Co byl a čím se mohl pochlubit někdejší Slávistický karneval

Více než čtvrtstoletí si slávisté už dlouho dopředu zaznamenávali zpravidla poslední lednovou sobotu, aby se mohli těšit na tradiční Slávistický karneval – setkání sportovců, umělců i obyčejných lidiček se slávistickým srdce při vynikající atmosféře Slávistických karnevalů. Jak tato tradice největšího tanečného večera v Praze a zřejmě nejen v Praze vznikla a co obnášela?

Musíme jít o téměř 50 let zpět, do dob, kdy slávistická svíčka pomalu dohasínala, ale kdy se sešla parta známých osobností i bezejmenných lidiček, aby vytvořením a plnou funkčností Odboru přátel pomáhala rozdmýchat vadnoucí světlo jednoho ze dvou nejslavnějších českých klubů. A nově vzniklá organizace si dala do vínku nejen pomoci milovanému klubu finančně i morálně, ale rozvíjet i kulturní a vlastenecké tradice formou originálních akcí v Praze, ale i po celém českém a moravskoslezském venkově, kde se začínal rozvíjet slávistický život formou slávistických odboček.

A otcové-zakladatelé si uvědomili, že slávistickou soudržnost je třeba podpořit i jinak – nejen starostmi a prací živ je člověk. A zrodil se pokus uspořádat tanečně-kulturní večer, pro nějž se ustálil název Slávistický karneval. Proč karneval, když masek bylo snad kromě prvních ročníků pomálo? Důvodem byl fakt, aby se lidé přišli bavit neformálně oblečeni. Proč shánět po půjčovnách frak nebo nejnovější model popelčiných šatů, kdy stačí sako, kostýmek, kravata či další vhodně upravený oděv!

Akce měla úspěch a postupně se rozvinula v dlouho očekávanou událost, na kterou se těšily stovky a stovky slávistů. Postupně bylo třeba rezervovat obě křídla paláce na Výstavišti neboli, jak se tehdy říkávalo, ve Fučíkárně, zvláště po podepsání patronátní smlouvy s IPS, kde se karneval stal i vitanou příležitostí pro ipsáky z celé republiky (a i díky tomu se z mnohých stali kovaní slávisté). Ti měli převahu v křídle levém, pravé patřilo odbočkám a dalším dlouholetým slávistům, objednávky na stoly už chodily hned po skončení na další rok a již jsme věděli, že támhle sedi Žirovničtí, blízko nich přátelé z Moravy, jinde zase parta staroslávistů, říkající si „junta“. V posledních letech přesahoval počet hostů 5 tisíc, o jídlo i pití bylo dobře postaráno, i když tu a tam někdo propašoval nenápadně lahvičku domácí slivovičky nebo originálního vína.

Pokud neměli zrovna soustředění, zúčastňovali se i hráči a hráčky Slavie, nezapomenutelná byla setkání se všemi umělci (a že jich na karneval chodívalo!), mezi nimiž vždy kraloval Martin Růžek, který i na plese dokazoval, že je jedním z nás! Poslední ročníky pak si vzal na starosti „Barumák“ Jan Mareš, který již měl zkušenosti s vynikajícími plesy svého Barumu (jedinečné firmy na výrobu pneumatik) a řadou nápadů program zpestřil. Vždy bylo předtančení, půlnoční přípitek, zpravidla se střídalo 8 kapel, které pak přecházely mezi oběma křídly, což však také činili i mnozí návštěvníci – podle programu i při hledání známých! Kolem Fučíkárny parkovaly desítky autobusů a protože i v pražské taxislužbě bývali četní slávisté (fungovala i odbočka), byl, zvláště po skončení vytvořen doslova pohyblivý dispečink – snad nekonečná šňůra taxíků– kde čekal v té době jinde v Praze na taxík, měl to o slávistickém večeru složitější. Nechyběla samozřejmě ani tombola.

