Jakub je jeden z mála aktivních fotbalistů naším členem již osm let a tak jsem ho před odletem požádal o krátký rozhovor
Příspěvky publikované v “OSOBNOSTI”
Čtvrtou lednovou sobotu zemřel novinář, slávista a dlouholetý člen Odboru přátel, Jaroslav Šálek. Na několika webech již proběhly vzpomínky na tohoto vynikajícího člověka a „sporťáka“, s několika možná unikátními dalšími postřehy přicházíme i my.
Na večer tříkrálový připravila ČT medailónek herce a slávisty Jana Skopečka. A objevil se i obrázek našeho milého Edenu s jedním z diskusních záběrů na národem oblíbeného herce v hledišti milovaného Edenu!
Třetí sezónu vedeš B-tým, splňuje to Tvé představy? Je to něco jiného, než v Indonésii?
To se nedá vůbec srovnávat, hlavně ta divácká kulisa. Na Strahově je téměř prázdno, kdežto v Indonésii jsem byl zvyklý na 40-50 tisíc lidí na každém zápase. Byli tam jedni z nejlepších fanoušků, co jsem kdy zažil. Je to rozdíl, ale já jsem sem šel kvůli Slavii, chtěl jsem pracovat s mládeží, tak uvidíme.
„Věř mi, teď to bude jen lepší!“
Nejprve k poslednímu utkání – podle mě to byla taková optimální sestava.
Když to byla podle tebe optimální sestava, tak asi ano. V podstatě jsme vybírali z užšího kádru, protože jsme neměli k dispozici některé hráče – například reprezentanty jednadvacítky, pak Adam Hloušek, ten se k nám připojil až v pátek. Myslím si, že představám to odpovídalo, akorát jsme toho nedokázali využít, připravili jsme se o řadu dobrých situací.
Po nedělním obědě se chystám na ligové utkání s Kladnem, v tom zazvoní telefon. Volá Franta Veselý: „ Prosím tě, nemáš místo v autě? Já ho mám rozbitý.“ Sraz jsme si dali ve tři hodiny odpoledne na Strahově před jeho domem, kde už netrpělivě přešlapoval, protože jsem se o pět minut zpozdil.
Zápas s Plzní měl 9.11.2009 snad jediný světlý moment, kdy na hrací plochu přišli i dva velcí jubilanti, kteří vedle obětavé celoživotní lásky ke Slavii znamenali hodně i v životě pracovní.
Za Odbor přátel položil v krematoriu věnec František Zlámal.
Po smutečním obřadu se uskutečnila malá vzpomínka na Františka Veselého za účasti rodiny, vedení Slavie, bývalých spoluhráčů, masérů, zástupců Odboru přátel, Fanklubu a pár kamarádů. Několik vět pronesli ředitel Petr Doležal, Tomáš Rosen, Václav Smetana, Miroslav Huptych, Jan Mareš, Vladimír Vácha a bývalý masér Přemysl Čech. Na závěr poděkoval dnes již nejstarší František Veselý.
Zpráva o náhlém úmrtí Františka Veselého nás všechny doslova šokovala. Člověk, který doslova a do písmene prezentoval slogan, že muži nestárnou, že na svoji dlouhou soutěžně aktivní kariéru navazoval později i účastí při nesčetných zápasech staré gardy či při obyčejných „pouťácích“, náhle zemřel. Zradilo ho srdíčko, slávistické srdíčko! A to ještě necelé dva dny předtím, ve sváteční den 28.října byl obdivován v severočeské Bílině – kde jinde, než v dresu na hřišti!
Praha, Pražský hrad, 28.10.2009
Oficiální zpráva:
Prezident republiky uděluje Medaili Za zásluhy II. stupně doc. MUDr. Václavu Smetanovi (*15.11.1934) za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství.