Červenobílé vzpomínky, aneb několik útržků z minulých Celostátních setkání

Za dobu, co jsem členem FO SK Slavia Praha – Odboru přátel a jeho celostátního výboru, jsem zažil již mnohá slávistická Setkání. Na některých jsem byl pouhým hostem, jiných jsem se aktivně účastnil, další jsem společně s pořadateli i organizoval. Dovolte mi proto několik vzpomínek.

První setkání, kterého jsem se účastnil jako vedoucí mužstva a trenér žilovského týmu, bylo v Lázních Bělohrad. Bylo to těsně po zisku prvního mistrovského titulu v novém tisíciletí. Všude bylo plno euforie a skutečného přátelství. Ondřej Zlámal, tehdejší tiskový mluvčí SK Slavia Praha – fotbal, přivezl mistrovský pohár. Náš mladý tým skončil na čtvrtém místě, když jsme dvakrát po sobě nestačili na mužstvo Sudova Hlavna. Tady vzpomínám na jednoho trošku veselejšího fanouška, který nám říkal: „Sudovo Hlavno, to je válec! Na nás, hoši, nemáte.“ A nutno dodat, že měl pravdu.

Pak ještě vzpomínám na setkání s patronem naší odbočky Františkem Dřížďalem a tehdy mladým juniorem Lukášem Váchou. Jak hořké mohou některé konce být…!

Druhá zkušenost je o dva roky později z Rožďalovic, kde jsme absolvovali již celý prodloužený víkend. Prostě červenobílá radost!

V roce 2012 jsme se sami stali pořadateli setkání, které se tentokrát uskutečnilo v Plasích na severním Plzeňsku. Bylo to strašně moc práce, velký stres. Aby vše dobře dopadlo, aby se nikomu nic nestalo apod. Bezprostředně totiž hrozilo střetnutí se sparťanskými chuligány a já byl již několik dní předem ve spojení s panem kapitánem z boje proti organizovanému násilí. Naštěstí to dobře dopadlo.

Přes všechno výše uvedené mám několik krásných vzpomínek. Poprvé jsem potkal dva červenobílé bratry v triku: Martina Kroba a Mirka Pomikala, kteří zde tehdy propagovali svůj koncept slávistického fanshopu. Turnaje se také účastnilo mužstvo slávistických žen a od té doby stále funguje, tehdy navázané velké přátelství mezi Vikingy a A – družstvem našich žen. Poprvé jsem se seznámil s veselými slávisty z Hodonína, navázal přátelství s veleňskou odbočkou. Potkal jsem také pana Dlouhého. Měli jsme tu i děti po transplantaci kostní dřeně a skvělou zábavu. Nesmím zapomenout poděkovat všem kolegům z naší žilovské odbočky, kteří společně se mnou celé setkání organizovali.

Další vzpomínky jsou na obě moravská Setkání, kdy převážil pocit přátelství a dobrého jídla, zábavy, dobrých a veselých lidí. Nejde zapomenout na skvělé víno, noční Hodonín nebo na slávistický stánek ve Šternberku. Když už jsem u severní Moravy, sluší se poděkovat za nejvyšší příspěvek na dobrou věc- tedy pro Donor.

Jedinkrát se nám podařilo celý turnaj vyhrát, což se stalo při pražském Setkání k 50. výročí založení Odboru přátel. Několikrát jsme byli třetí, jednou druzí apod.

Což není pro naši malou odbočku vůbec špatné vysvědčení. Svědčí o jejích sportovních kvalitách. V Klatovech jsme byli jako doma, u našich přátel. A já si, společně s přáteli z našeho výboru, užil krás tohoto města. Byl jsem ve velmi špatném zdravotním stavu, tak jsem byl moc rád, že tam můžu být alespoň chvíli. Večerní zábava musela jít prostě stranou.

Zatím nejúspěšnější Setkání, z mého pohledu, proběhlo v loňském roce ve Strakonicích. Nasazení, počet týmů, degustace v místním pivovaru Dudák a prohlídka města včetně místních pivovarských slavností, všechno bylo úžasné.

Závěrem musím konstatovat, že všechna Setkání byla úspěšná. Měla své kouzlo! Podařilo se navázat bezpočet celoživotních přátelství, podpořili jsme Donor a TJ KDHO FN Motol v Praze. Navíc –  naše Setkání byla a jsou skvělou reklamou na náš ,, červenobílý svět“!

Bylo by toho samozřejmě ke sdělení ještě mnohem víc…

Na závěr bych rád poděkoval mnoha pořadatelům všech Setkání, „otci spoluzakladateli“ panu Miroslavu Dlouhému z Bělé pod Bezdězem. A popřál mnoho úspěchů, vydařené Setkání bez nervů přátelům do Kardašovy Řečice. Držíme vám palce!

S pozdravem SLAVIA NAVŽDY!!!

Pavel Moulis, 2. místopředseda FO SK Slavia Praha – OP, OP Žilov, Donor