SLAVIA OSLAVÍ V LISTOPADU 125 LET SVÉ EXISTENCE!

Začněme určitě tím nejdůležitějším: SK Slavia vznikla v  letech  snad největšího rozmachu českého národnostního cítění. Dne 2. listopadu 1892 se konala v Kaulichově domě na pražském Karlově náměstí valná hromada vysokoškolského Literárního a řečnického spolku Slavia, na které byl založen sportovní odbor ACOS (Akademický cyklistický odbor  Slavia). A nepochybně se i  letos  připraví řada vzpomínkových i slavnostních akcí, i když někdo může podotknout, že se nejedná o klasické kulaté jubileum! ALE: Historik jistě zdůrazní, že 125 let znamená přesně jedno a čtvrt stolení, matematik přidá magičnost čísla 125, které je třetí mocninou čísla 5 neboli je dáno jako součin 5x5x5! Jistě se nebude jednat pouze o akce celostátní, ale, stejně  jako při oslavách 120.výročí klubu, s troškou do mlýna přijdou ve svých městech i naše odbočky!L,

PŘIPOMÍNKA SLAVNÝCH CHVIL, NA NĚŽ VZPOMÍNÁ KAŽDÝ FANOUŠEK

Kterým směrem ale při vzpomínkách pokračovat? Začněme úspěchy slávistických sportovců, které jsou spojeny s číslem pro mnohé posvátným, za které je určitě sedmička považována!

Bude to již 10 let, kdy jsme s nadšením oslavovali postup do hlavní soutěže Ligy mistrů přes favorizovaný Ajax Amsterdam: 15.srpna 2007 v Amsterdamu (střelec naší branky z penalty David Kalivoda oslaví 25.srpna pětatřicetiny!) a 29.srpna 2007 v Praze! Předtím Slavia vyřadila Žilinu po dvou bezbrankových remízách 4:3 na penalty. Ve skupině LM se Slavii již tolik nedařilo (do symbolu čísla 7 se začlenila i porážka 0:7 na Arsenalu), ale třetí místo ve skupině zabezpečilo pokračování evropského putování i na jaře, kde pak Slavia ztroskotala na Tottenhamu!

Do historie slávistické kopané se zapsal i rok 1947, kdy Slavia vyhrála československou ligu. Kdo by byl býval tehdy tušil, že to bylo naposledy na dlouhých 49 let, kdy pauzu ukončí až titul v sezóně 1995/96! Ale necelý rok po zisku titulu v roce 1947 v únoru 1948 „zvítězil pracující lid nad reakcí“ a na Slavii se začalo poukazovat jako na tzv. buržoavní klub – Slavia (prý na věčné časy a nikdy jinak!) ztratila svoje jméno i dresy, ale slávistická srdce postupně dokázala, jak všichni z historie víme, vše napravit! Slavia sice byla vítězem jednokolové podzimní soutěže v roce 1948, ale po jejím skončení se titul neuděloval, byl to jen organizační krok, aby se i československý fotbal přizpůsobil sovětskému modelu jaro-podzim! Sedmičkový byl vlastně i rok nápravy 1957, který se prodloužil o jaro 1958 do unikátní tříkolové soutěže a od té doby se i mezi Aší a Košicemi opět hrálo systémem podzim-jaro! Slavia, vlastně Dynamo skončilo v této dlouhé soutěži páté, jen o 4 body za mistrovskou Duklou, rok nato bylo dokonce třetí a zdálo se, že léta prokletí jsou ta tam. Přišel však začátek 60.let a s nimi pád až na chvost II.ligy a strach o samotnou existenci milované Slavie. Zrodil se však Odbor přátel, ing.Vrbovi se podařilo obelstít i byrokraty ČSTV a opět tu byla zpátky Slavia, znovuzrozená jak bájný Fénix z popela!

A sluší se připomenout i osudy slávistických hokejistů. Celostátní hokejová liga hokeje měla premiéru až v roce 1937  tedy před 80 lety a dlouho se uváděla účast Slavie v tomto jediném ročníku historie. Vše změnil až rok 1994, kdy se Slavia po 57 (!) letech probojovala opět do nejvyšší soutěže, v níž získala i dva tituly, aby před 2 roky spadla a hrozil i její zánik, ale zatím se statečně drží v první třetině tabulky druhé nejvyšší soutěže a často přináší radost těm nejvěrnějším z věrných!.

