BYL JSEM TAKÉ V KUTNÉ HOŘE
Jak už mi věk a zkušenosti velí, snažím se aspoň v písemném projevu nechat vychladnou emoce a vyčkat s názorem, aby nebyl požadován za unáhlený. Proto usedám ke klávesnici počítače přesně 24 po návratu z Kutné Hory.
Ale emoce nevychladly, a tak chci vyjádřit i já svůj názor – vzhledem k charakteru našeho webu se určitě nejedná o zpoždění, vždyť se netajíme tím, že nejsme a ani nemůžeme být webem horkých aktualit, ale o to více se snažíme o solidní úvahy i historické rozbory. V tomto případě možná převládnou subjektivní názory, ale jak zjišťuji, nejsou v rozporu s názory slávistické většiny.
Musím přiznat, že asi ty tam jsou z mého pohledu doby, kdy jsem působil jako stevard zájezdů po zemi české, moravské či slezské či organizačně pomáhal u leteckých cest po Evropě. Už si přece jen vybírám, ale Kutnou Horu jsem si nechtěl nechat ujít a vydal se po splnění pracovních povinností do dějiště zápasu Poháru České pošty vlakem, který překoná vzdálenost za hodinu a dvě minuty! Slyšel jsem o útulnosti stadiónku na Lorci a těšil se i na setkání s členy odboček na východ od Prahy – Kolín, Opatovice, Čáslavko, ale i Polabí a povodí Orlice, což se také stalo. Měl jsem i vymyšlenu cestu zpět, abych z autobusu viděl aspoň zdálky památky tohoto historického města, mezi něž patří třeba Vlašský dvůr, kašna, či nádherná sv.Barbora, které jsem několikrát jako průvodce umožnil poznávat. Realita celého podvečera však byla trošku jiná.
Na stadión jsem se dostal z městského nádraží pár vteřin po zahájení a zůstal za opačnou brankou, než se usadil náš kotel. V kruhu svých známých i náhodných sousedů. Ale ani odsud nešlo nevidět, o jaké provokace domácích „pořadatelů“ se jednalo, protože i na naší straně bylo pár namachrovanců, z nichž čišela touha projevit své IQ v mezích kolem čísla 30 a zúročit svoje v posilovně (a možná i jinak) nabyté svalstvo. Dovedu si tal představit, co vše se dělo na druhé straně, i když byl (a dobře) vidět celý pohyb. Nedovedu najít výstižnější slovo než provokace. Vím, že do kotle nechodí jen a jen svatí. Ani nikdo z nás nemá právo na toto ohodnocení, zvláště asi poté, co nám vodu káží a víno pijí různí fráterníci. Ani to, že se pak vše zvrhlo, Nehledejme určitě vinu v kotli! Nebýt různých provokací, jistě by zápas proběhl v naprostém klidu, jak si i přála (mlčící) většina rekordní návštěvy. Ale ti pseudopořadatelé, jimž patří přídomek „IQ tykve“ opět dokázali, že heslo „Český fotbal pro fanoušky“ je pouze heslem pustým… Fotbal je kolotočem peněz a asi každý chápe, že české naděje odcházejí do renomovaných klubů na Západě. Ale že k zemím zaslíbeným patří stále i Východ, je už na pováženou! Ano, Rusko se svým nerostným bohatstvím – budiž! Ale odchody do Rumunska, Maďarska, na Ukrajinu či kamsi do střední ex-sovětské Asie? Nehledejme vinu všude a nikde! Nepřispívají tomu i takové případy, jaký se stal v Kutné Hoře? Nebo ty bláboly, kterými osléze krmí konzumenty bulváru některé deníky či TV, jak se projevila i jistá mluvčí místní policie, jakási Vendulka, která možná tlumočila oficiální názor,ale pochybuji, že někdy viděla fotbal; a pokud jej někdy viděla, tak rozhodně ne z rychlíku, ani z Pendolina, ale ani možná z rychlovlaků ICE-Express či TGV… Je tu právem smutek a hořkost!
Ale nešť! Slavia „derby“ vyhrála 1:0 a postoupila (i když neuznaný gól tolik připomínal kroky sudího derby Sparta-Slavia Rösslera-Ořovského z roku 1896! ¨gól uzná, po čase odvolán…) A slávistická dušička se mohla kochat tím, že Sparta jako Sparta, rudý dres jako rudý dres! A za to, že přes aspoň tu přemotivovanou, kutnohorskou Slavia postoupila, patří všem aktérům na hřišti i obětavým fanouškům z okolních odboček upřímný dík! Ale nemlčme před tím, co Slavii neprávem poškozuje! O to hůře, že jen minimálně naší vinou!
Dobi