ROZHOVOR S HLAVNÍM TRENÉREM B-TÝMU MIROSLAVEM JANŮ
Třetí sezónu vedeš B-tým, splňuje to Tvé představy? Je to něco jiného, než v Indonésii?
To se nedá vůbec srovnávat, hlavně ta divácká kulisa. Na Strahově je téměř prázdno, kdežto v Indonésii jsem byl zvyklý na 40-50 tisíc lidí na každém zápase. Byli tam jedni z nejlepších fanoušků, co jsem kdy zažil. Je to rozdíl, ale já jsem sem šel kvůli Slavii, chtěl jsem pracovat s mládeží, tak uvidíme.
Všiml jsem si, že se Ti každý rok podařilo připravit nějaké kluky pro A-tým.
To mě samozřejmě těší, i když se třeba nedostanou do základní jedenáctky, tak mě těší, že jsou v kádru a dávají o sobě vědět. Teď se ukazují zase další.
V letošním roce by to byli Starý, Koreš, měl bys ještě někoho?
Koreš si o to díky svým výkonům říká už od začátku. V zimě by možná měl jít do přípravy.
Můžeš nám říci nějakou zajímavost z Indonésie?
Žádná zajímavost mě momentálně nenapadá. Rozhodně je to v těchto asijských zemích ať už třeba v Indonésii či Egyptě práce pod tlakem. Kdo to nezažil, nepochopí. Hodně asijských států jde nahoru – například Korea, Vietnam. To může posoudit jen ten, kdo tam trénoval.
Nakonec to napřesrok budeme moci vidět na MS…
Ano, třeba Saúdská Arábie či Korea, tato mužstva se určitě neztratí!.
Letos slavíš 50 let, když se ohlédneš za svým působením, tak se dá říci, že jsi spokojený.
Nemám se za co se stydět, i když to v B-týmu není tolik o výsledcích. Ale jde o fotbal a proto se hraje a ať se jedná o „áčko“ či o „béčko“ je to jedno, motivace musí být. Je rozdíl, jestli hraje hráč od základu nebo je už nahoře. Nahoře mají hráči větší motivaci a dá se s nimi lépe pracovat, na práci je větší klid a hráči ve svých osmnácti, devatenácti letech nejsou tolik pod stresem.Takže se samozřejmě snažím hráčům něco předávat, zejména to, aby se naučili vyhrávat a hráli nahoře i v této pro hráče těžké soutěži.
Myslíš, že by postup B-týmu do druhé ligy byl přínosem?
Řeknu to takhle, když se třeba podíváte na Spartu, tak má problémy, pokud tam nenechá hráče z „áčka“. Určitě by to bylo přínosem pro mužstvo, které by zůstalo pohromadě a nerozpustilo se jako například loňský tým. Příkladem toho může být Jablonec, který svůj tým neoslabuje. Letos hrají dál nahoře, protože loňský kádr zůstal ve stejném složení, nikdo neodešel. A i bez posil „áčka“ byli jeden čas první, protože už jsou druhý nebo třetí rok pohromadě a spíš jsou ještě doplnění o nové hráče. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby tento tým zůstal ve stejné sestavě, máme jeden z nejmladších v soutěži, takže by to mužstvo mohlo zvládnout.
Dá se říci, že Tvá spolupráce s Karlem Jarolímem je dobrá.
Na základě určité domluvy jsem s tím, že to bude fungovat, do B-týmu, šel. A funguje to. Všechno si řekneme i když jde o negativní či pozitivní názor na hráče i přímo na hráče z „áčka“. Řeknu to tak jak to je, nemáme si co nalhávat.
Děkuji za rozhovor a k padesátinám Ti přeji vše nejlepší!
Za spolupráci při rozhovoru děkuji tradičně Klementíně Jílkové
Jan Čapek
Českobudějovický rodák (*8.11.1959) od žáčků až po dorost kopal za Dynamo ČB a po příchodu do Slavie se jen těžko dostával při konkurenci vynikajících hráčů (např. Cipro či Pauřík) do základní sestavy, aby se pak stal oporou Slavie v letech 1982-88 a sehrál za ni 440 utkání, z toho 202 ligová. Rád vzpomíná na starty za olympijský výběr či i na epizodní role po odchodu ze Slavie v Bohemce a v závěru i na Viktorce. Naopak dlouho jej trápilo finále Českého poháru se Spartou (uveďme, že tehdy v Písku Slavia dohrávala v devíti, nepředstavitelně nás „řezal“ táborský sudí Matuštík. Oslabená Slavia vedla do 84.minutry, vše dotáhla až do penalt a právě „Dub“ (přezdívku si Mirek vysloužil jako hráč, který hned tak neuhne!) neproměnil. Následovala pak nezapomenutelná léta v dresu i na trenérské lavičce v jv.Asii – v Malajsii a Indonésii, aby se nejprve jako asistent vrátil do Slavie a předloni se doslova stal spasitelem béčka!
Dobi