Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Příspěvky publikované v “OSOBNOSTI”

ROZHOVOR S HLAVNÍM TRENÉREM B-TÝMU MIROSLAVEM JANŮ

januTřetí sezónu vedeš B-tým, splňuje to Tvé představy? Je to něco jiného, než v Indonésii?

To se nedá vůbec srovnávat, hlavně ta divácká kulisa. Na Strahově je téměř prázdno, kdežto v Indonésii jsem byl zvyklý na 40-50 tisíc lidí na každém zápase. Byli tam jedni z nejlepších fanoušků, co jsem kdy zažil. Je to rozdíl, ale já jsem sem šel kvůli Slavii, chtěl jsem pracovat s mládeží, tak uvidíme.

Rozhovor s Karlem Jarolímem po zápase v Jablonci

jarolim„Věř mi, teď to bude jen lepší!“

Nejprve k poslednímu utkání – podle mě to byla taková optimální sestava.

Když to byla podle tebe optimální sestava, tak asi ano. V podstatě jsme vybírali z užšího  kádru, protože jsme neměli k dispozici některé hráče  – například reprezentanty jednadvacítky, pak Adam Hloušek, ten se k nám připojil až v pátek. Myslím si, že představám to odpovídalo, akorát jsme toho nedokázali využít, připravili jsme se o řadu dobrých situací.

Nedokončený rozhovor…

Po nedělním obědě se chystám na ligové utkání s Kladnem, v tom zazvoní telefon. Volá Franta Veselý: „ Prosím tě, nemáš místo v autě? Já ho mám rozbitý.“ Sraz jsme si dali ve tři hodiny odpoledne na Strahově před jeho domem, kde už netrpělivě přešlapoval, protože jsem se o pět minut zpozdil.

Rozloučení s legendou v hotelu Dorint

Za Odbor přátel položil v krematoriu věnec František Zlámal.

Po smutečním obřadu se uskutečnila malá vzpomínka na Františka Veselého za účasti rodiny, vedení Slavie, bývalých spoluhráčů, masérů, zástupců Odboru přátel, Fanklubu a pár kamarádů. Několik vět pronesli ředitel Petr Doležal, Tomáš Rosen, Václav Smetana, Miroslav Huptych, Jan Mareš, Vladimír Vácha a bývalý masér Přemysl Čech. Na závěr poděkoval dnes již nejstarší František Veselý.

Vzpomínky na Františka Veselého (*7.12.1943, +30.10.2009)

veselyZpráva o náhlém úmrtí Františka Veselého nás všechny doslova šokovala. Člověk, který doslova a do písmene prezentoval slogan, že muži nestárnou, že na svoji dlouhou soutěžně aktivní kariéru navazoval později i účastí při nesčetných zápasech staré gardy či při obyčejných „pouťácích“, náhle zemřel. Zradilo ho srdíčko, slávistické srdíčko! A to ještě necelé dva dny předtím, ve sváteční den 28.října byl obdivován v severočeské Bílině – kde jinde, než v dresu na hřišti!