ŘADA JUBILEÍ JE SPOJENA I S TĚMI, KTEŘÍ HRDĚ NOSILI SLAVNÝ DRES SLAVIE

Pokud bychom chtěli připomínat jubilea jen známějších hráčů Slavie, vydalo by to na malý „telefonní“ seznam. Zmiňme se pouze o těch, kteří utkvěli většině z nás v paměti nejvíce. Na prvním místě jmenujme fenomenálního střelce Jana Koška (*1884  Turnově), od jehož úmrtí po těžké nemoci uplyne letos 90 let (+30.12.1927). V galerii si zaslouží přední místo i Antonín Puč, mimo jiné střelec finálového gólu Československa na MS 1934, kdy doslova okopávaní Čechoslováci žel vedení i za vydatného přispění proradného švédského sudího  Ivana Eklinda neudrželi a nakonec podlehli 1:2. Od jeho narození 16.5.1907 uplyne letos 110 let (zemřel 8.4.1986).. Proslul především falšovanými střelami z ostrého úhlu zleva.  Pětapadesáté narozeniny oslaví letos další populární útočník Slavie Ivo Knoflíček (*23.2.1962). Zmínku si určitě zaslouží i letošní čtyřicátník David Hubáček (*23.2.1977) – přesně o 15 let mladší než Ivo, který se sice vrátil do rodného Zlína, ale výraznou stopu zanechal v paměti i srdcích pravověrných slávistů, kteří si to nikdy nenechají jen pro sebe!

Na závěr této části si ponechme dva hráče, kteří  brzy vytvořili  dvojici, kterou mohl Slavii závidět snad celý svět. Josef Bican je svými 644 (jiné prameny uvádějí „jen“ 609)ligovými brankami asi už nepřekonatelným světovým rekordmanem, bohužel nejvíce branek bylo ve válečném období, kdy měl svět jiné starosti. Za Slavii se trefil 418x, mezi tím jsou i tři sedmigólové zápasy – 2x se Zlínem a jednou s Českými Budějovicemi. A právě často po nahrávkách jeho „dvojčete“ Vlastimila Kopeckého, který byl i výborným střelcem, navíc všech 252 gólů vsítil za Slavii a je s nimi suverénně na druhém místě tabulky československých střelců! Slavia se pokoušela o příchod vídeňského Čecha Josefa Bicana dlouho a povedlo se to až v roce 1937, tedy před 80 lety! První zápas v dresu Slavie sehrál 29.8.1937 na kladně, kde však Slavia prohrála 0:1, na první branku museli fanoušci čekat o týden déle, kdy Slavia porazila Náchod 4:1.

Vlasta Kopecký (rodák z Vilémova na Havlíkobrodsku – pozor! nezaměňovat s několika s dalšími Vilémovy u nás, třeba s tím na Šluknovsku, kde nedávno vznikla další z odboček OP!) žil s milovaným klubem i nadále  po skončení sportovní kariéry a po vzniku jedenáctky interacionálů patřil k nejobětavějším hráčům slávistického celku.  Nechyběl ani ve výpravě slávistů do Hlinska, do sídla tehdy agilní odbočky OP 31.července 1967, tedy před 50 lety. A jak píší tehdejší prameny, milimetrově přesnou přihrávkou odehrál balon a zhroutil se na trávník. Do nemocnice s ním odjížděl i František Plánička, aby se vrátil s nejsmutnější zprávou svého života – Vlastík nás všechny definitivně opustil!

