Co určitě nevíte o Slavii a o její bohaté historii

Píše-li někdo dějiny Slavie,  začíná rokem 1892 (dříve se dokonce uváděl rok 1893,  prý pro soulad historie obou pražských S). Historie se psala od vzniku cyklistického odboru, tedy od oficálního zahájení sportování v rámci již existujícího spolku, jenž však byl ustanoven mnohem dříve. Dlouholetý člen OP Ing.Tomáš Donner shromáždil spoustu dokumentů a faktů (jejich výčet by zabral přes půlku stránky našeho časopisu (je mj. k dispozici na našem sekretariátě)  a sestavil ojedinělý pohled do historie naší Slavie. Projděme si jej i my.

Literární a řečnický spolek „Slavia“ v Praze a nejstarší slávistické sporty

Založení akademického spolku „Slavia“ v roce 1848

Osudný tento rok mocně zasáhl do všech společenských vrstev, vyvolal i mezi studujícími neobyčejný ruch. Slavia byla akademiky založena dne 2. dubnu roku 1848, aby hájila živel slovanský v Čechách. Jejím účelem bylo zejména pěstovat slavistiku (což je v užším smyslu věda o slovanských jazycích a literaturách, v širším smyslu i o dějinách, etnografii, případně vůbec o slovanské kultuře), propagovat ve studentstvu slovanskou vzájemnost, české národní myšlenky, cvičit se v řečnictví, ale dokonce i v tělocviku. Pěstovali tedy členové Slavie sport dávno před vznikem cyklistického odboru. Ale i v jiných  tehdejších spolcích akademici sportovali. Rok před vznikem Slavie byl vytvořen Akademický spolek tělocvičný. Ten však v bouřlivých dobách roku 1848 zanikl. Dále zde byla Bohemia, což byl politický, literární a tělocvičný spolek.
Společnou známkou členů Slavie byl slovanský kroj a konfederatka (čtyřrohá polská čepice). Úspěšné činnosti Slavie v Praze, ale i na venkově (na Řípu, v Benešově, na Konopišti) byl učiněn konec vyhlášením stavu obležení dne 10. května 1849. Všechny studentské spolky až na Akademický, řečnický a čtenářský spolek (jenž se v roce 1853 přejmenoval na  Akademický čtenářský spolek) byly zrušeny. Právě jemu odkázala Slavia několik set knih, sbírku nerostů a starožitností.

Literární a řečnický spolek „Slavia“ v Praze
Po dvaceti letech byla Slavia dne 2. prosince 1869 znovu ustavena. Původně jako literární a řečnický odbor Akademického čtenářského spolku, ale záhy již jako Literární a řečnický spolek „Slavia“ v Praze.  Prvním předsedou se stal Servác Bonifác Heller (nar.12.5.1845 ve Vlašimi, zemřel 1922), redaktor a autor cestopisů a románů, který později v roce 1879 spolu se Svatoplukem Čechem založil známý časopis Květy. Právě Heller spolu s dějepiscem a archeologem prof. dr. Josefem Ladislavem Píčem (1847-1911) a s JUDr. Cardou dal v roce 1869 podnět k znovu vybudování Slavie. Nově zrozený spolek pořádal přednášky, hlavně filosofické, dále o slovanské vzájemnosti, vynikající literatuře, Slovanech a slovanském lidu a jeho životě atd. Každoročně konal Slovanské večery a různé slavnosti na počest slovanských  přátel a hostů. V roce 1870 byla ve Slavii zřízena „Pohádková komise“. Ta vydávala cenné sbírky národních písní, pohádek, pověstí, obyčejů, her atd. Dále Slavia publikovala různé almanachy, slovanská čtení, azbuku aj. V jednotlivých jejích odborech se vyučovaly slovanské jazyky. Činnost Slavie byla oceňována i v ostatních slovanských zemích, zejména v Rusku, Lužici, na Slovensku, v Chorvatsku, Srbsku, Bulharsku a Polsku. Od svého znovuustavení v roce 1869 až do roku 1890 byla Slavia sice spolkem malým, ale čilým a významným.

