SLÁVISTICKÁ LIBIŠ ŽIJE! CHYSTÁ SE MEMORIÁL JANA MAIKA

Středočeská obec Libiš prakticky přímo navazuje na sousední Neratovice a do jejího katastru zasahuje i areál známé neratovické Spolany, což se mj. stalo osudným asi 50 obyvatelům Libiše, kteří se v areálu marně ukrývali před bombardováním spojenci koncem války, jakož i fakt, že když při méně obvyklém směru větru museli její obyvatelé dýchat některé výpary z chemičky. Ale jinak je to poklidná obec s nízkými udržovanými rodinnými domky se zahrádkami. A v jednom takovém domečku, přímo při silnici na Mělník, se před 32 roky zrodil Maikoland. To se domek i okolní zahrádka včetně plotu změnily v místo drahé všem místním slávistům i mnohým návštěvníkům. O Maikolandu jsme již několikrát psali, stal se tak centrem slávistického života s řadou plánovaných i spontánních akcí. Zvláště v době, kdy mezi odbočkami kralovala počtem členů i nápady odbočka Louny. Slovo tehdy dalo slovo a vzniklo velké přátelství a slávisté od Ohře si zvolili Maikoland jako velkolepé dějiště akcí  na  ukončení sezóny. Mnozí vzpomínají, že jednou zastavily na blízkém parkovišťátku dokonce dva plné autobusy s poznávací značkou „LN“ a všichni se nejen do zahrady vešli, ale i se krásně bavili. Přivezli s sebou gril, z nějž za chvíli zavoněly makrely a stejky, nádobíčko rozbalili i muzikanti a bývalo pravidlem, že se objevil  i legendární Standa Procházka se slovy: „Ne, já jsem se přijel pobavit, zpívat raději nebudu!“ A za chvilku již zněl jeho hlas při jeho slávistické hymně „Bican, Čambal, Plánička..“ a po ní i další písničky z jeho bohatého repertoáru, mezi nimiž nikdy nechyběl „Ten mostecký zámek“ opěvující jeho rodné město! Zastavovali se i další slávisté, třeba Brandejšťáci při své tradiční dovolené na kolech, „Cykloexpedici“, věnovali při pobytu ve Mšeném Lázních tomuto koutu původně ár minut s tím, že navštíví, pozdraví  a chvilinku posedí a pojedou zpět. Nakonec netrpělivě sledovali čas, aby se stačili na Litoměřicko vrátit ještě za světla! Podobně tomu tak bylo třeba s českolipskými Vikingy, pro něž byl Maikoland příjemnou zastávkou při cestě na fotbal nebo z fotbalu, či pro další blízké Středočechy, zejména ty z Veleně nebo Kolína! Slavní slávističtí fotbalisté byli v Maikolandu nejen na obrázku, ale občas se v rámci některé akce objevovali i osobně. A zvláště v prvních letech existence Maikolandu  se při cestě kamsi „Tam na sever“ v Libiši zastavovali i fotbalisté áčka Slavie, pokud zrovna nebyl šéfem lavičky až příliš upjatý trenér. Ale doslova upřímné přátelství se zrodilo s internacionálem Jánem Lužou, který, když se to jen trochu povedlo, zavítal  z Bratislavy do Libiše sám nebo se stejně sympatickou paní Darinkou!

Bohužel každá pohádka má i svůj konec a ta o Janu Maikovi skončila v lednu 2015, krátce před jeho nedožitými 80.narozeninami.  Velký slávista, obětavý celoživotní železničář a vynikající amatérský imitátor (jeho vystoupení byla vždy oceňována bouřlivým potleskem, ať už se jednalo o pořad Slávisté Slavii nebo Slávistické karnevaly) odešel navždy mezi své slávistické idoly do nebe. Na pohřeb se vedle řady místních přátel a sousedů sjeli i zástupci 11 odboček Odboru přátel Slavie! A všichni jsme si tehdy slíbili, že jeho památka musí zůstat živá, podobně jako libišská odbočka, jejíž byl neformální duší. Dlouho se hledala vhodná forma pietního připomenutí.  Objevila se nabídka účasti mužstva OP na turnaji starých gard v blízkém Obříství nebo jiná forma srazu slávistů třeba přímo v osiřelém Maikolandu. Nakonec zvítězila myšlenka Libišských, aby se všichni přátelé Maikolandu sešli některé odpoledne před zápasem Slavie u hrobu  a poté při malém posezení v útulné hospůdce. Jako termín byla zvolena  sobota 1.října před zápasem s Karvinou. Do Libiše se nakonec sjeli zástupci 5 odboček (nemohlo ani chybět tradiční duo Čapek-Dobiáš, mezi hosty dominoval i doyen slávistického hnutí př.Miroslav Dlouhý z Bělé pod Bezdězem), další dvě se pro náhlé povinnosti se smutkem omlouvaly. Deska hrobu v Libiši se zcela zaplnila svíčkami, květinami i kořenáči ve slávistických barvách, a tak jsme všichni vzdali hold památce tohoto velkého slávisty.

„Druhý poločas“ byl Libišskými připraven do pizzerie na neratovickém sídlišti poblíž 3.ZŠ, které šéfuje také slávista, př. Baránek. Manželé Doušovi zajistili výborné občerstvení v podobě   vzorně upravených žebírek a vynikajícího dortu, z nabízených nápojů vítězil o výborně ošetřené pivo vyráběné v jednom z pivovarů na severu Čech! A úspěšný den nakonec korunovalo vydřené vítězství Slavie nad dobře hrající Karvinou.

Závěrem je třeba zdůraznit, že Libišští (pod vedením př.Douši, za nímž stojí z dnešního pohledu již úspěšná akce) byli pověřeni jednáním o přípravách turnaje a vzpomínkové jednodenní akce, která od roku 2017 ponese název „Memoriál Jana Maika“, která zahrne návštěvu hrobu Jana Maika, besedu se známými slávisty a turnaj přátel v malé kopané, kde by měla převažovat vstřícnost a přátelství před bojem o výhru za každou cenu. Byly osloveny zainteresované  odbočky, aby se vyjádřily k termínu, aby mohli Libišští rozjet přípravy! Popřejme jim i nám všem plný zdar!

                                                                                                                                                                  Dobi

(článek nebyl redakčně upraven)