TO BÝVAL MEMORIÁL VLASTY KOPECKÉHO –SYMBOL SPORTOVNÍHO PŘÁTELSTVÍ

Na jeho památku se rozhodl Odbor přátel založit Memoriál Vlasy Kopeckého. Jeho první ročník se uskutečnil v Praze, žel za menšího zájmu diváků,. V roce 1968, ještě za účasti mužstva Hertha západní Berlín. To ale ještě bylo před Srpnem…. Jak známo, 21.srpen toho roku změnil poměry a poté bylo už nepředstavitelné, aby „imperialisté a revanšisté“ dekorovali třeba i jen vzpomínkový turnaj. Další dva ročníky se tak v poklidu uskutečnily přímo v Hlinsku, ale o akci se začaly zajímat i další odbočky, kde se pak akce stala významnou událostí, kdy byla spojena i s večerní taneční zábavou a poznávacím programem města a okolí. Vystřídaly se tak třeba Nová Paka (třikrát!), Čáslav, Rokycany, Litoměřice, Poděbrady, Čerčany a Frenštát pod Radhoštěm! V roce 1977 hostily Memoriál Neratovice, které akci spojily s oslavou 20.výročí povýšení na město a 750.výročí první zmínky o obci. Pozoruhodný byl rok 1977 i prvním startem staré gardy Vorwärtsu Berlín, ale to už byl tento vojenský klub přestěhován do Frankfurtu nad Odrou. Poté, co již maďarská stará garda přestala mít zájem o soutěžení.  Vorwärts tak navázal na starty budapešťského Vasasu, družebního klubu Slavie. Vlastně za tím vším stály šťastné náhody. V roce 1970 bylo Slavii vytýkáno, že nemá žádný družební klub (myslelo se na některé mužstvo ze SSSR), ale Vasas se ve Středoevropském poháru utkal se Slavií a slovo dalo slovo – i díky Lexovi Bokšayovi, který vedle češtiny, ruštiny a rusínštiny ovládal perfektně i maďarský jazyk) a zajímavá družba v několika sportech byla na světě, staré gardy nevyjímaje! I Vasas prošel ve své historii také roky snů i roky prokletí! Na podzim 2016, ještě kolo před koncem podzimu byl na čele maďarské ligy, přezimuje však až třetí, i když jen o skóre. Vorwärts projevil zájem a jezdil na Memoriály rád! Ono mimo jiné východní Němci neměli moc možností k cestování a na Memoriálech byli vždy vítanými a sympatickými hosty! Ale při Memoriálu v Čerčanech v první polovině 80.let hrozila i mezinárodní ostuda. Čerčanští slávisté pozvali na Memoriál i Spartu a trenér Ježek tehdy nařídil, ať kouč internacionálů zařadí do mužstva i Ivana Haška, který musel zůstat v Praze kvůli zkouškám na právnické fakultě. Vorwärtsáci, kteří měli v kádru 2x, ale i 3x starší hráče, přirozeně protestovali a já jsem měl za úkol vše tlumočit. Já, ač z antifašistické rodiny, ,jsem byl sparťany označen za nácka a skopčáka, ale oprávněný odpor nakonec zvítězil a Ivan Hašek „sbalil čemodán“ a odcestoval zpět do Prahy a Memoriál mohl pokračovat..

 Je pochopitelné, že po pádu berlínské zdi zájem cizinců skončil, a tak v roce 1990 ve Frenštátě i o dva roky později v Žirovnici se utkaly jen domácí celky. Žirovnická odbočka vedená tandemem Dvořák – Tábor patřila tehdy  mezi nejaktivnější, měli zde i bohaté zkušenosti ze známého Perleťového poháru! Před 25 lety se tak uskutečnil vlastně poslední Memoriál s klasickým scénářem, kdy se tam večerní zábava konala v krásných prostorách místního zámku! A na další ročník se chystal Šternberk, kdy  Šternberští přijeli i do Žirovnice sledovat „jak se to dělá“.. Bohužel se zde projevilo z hlediska OP ono nešťastné sloučení s fotbalovým oddílem v roce 1991, aby silná členská základna přinesla kopané i vyšší dotace. Po dva roky ještě fungoval OP jako komise v čele s hercem Rudolfem Jelínkem, ale mnozí si jistě pamatují výročku 7.března 1993, kdy advokát Choděra přednesl návrh pana Korbela, kdy se z klasických členů OP objevil pouze Zdeněk Ročeň a k tradicím se ještě hlásil předseda Ota Hemele a i pozdější předseda OP doc. Smetana.. Záhy poté nás však pan Korbel opustil a „osiřelý“ výbor měl jiné starosti, kdy se nevědělo, co bude následující den, natož za měsíc!  V té době ukazovala svoji sílu i početná odbočka Louny, která k oslavám 100.výročí Slavie (slavilo se až v roce 1993!) uspořádala Slávistický sportovní den, kdy se sportovalo v několika sportech a věkových kategoriích. Byla to bezesporu krásná akce, a tak někteří výboři navrhli, ať se v Lounech uskuteční i i Memoriál Vlasty Kopeckého, Šternberk Nešternberk! Jednalo se však  pouze o turnaj a co to udělalo s nadšením ve Šternberku, si dovede každý představit! Po skončení účastníci zamávali chrámu sv.Mikuláše, řece Ohři i homolím okolního Českého středokhoří a Mamoriál se odebral jen do vzpomínek!. Jen díky nápadu slávistů z Bělé pod Bezdězem, př. Dlouhému a Procházkovi, se pak v roce 2001 založila tradice Setkání slávistů, která trvá dodnes!

