Až v Teplicích jsem se dočkal říká Martin Slavík

Dnes přinášíme rozhovor s Martinem Slavíkem. Odchovanec Slavie hostoval v Ml. Boleslavi, Pardubicích, Mostu, jinak chytal za B-tým. V zimě 2005 přeřazen do prvního mužstva, o rok později odchází na hostování do Blšan. V létě 2006 si ho Slavia stáhla zpátky, ovšem začátkem září zmířil na půlroční hostování do Teplic. V lednu 2007 se jeho hostování změnilo v přestup. Koncem září 2008 odchází na hostování do Příbrami do konce podzimní sezony. Od ledna 2009 je v Teplicích.

Martine, všude chodíš na poslední chvíli, jak ve Slavii na béčko, tak na tréninky tady, vždycky…

To je taková moje vlastnost, že všude chodím na poslední chvíli, a tak mi to vyhovuje.

Ve Slavii jsi určitě neměl lehkou pozici, snažil jsi se bojovat, ale vždy před tebou byl někdo, kdo už měl něco za sebou …

Tak určitě, cesta do branky byla hodně složitá a proto jsem přivítal možnost hostování … a pak přestup do Teplic, což pro mě bylo mnohem lepší řešení.

Pamatuju se, že několikrát došlo k prodloužení smlouvy a s tím spojené čekání na to, kdy se konečně chytíš. Jednou to byl Stejskal, po druhé Černý, pak snad Václavík …

Ano, bylo to období, kdy si Slavia v podstatě mohla koupit koho chtěla, takže tam byli samí výborní brankáři a cesta přes ně byla složitá, navíc jsem byl mladý.

Neustále se hrály poháry, takže bylo potřeba, aby byli na utkání minimálně dva náhradníci. Dostal ses na nějaký pohár?

Určitě to bylo přínosem, na lavici jsem se občas dostal, ale spíš jsem chytal za B-éčko.

I v Teplicích to asi nebylo snadné. Poprvé ses, myslím, dočkal za trenéra Rady?

Jsem tu tři a půl roku a přišel jsem jako dvojka k Tomášovi Poštulkovi. Na konci roku 2006 jsem se dostal do branky, kde jsem zůstal. Chytat jsem vlastně začal půl roku po příchodu, byl jsem tu s Belicem, pak jsem měl nějaké zranění, ale znovu jsem se vrátil. Takže první rok a půl, co jsem v Teplicích, jsem už chytal pravidelně.

Teplicím chybí poháry. Myslíš, že by to letos mohlo konečně vyjít?

Věřím tomu, máme to dobře rozehrané, musíme bojovat a snažit se rvát o ty nejvyšší příčky.

Trochu zabrousím do minulosti, už v minulém století jste udělali poprask v Rožďalovicích. Vzpomínáš si na to? Hlavně pro děti, které vás nechtěli pustit domů ani před půlnocí, jste byli ohromnou „atrakcí“.

Ano, vzpomínám si. Tenkrát tam byli samí mladí kluci, například Japonec Nakamura, Honza Jirák, bylo to příjemné zpestření a moc hezké odpoledne.Na takové příjemné chvíle  se nezapomíná.