Nedokončený rozhovor…

Po nedělním obědě se chystám na ligové utkání s Kladnem, v tom zazvoní telefon. Volá Franta Veselý: „ Prosím tě, nemáš místo v autě? Já ho mám rozbitý.“ Sraz jsme si dali ve tři hodiny odpoledne na Strahově před jeho domem, kde už netrpělivě přešlapoval, protože jsem se o pět minut zpozdil.

Při cestě autem jsme začali náš „nedokončený rozhovor“. Říkám“Franto,připoutej se“ Zásadně se nepoutám,vždyť víš co se mi stalo,odvětil.Má první otázka byla: „Co říkáš naším vlajkám na tribuně?“ „Já těm dnešním symbolům nerozumím, se Slavií podle mě nemají nic společného.“ „Můžeš mi říci něco o Kypru, kde jste byli společně s Jardou Šilhavým?“ „Byla to paráda, ale teď jsem si vzpomněl, že jsem Jardovi předpovídal, že ho někdo osloví. A taky jo. Byly to Budějovice a já bych mu chtěl hned gratulovat k dnešnímu úspěšnému zápasu se Spartou (stav utkání 1:1), nemáš telefon, rád bych mu zavolal?“ Já se ale musel plně věnovat řízení.
Přijíždíme do Kladna, ani nemám možnost Frantovi telefonní číslo dát. Sotva vystoupí z auta, už je kolem něj několik lidí a debatují. Říkám si, dám mu ho po zápase. Skončil zápas a my vyhráli 2:0, chvíli se bavíme o fotbale – zrovna ideální to nebylo, ale vítězství se počítá! Odvezu jej domů na Strahov, Franta vystupuje a říká: „Honzo, rozhovor dokončíme na Slavii, budeš to mít asi delší…“ Já mu na to kývnul hlavou a on odvětil: „ tak to půjdeme nahoru do restaurace a něco si dáme. Čekej mě po Valencii ve čtvrtek nebo v pátek.“
Bohužel jsem se v pátek 30.10.2009 dověděl tu smutnou zprávu a rozhovor s ním už nikdy neudělám. Pamatujete na skandování v kotli,Fránta Veselý jinak to nevidím…
Pár řádek též napsal Jarda Šilhavý.
Zpráva o Frantově smrti mne zastihla v autě na cestě domů z Č.Budějovic.
Velmi mne zasáhla.
Vždyť mám ještě před očima Frantu z našeho zářijového soustředění fotbalových internacionálů na Kypru, kde jsme odehráli dvě utkání.
Vzpomínám si, jak stál vzpřímeně u hotelového bazénu, černé brýle, kšiltovku na hlavě, otočený směrem k slunci, jakoby z něj čerpal energii. Jeho postava v 65-ti letech byla samý sval a téměř bez tuku. Všichni k němu vzhlíželi s velkou úctou. Lidé si k němu chodili pro podpisy a chtěli se s ním vyfotit.
V den utkání to bral velmi profesionálně, jako ostatně celý život. Lehká strava, pitný režim, odpolední spánek a pak šel na to – co mu bylo nejmilejší „FOTBAL“.
S Frantou jsem se potkával na Slavii, kdy jsem ještě aktivně hrál a Franta působil u mužstva jako vedoucí týmu. Potom jsme společně hrávali za staré gardy Slavie a internacionály za staré pány. Vlastně až do teď. Poslední utkání jsem s Frantou odehrál 3. října tohoto roku v Souši.
Frantu jsem obdivoval z jeho přístupu k fotbalu – byl jedinečný. Franta miloval fotbal a Slavii.
Byl to velký vzor pro hráče všech kategorií. Je to velká ztráta pro celý náš fotbalový národ.

Přepis  Klementinka Jílková, Jaroslav Šilhavý, Jan Čapek