V roce 1977, tedy před 40 roky vyjela poprvé rekreační jedenáctka OP do Dolní Lužice, do její metropole Cottbusu – Chotěbuzi a Freundschaft trval až do pádu berlínské zdi. Vznikla i řada hezkých osobních přátelství a všichni se na jaře těšili do Cottbusu a v září pak jezdili Chotěbuzští do Prahy!

SLAVIA A JEJÍ FANOUŠCI Z NEJVĚRNĚJŠÍCH – TI PROSTÍ I TI SLAVNĚJŠÍ

Rok 2017 je i rokem 50.výročí nepřetržité činnosti odbočky OP v Příbrami. Příbramští tak oslaví dvě kuriozity – jsou dnes jedinou odbočkou OP v ligovém městě, i když pohled !a podzimní tabulku nedává mnoho nadějí, že tento fenomén jim vydrží (kde je dnes sláva odboček v Brně, Olomouci, Ostravě, Uherském Hradišti i Jablonci?), ale oni skutečně aktivně a nepřetržitě existují již 50 let, ať v jejich čele stál př.Otto, J.Svoboda, ing.Moudrý nebo nyní př.Kropáček!

Pomalu jsme tak dospěli k závěru našich vzpomínek, které završíme připomenutím výročí významných slávistů. Je obrovská škoda, co se stalo s někdejší kartotékou OP (možná si starší členové ještě vzpomenou na obrovskou lístkovnici v kanceláři OP, kterou docházeli aktualizovat i četní dobrovolníci). Vždyť OP přesáhl v roce 1989 10 tisíc členů! Co se však nestalo? SK zakoupila pro oddíly počítače i s evidenčním programem  a tehdejší mladá sekretářka iniciativně poslala celou kartotéku do sběru „když teď máme ten počítač“). Když se vrátil př. Vácha z dovolené a zjistil, že kartičky jsou nenávratně kdesi v drtírně ve Štětí, nestačil se divit a děsit. Škoda. Určitě bychom našli některého jubilanta mezi dalšími významnými funkcionáři odboček i vedení OP, jako byli třeba př. Grof z Rokycan, př.Altman z Litoměřic, př. Kružík z Brna, př. Mazouch z Ostravy nebo př. Kugler z Nové Paky a další a další. Bohužel tak ani neznáme přesné datum úmrtí  populárního sekretáře, „papá Šulce (*1911)“, který zemřel někdy koncem 80.let. A podobně na tom byl i „Slavíček“,  jak nezapomenutelného kronikáře OP i celé Slavie, ale i zakladatele ŠK Vysoké Tatry, tedy průkopníka hokeje na Slovensku, Miloslava Slavíka – Tatranského nazýval Martin Růžek. Ty kroniky, to je dodnes velký poklad Slavie!.

