Chtěla bych do reprezentace

Klatovy – Rozhovor s fotbalistkou Terezou Krejčiříkovou z Lub členkou Odboru přátel SK SLAVIE PRAHA v Klatovech.

Z lubského Startu přes plzeňskou Viktorii do pražské Sparty až k prestižní ceně za vítězství v kategorii Talent roku 2011 v anketě České fotbalové asociace v neprofesionálním fotbalu vedla cesta patnáctileté fotbalistky, studentky gymnázia Terezy Krejčiříkové z Lub, se kterou si Deník povídal hlavně o fotbale.

 

Nejdříve ze všeho velké blahopřání. Jaké to bylo, vyhrát v anketě Talent roku ženského fotbalu?

V kategorii nás bylo nominováno deset. Že vyhraji, jsem vůbec nečekala. Když jsem se dozvěděla, že jsem mezi třemi nejlepšími, byla jsem ráda. A když mě vyhlásili za vítězku a šla jsem na pódium, byla jsem hrozně nervózní. Byla tam se mnou moje rodina, všichni na mě byli hrdí a maminka mě navíc obdivovala, že jsem zvládla chůzi na podpatcích. Fotbalistka na nich moc často nechodí. Taky mi říkala, abych zůstala skromná, protože talentovaných dětí je hodně.

 

V současné době hrajete ve Spartě Praha nejvyšší republikovou soutěž, I. ligu. Jak jste se do tohoto slavného klubu dostala?

S fotbalem jsem začínala v Lubech. Nejdřív jsem chodila s taťkou, který tam hrál, potom jsem začala hrát za minižáky. Když mi bylo osm let, byli jsme s lubským družstvem na halovém turnaji v Klatovech a tam si mě vyhlédl trenér z Viktorie Plzeň.

 

Jaké to bylo pro osmiletou dívku jít hrát fotbal do Plzně?

Těšila jsem se. Hrála jsem tam za přípravku a pak za mladší žákyně. Na začátku jsem moc nehrála, protože tam byly holky o tři roky starší, ale pak už to bylo dobré.

 

A pak Sparta…

O tom už jsem se rozhodla vlastně sama. Bylo mi dvanáct let a s kamarádkou jsme si zažádaly o přestup, protože už předtím jsme nabídku dostaly.Takže ve Spartě jsem nastupovala za mladší a starší žákyně, teď jsem v juniorce. A v letošní sezoně jsme vyhráli v I. lize podzimní část.

 

Hrajete v základní sestavě v záloze a v útoku. Kolik jste dala na podzim gólů?

Deset. Ale to je v našem družstvu tak průměr.

 

Studujete a hrajete vrcholově fotbal. A co čas na kluky, je nějaký? Co vůbec říkají kluci, když zjistí, že jste fotbalistka?

Ve škole mám individuální studijní plán, odpoledne odcházím dřív, abych stíhala tréninky, které máme čtyřikrát týdně hodinu a půl. A čas na kluky? No, trošku. A většinou se diví, že kopu za Spartu v I. lize.
Zajímavé je, že hrajete ve Spartě a jste členkou klatovské pobočky Odboru přátel Slavie Praha…

Taťka a strejda fandí Slávii, tak fandím s nimi a ani jim nevadí, že hraji ve Spartě (smích).

Jaká je vaše oblíbená fotbalová soutěž a mužstvo?

Dívám se hlavně na anglickou ligu, fandím Manchesteru United a ve španělské lize Realu Madrid.

Zpátky k vaší fotbalové kariéře. Kam byste to chtěla jednou dotáhnout?

Asi do české ženské reprezentace.

Vy už ale za sebou máte zkušenosti s mezinárodními zápasy i reprezentací.

Zahrála jsem si kvalifikaci o mistrovství Evropy do 17 let. Ráda vzpomínám, jak jsme porazily Španělky. Ale nakonec jsme na mistrovství nepostoupily. A byla jsem v týmu U17 Sparty na turnaji ve Španělsku, který jsme vyhrály.

A co tomu říkají doma, že mají v rodině fotbalistku? Máte i mladšího brášku. Hraje taky fotbal?

Tak maminka ze mě chtěla mít mažoretku, ale už si zvykla, že hraji fotbal a jsem samá modřina. A taťka je na mě moc pyšný. Jezdí na všechny moje zápasy a pak to probíráme. V klidu (smích). Hrál taky fotbal, teď ještě kope v amatérské lize, takže mi má co předávat. Brácha Zdenda hraje taky, v Lubech.

Děkuji za rozhovor.