BIG BOSS BICAN
Největší slávista vyražen! Slavný kanonýr má řadu vroubků! Copak se to děje? Zas nějaký nedoceněný novinářský investigativec slídící Vršovicemi touží po bleskové popularitě? Ale ne, všechno je jinak! Letošní 100. výročí narození legendárního fotbalisty Pepi Bicana totiž neuniklo České národní bance, která jeho portrét nechala vyrazit do stříbrné dvousetkorunové pamětní mince a stranou nezůstala ani Česká pošta se svou dynamickou emisí známek zachycujících gólonosný Bicanův nápřah.
Na významné výročí pamatoval samozřejmě i rektorát Univerzity Slavia a první přednášku nového akademického roku naplánoval na středu 25. září 2013, tedy na den, kdy se geniální fotbalista Josef Bican před 100 lety ve Vídni narodil. O jeho životě a díle přišla pohovořit osvědčená profesorská sestava, tedy fotbalový historik a spisovatel Vladimír Zápotocký, slávistický archivář Karel Zuska, novináři Stanislav Hrabě a Pavel Procházka, člen výboru Odboru přátel Michal Dobiáš a místopředseda téhož uskupení Vlastimil Váňa. O živý rytmus večera se pak z postu moderátora postaral předseda Odboru přátel Martin Krob.
Studenti všech věkových kategorií přicházeli do slávistického boardroomu na stadionu v Edenu, kde se přednáška tentokrát konala (díky, paní ředitelko Nouzáková!), z velké většiny po zastávce ve fanshopu, neboť tam přednášce předcházel premiérový prodej knihy Čaroděj spojený s autogramiádou jejího protagonisty, tedy Martina Vaniaka. Před sedmou bylo v sále plno a mohlo se začít. Úvodní působivá videoprezentace zpracovaná Mirkem Pomikalem a představující Josefa Bicana z několika pohledů – kupříkladu jako bojovníka, kapitána, superstar i profesionála, vlastence, idol, největšího kanonýra a věčného slávistu, byla vystřídána vyváženou informační směsí tvořenou jak historickými údaji, čísly, statistikami, tak zajímavostmi z osobního života oslavence.
Vzpomínání na rodinné zázemí malého Josefa dalo podnět k exkursu do života české menšiny ve Vídni, sumarizaci vstřelených gólů a odehraných zápasů na klubové a reprezentační úrovni tří států (Rakousko, Československo, Protektorát Čechy a Morava) střídala zmínka o složitém Bicanově odchodu z vídeňského Rapidu přes zchudlou Admiru do pražské Slavie. Popis přivítání elegána ve flaušovém kabátě slávistickými funkcionáři na Wilsonově nádraží za opatrné reakce novinářů se rozvinul ve vyprávění o zrodu hvězdy první velikosti, která dovedla Slavii k vytouženému vítězství ve Středoevropském poháru, aby se po okupaci republiky stala terčem zájmu nacistických úřadů vedeného snahou udělat z Bicana říšského státního občana. Zazněly málo známé informace o jeho podílu na uchránění novináře a rozhlasového reportéra Josefa Laufera před deportací do koncentračního tábora i ty známější o konfliktech s vládnoucí garniturou po komunistickém převratu a následném putování mimopražskými kluby. O tvrdých letech „u lopaty“ i o jediném trenérském angažmá v zahraničí, kdy v době uvolnění politických poměrů v druhé polovině 60. let minulého století vytáhl během tří let provinční belgický klub Tongeren ze 4. až do 2. ligy. Povídalo se o mezinárodním docenění věhlasného kanonýra i o jeho milovaném rybaření, o nesmrtelnosti jeho umění, které nabývá v kontextu současného neutěšeného stavu červenobílého šiku až nadpozemské nedostižnosti. Ano, umění fotbalového génia Josefa Bicana sahá do jiných sfér. Však ve vesmírných dálavách pluje jeho pomník – planetka „Pepibican“.
Snad se dvouhodinovým zářijovým vzpomínáním v rámci projektu Univerzita Slavia podařilo největšímu slávistovi zbudovat alespoň malý imaginární pomníček.
Vlastimil Váňa
[nggallery id=183]