Takže se musíme soustředit pouze na osobnosti z veřejné sféry, jejichž data jsou dobře dohledatelná! Připomeňme si třeba obrázky z někdejšího Zpravodaje Slavie. Tam byl zobrazen populární vynikající herec Jan Pivec (+10.5.1980), jak sedí na staré dřevěnce a utírá si slzu z oka při jednom  ze zápasů, kdy se Slavii moc nedařilo. 19.května si připomeneme jeho 110.nedožité narozeniny! Mnozí si vybaví i obrázek z května 1973. Slavia už byla jednou nohou v druhé lize a poslední jiskřičkou naděje byl zápas v Třinci, který navíc rozhodoval jeden z největších nepřátel Slavie, vimperský lampasácký politruk Horbas. Slavia musela vyhrát, aby udržela naději, kterou pak potvrdila v posledním kole výhrou 4:0 s Teplicemi…. Před zápasem mužstvo přenocovalo ve Slezsku a hráče přišli povzbudit i velcí slávisté Ladislav „Lála“ Pešek a Josef Kemr, kteří zrovna hostovali v nedalekém Českém Těšíně..  Není nemožné věřit, že to byli oni, kteří přispěli k tomu, že Slavia, ač prohrávala 0:1, ve Slezsku zápas otočila na 4:1, ač by byl býval Horbas asi nejraději spolkl píšťalku! Zpravodaj zveřejnil obrázek obou umělců na třinecké tribuně, jak drží palce. A jeden z nich, „Pepíček“ Kemr  narozený před 95 roky, *20.6.1922 nás všechny opustil před 21 roky, 19.1.1996.

Na předsednickém stolci OP se vystřídalo několik umělců i slavných osobností. Josef Vinklář (*10.11.1930) převzal začátkem 80.let žezlo po téměř 18 letech od Martina Růžka. Prkna znamenající svět, ale i naši Slavii opustil pak před 10 roky, 18.9.2007 .A pokud se zmiňujeme o umělcích-slávistech, jistě by nám nikdo neodpustil, kdybychom se nezmínilio prof.Stanislavu Libenském  (*27.3.1921). Rodák ze Sezemic u Mnichova Hradiště vybudoval svoje království ve „skleněném městečku“, Železném Brodě, kde jeho výtvory, které často tvořil s životní partnerkou Jaroslavou Brychtovou,  proslavovaly české sklářství a vlastně i celé Československo na světových výstavách. Asi nejslavnější byla jeho Řeka života proslulá na světovém EXPO 58 v Bruselu. Kdykoliv přijel do Prahy, mířily jeho kroky do Edenu, do tzv, „brečírny“ na sekretariátu OP, a to i v dobách, kdy se Slavii nedařilo. A každého se ptal: „ Bude zase lépe? A kdy bude lépe?“. Zemřel před 15 roky, 24.2.2002 a dožil se tak aspoň zejména titulu v roce 1996!

V 90.letech úspěšně působil na sekretariátu OP bývalý fotbalista Miloš Štádler (*10.5.1926), který zemřel před 10 roky – 2.5.2007. A před 5 roky, 20.ledna 2012 zemřel olympijský vítěz a dlouholetý člen OP Jiří Raška.

Jako posledního jsme si ponechali populárního rozhlasového a televizního reportéra Vladimíra Váchu. Původně českobudějovický redaktor později přesedlal  do televize a do dějin vstoupil zejména  po reportování památného zápasu, když Čechoslováci porazili v březnu 1969 ve Stockholmu v hokeji  Sovětský svaz 4:3, a  řekl: „Tak to doma oslavte, však Vy víte, jak!“. Šroub husákovské normalizace se již utahoval, po té výhře vyšli Pražané do ulic a, jak se ukazuje, byli to provokatéři, kteří  vymlátili výlohu sovětského Aeroflotu na Václavském náměstí a nadšení lidé jásali i tam. Vyhnán byl krátce poté  z funkcí reformátor Alexander Dubček a prý na základě domnělé provokace i někteří lidé od mikrofonu. Mezi nimi i Vladimír Vácha a skončil v garážích ČT. Ale normalizátoři pak vyhnali ze Slavie i „papá“ Františka Šulce A když se jeho následník, František Hampejs, rozhodl odejít do důchodu, př .Vácha při návštěvě v garážích prohlásil „ A proč ne?!“  A i on byl výborným sekretářem OP, což projevoval í svou pracovitostí a obětavostí. Po roce 1989 se pak vrátil k mikrofonu, kde mu to slušelo nejlépe  Zemřel pře 5 roky, 17.7.2012.

Je mi jasné, že jsem zdaleka nemohl postihnout všechny hráče, funkcionáře i příznivce naší Slavie, ale snad se mi podařilo připomenout pro rok 2017 i ty, na které se už pomalu zapomíná

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Dobi

(článek nebyl redakčně upraven)