Spousta věcí byla prováděna dodavatelsky, ale desítky hodin strávili při přípravě slávisté z nejvěrnějších. Parta vlajkonošů – náš tehdejší minikotlík, zajišťovala výzdobu, kde pouze architekt (velmi často to byl př.Zázvorka, bratr známé herečky Stelly), výbor OP nekončíval pravidelnou schůzi rozchodem, ale připravovaly se brigádně obálky pro tombolu s vtipnými texty pro nevýherce – například „Musí Ti stačit, bude-li vyhrávat Slavia“ nebo „Smůla ve hře, štěstí v lásce: Věnuješ se dost partnerce?“ apod.

A nápady pro návštěvníky? Byl to průvod zástupců více než 20 slávistických oddílů. Byly i průvody odboček, kde si pamatuji jak se na jednom z prvních karnevalů vyjímali frenštátští Valaši s typickými klobouky nebo domažličtí Chodové s nezbytným čakanem.

Ale  někdy jsme, my, tehdy mladší, bojovali o modernější hudbu, protože třeba s jinak vynikajícími slávisty Milanem Chladielm a Yvettou Simonovou a podobným stylem taneční hudby jsme nechtěli trávit celý večer, i když jsme ještě byli vycepováni bontonem víceméně povinných tanečních, takže i ta dechovka se dala přežít, když s populárními Slávinkami či Standou Procházkou zpíval celý sál. Když to jen trochu šlo, přidal trošku do mlýna i př.Maik. ale pak se podařilo i trochu něco modernějšího. Pěkně to třeba dokázal rozproudit slávista Michal David se svou skupinou, ale ti starší, co seděli poblíž pódia, nebyli z toho zrovna nadšeni. A co dalo tehdy práce doplnit program v posledních letech o diskotéku v prostředním křídle! Takže ani tehdy nebyl hlas lidu zcela jednotný!

A to, že karneval byl něčím jedinečným dokazuje trochu i pohled do vlastních řad. Dojem z každého dalšího úspěchu přinesl názor na možnost dalších podobných akcí i mimo plesovou sezónu. Zatímco Jarní ples byl tak nějak přetrpěn, podzimní pokus Tančíme v jeseni již dopadl neslavně. Zda by to bylo přesyceností nebo jen odporem k názvu připomínajícím ani ne tak staročeštinu, ale spíše slovenštinu, zrovna v době, kdy se prezidentem stal Gustáv Husák, již nezjistíme. O to více sil pak zůstalo na tradiční karneval. Pokus o vlastní plesy fanoušků vyvolaly i další oddíly z Prahy. Třeba Dukla pro to využívala armádní ples, Sparta pořádala několikrát Sparťanskou pumelici. S osudem připomínajícím pokus o tančení slávistů v jeseni…

Ptáte se, co se změnilo, že sláva karnevalu se vytratila a žel do nenávratna? Důvodů je jistě několik. Změnila se především doba. Komerce pronikla částečně i sem, jsme uspěchanější, máme na sebe méně času, změnily se hodnoty. Určitě nikdo nechce, aby nejlevnější vstupenka stála i dnes tehdejších 50 Kč. Ale podstatně a citelněji se zdražila doprava, gastronomie, další služby, nájem za sál i povinné odvody. A zmizelo to nadšení, dané tak trochu i tím, že Slavia nikdy nebyla (a asi ani dnes žel není) miláčkem těch vládnoucích! Býval jeden či maximálně dva programy v televizi, neexistovaly kluby, diskotéky byly minimální, nebyly domácí počítače, internet, facebook a bůhvíco ještě. A snadněji se daly sehnat i příspěvky od vlivných přátel, kterým se tehdy ještě neříkalo sponzoři.

Byly zde pokusy navázat Slávistickým plesem v režii a.s. Zdařily se, ale finančně nedopadly ani zdaleka komfortně. Nyní klepe na dveře Slávistický společenský večer, který připravuje rukou společnou a nerozlučnou OP a Fanklub. Věřme, že tato únorová akce aspoň trochu naváže na tradici společenských setkání slávistů! Udělejme pro ni každý, co bude v našich silách. Je to i naše akce!

Dobi