ČESKOU LÍPOU OPĚT ZAVONĚLY SLÁVISTICKÉ ŠPEKÁČKY!
Každý, kdo se v sobotu 23.srpna odpoledne pohyboval v okolí autobusového nebo vlakového hlavního nádraží v metropoli Máchova kraje, v České Lípě, a nemá zrovna čich poničený rýmou, musel obdivovat tu nepominutelnou vůni z rukou poctivých českých řezníků – opékaných špekáčků a klobásek, které vždy na tuto akci zamíří z blízké Libchavy! Supermarketové „piliňáky“ se někdy nad ohněm i rozpadnou či dokonce shoří, tady však ohýnek jen zvýrazní kombinaci masa, špíčku a koření a přinesené ubrousky nestačí na utírání mastných úst po konzumaci takovéhoto pokladu tradiční české gastronomie! Přišli na to i Příbramští, kteří podobnou akci pořádají pro své členy a přátele v červnu, poté, co – věřme, že dočasně – není po skončení ligy co slavit tradičním prasátkem!
Mezi oběma českolipskými nádražími se nachází útulný areálek tradičního českolipského klubu Lokomotiva a tam už poněkolikáté nacházejí českolipští slávisté, jinak zvaní Vikingové z Lípy, čímž mj. naznačují, že pro slávisty vždy platilo heslo „Čí je Sever? Náš!“. A ani letos tuto tradici neporušili. Trochu jim do toho vstoupila televize, která atraktivní zápas s Plzní přeložila z původně oznámené neděle na sobotu! Akci již nešlo přeložit, ale vzhledem k tomu, že se začíná již po poledni a slávistický zápas – letos zatím tradičně – zahajuje ve skoronoční hodinu, ve 20:15 (uvědomuje si televizní „panstvo“, o kolik přespolních diváků tyto začátky jednotlivé kluby připravují… A nejen přespolní… Vždyť i pražská doprava funguje po 22.hodině sporadičtěji… – nic proti pohárovým zápasům, to je vždy ojedinělý svátek, ale běžná liga?) , tak většina volila sledování u televize…
Celou akci, kterou navštívila většina členů a členek této aktivní odbočky a k tomu dva pejsci, zahajovala povinnost tipů na večerní zápas. Zapojili se i oba hosté z pražského ústředí, shodou okolností oba „doktoři Míšové“ – MUDr. Janáček a moje maličkost. Snad 80% tipů znělo: 1:1 i s malým přáním – kéž by to tak dopadlo. I autor těchto řádků se připojil k většině a tím pádem pak dvojnásob při závarech před Hrubešovou brankou v závěru prožíval muka, aby jeho tip nakonec nevyšel. Ale díky Hrubešovi, obětavým obráncům i tomu potřebnému štěstíčku to zůstalo 1:0 a došlo i na potvrzení víry velkého slávisty, režiséra Jiřího Stracha, že „pán Bůh je slávista!“
Kolemjdoucí tak opět viděli, že českolipští slávisté jsou „pevnou hrází slávistismu“ (snad mi někdejší propagandisté odpustí parafrázi jejich hesla o českém pohraničí…). Díky Vám a nejpozději za rok na Lokotce na shledanou!
Dr. Michal Dobiáš