prostředí vrcholků Malých Karpat. Objekt je sice využívaný jako kongresové sídlo Slovenské akademie věd, máme ale štěstí – v červenci a srpnu se konají pro návštěvníky asi jeden poločas dlouhé prohlídky s průvodcem (v našem případě sličnou průvodkyní).
Vyjeli jsme si rovněž na hřeben Malých Karpat k větrnému parku u obce Rozbehy. V těsné blízkosti parku jsme po 75 schodech vyšli na turistickou rozhlednu, z které se nabízely výhledy do blízkého i vzdálenějšího okolí (Plavecký hrad, Senica a Záhorská nížina, vrcholky Malých Karpat, Trnavská tabule).
Ve slunném pondělku 7. července navštěvujeme monumentální mohylu generála M. R. Štefánika na malokarpatském vrcholu Bradlo (544 m n. m.). Objekt mohyly je dílem známého architekta (např. i z našich Pusteven v Beskydech), národního umělce Dušana Sama Jurkoviče.
Na zpáteční cestě z Bradla ochutnáváme v Brezové halušky a směřujeme na zříceninu hradu Branč. Ta stojí na autem lehce přístupném kopci, jen poslední necelý kilometr se musí dojít pěšky širokou prašnou cestou. Strategickou polohu a význam bývalého hradu dokládá daleký výhled do kraje i rozsáhlý archeologický průzkum, který v areálu zříceniny stále probíhá.
Před příjezdem do Senice se ještě zastavujeme u nedaleké vodní nádrže Kunov na říčce Teplica, takové místní Hostivařské přehrady. V Senici mrkneme ještě na stadion, kde pohovoříme s jedním z místních zaměstnanců zejména o nadcházejícím prvním ligovém utkání Senice v nové sezóně, kterým je hned prestižní „sousedské“ derby s nedalekou Myjavou.
V úterý 8. července se kazí počasí (naštěstí až v poslední den našeho výletu), hlavně dopoledne i vydatně prší. Opouštíme senický penzion Atlas s velmi milou a ochotnou obsluhou, neopouštíme ale Senici. Matej nás totiž ještě pozval na krátkou návštěvu své rodinné firmy a na konci opět velmi milého a přátelského rozhovoru podepisuje přihlášku do OP!
Ze Senice se přesouváme do lázeňského městečka Trenčianské Teplice, které si procházíme z centra k hotelu Parkhotel, kde jsou ubytováni naši hráči, a lázeňským parkem zpět k autu. Pak vyrazíme do místa konání druhého a závěrečného přípravného utkání v rámci slovenského soustředění – do Dubnice nad Váhem, kde hraje AS Trenčín své zápasy (slovenské, ale i Evropské ligy). Opět začíná pršet, takže z Dubnice vidíme jen místní stadion s jednou otevřenou tribunou z celkových dvou. Tentokrát se Slavia (opět před dobrou návštěvou) v utkání moc nevytáhla (prohra 0:1 po gólu z penalty), domácí předčila jen svým luxusním autobusem, kterým po utkání zamířila na dálnici směr Trenčín – Brno – Praha, zatímco domácí starým autobusem Karosa (o kterém mi jeden místní divák řekl: „Neviem, kde za štadiónom ho zobrali.“) si museli do 14 kilometrů vzdáleného Trenčína vystačit s obyčejnou silnicí.
Naše večerní pozápasová cesta do Prahy proběhla bez komplikací, dálnice D1 byla až netradičně prázdná, možná i proto, že zrovna gradovalo MS v Brazílii, kde dostávala domácí reprezentace od Německa jeden semifinálový gól za druhým.
Mirek Hejcman
[nggallery id=201]