VZKAZ PRVNÍHO VLAJKONOŠE ROBERTA STEINA DO NOVÉHO ROKU
Využili jsme návštěvy u fanouškovské legendy Roberta Steina a požádali o krátký vzkaz všem sešívaným fanouškům. Vzkaz naleznete úplně na konci tohoto článku. Jeden z posledních žijících zakládajících členů Odboru přátel se v poslední době potýká s vážnými zdravotními problémy. O to větší radost mu dělá současná situace kolem Slavie, kterou pečlivě sleduje. Robert v únoru oslaví 82. narozeniny. Jak úctyhodný věk to je, si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy Robert začne vzpomínat na to, že jako kluk sedával za brankou na starém hřišti Slavie na Letné a sledoval Bicana.
„Vzpomínám si na jedno derby. V brance Slavie stál dlouhán Finek. Sbíral v pohodě vysoké míče, ale tentokrát se na něj řítil sparťan Říha a vystřelil po zemi. Finek se pokládá k zemi pomalu, jako šraňky. Míč pod ním proklouzne, pomaličku se kutálí do branky. Dodnes si pamatuji, jak jsem musel sám se sebou bojovat, abych nevběhl na hřiště a míč neodkopl.“
Při vzpomínání došlo i na velkého slávistu a ministra zahraničí Jana Masaryka.
„Jako klučina jsem byl jednou na zápase Mistrovství Evropy 1947 v basketbale. Myslím, že se hrálo v tělocvičně na Vinohradech. Na balkoně jsem špatně viděl, tak jsem si to namířil do přízemí, kde seděli zástupci vlády. Tiše jako pěny. Jediný, kdo mohutně fandil, byl Jan Masaryk. Jak mě uviděl, tak mě vzal na klín. A po zápase mě odvezl domů. Zazvonil u dveří a předal mě mamince i s omluvou, proč jdu tak pozdě.“
Prostě slávisté spolu drželi i před sedmdesáti lety.
Narozeniny nemá v lednu ale v únoru, jinak ale bezva článek!
už jsem to upravil. Bezva není článek ale Robert! Zdraví David Ocetník
Jo jo, Robert! Jeden ze zakladatelů i prvních vlajkonošů, našich velkých vzorů z II.generace vlajkonošů, mládežníků, mladým fanouškům, či jak se nám tehdy říkalo! Je dobře, že zavzpomínají a připomenou všechny ty krásné vzpomínky. A k Honzovi Masarykovi (jinak se mu prý neříkalo) směřuje i naše obrovská úcta! Je dobře, že jej vzpomněl a připomněl. Až pojedu do Tuchlovic (vedle Lán). musím s sebou vzít i červenobílou kytičku na jeho hrob, kde spí věčný sen vedle svého tatínka. Vlastně tatíčka… Tatíčka Masaryčka!!! A třeba při cestě si zazpívám „Masaryk nás svolává, rozkazy nám vydává: Vstávejte vy čeští legionáři, zlá vojna nám nastává!“ No, snad nakonec ne!