Slavia jako centrum českého studentstva a pokrokového hnutí (pokrokářů)
Do roku 1889 byl hlavním českým studentským střediskem Akademický čtenářský spolek  (zkráceně A.Č.S.), jenž  zprvu soustřeďoval studenty jak české, tak i německé. V roce 1860 se prohlásil ryze českoslovanským. Na konci roku 1888 se v něm utvořil zvláštní studentský kroužek, který pod vlivem T.G. Masaryka usiloval o reformu A.Č.S. a studentského spolkového života. V čele tohoto hnutí, jehož příslušníci se později nazývali pokrokáři, stáli: A. Čížek, A. Hajn, A. Rašín a K. S. Sokol. Hnutí šlo v ruku v ruce s mladočeskou stranou. Bylo to jakési její levé křídlo.
V posledních letech činnosti Akademického čtenářského spolku v něm probíhaly četné boje, převážně politického rázu. Ty přivodily v srpnu 1889 jeho rozpuštění. Čeští studenti poté uvažovali, zda by nebylo možné některý již existující spolek prohlásit za nástupce A.Č.S. Výsledkem těchto úvah bylo, že Literární a řečnický spolek „Slavia“ byl záhy nejenom všemi akademiky, ale i abiturienty proklamován za středisko českého studentstva. Novému centru akademiků poskytli mladočeští poslanci jako první vydatnou finanční podporu. Ve Slavii však byli jak staročeši (tj. členové umírněné liberální Národní strany), tak i mladočeši (tedy příslušníci radikálnější liberální Národní strany svobodomyslné). Podpora od mladočechů vyvolala u staročechů nepřízeň ke Slavii. Domnívali se totiž, že Slavia je nestaročeská. Spor mezi stranou staročeskou a mladočeskou ve Slavii vyvrcholil na její listopadové valné hromadě, která se konala v roce 1889.  Na ní se totiž donesla „zaručené“ zvěst, že prý strana klonící se ke staročechům se usnesla založit spolek, který by se domáhal pro sebe jmění po zrušeném A.Č.S. Při volbách většina odmítla staročechům kandidáta, kterého si tito pro kontrolu slávistického spolku domáhali. Důsledkem toho bylo, že dne 5. prosince 1889 staročeši počtem 25 (dle jiných jich bylo 24 či 28) ze Slavie vystoupili a dne 4. července 1890 založili nový spolek, kterému bylo dáno stejné jméno jako měl zrušený A.Č.S. Následně se nový staročeský A.Č.S. domáhal jmění po zrušeném A.Č.S. Slavia však narozdíl od staročechy nově založeného A.Č.S. byla velkolepou manifestací svorně uznána jediným střediskem českého studentstva. Pod její prapor se hrdě hlásily další české a moravské akademické krajinské organizace a místní spolky. Nakonec i staročeský A.Č.S. sám později asi uznal, že se Slavií  nemůže zápolit, a neprohlašoval se již více za středisko českého studentstva.
Také pokrokáři ze zrušeného A.Č.S. přešli do Slavie. A když v říjnu roku 1890 kandidovali do jejího výboru, nazvali se poprvé „Pokrokovou stranou“. Tím, že se Slavia stala centrem všeho českého studentstva, změnil se i její vnitřní život. Přejala pořádání reprezentačního plesu, slovanského koncertu, vydávání kalendáře českého studentstva. Ve spolku byla založena velká čítárna, knihovna a spolková studovna. Vznikly další četné odbory: literární a vzdělávací, tamburášský (tamburáš = hráč na tamburu, což je strunový nástroj, známý třeba z návštěv Chorvatska), dramatický, pěvecký, ale dokonce ještě před vznikem cyklistického dva jiné sportovní, a to šachový a také šermířský. Šachový odbor byl velmi činný. Měl až sedmdesát členů, kteří  se scházeli třikrát týdně k praktické hře a řešení úloh. Šermířský odbor měl zprvu problémy s nedostatkem vhodných místností. Až později mu městská rada propůjčila tělocvičnu školy u svatého Štěpána na Novém Městě pražském ve Štěpánské ulici. Šermířů bylo kolem třiceti a provozovali šerm fleretem i šavlí. Cvičitelem první disciplíny byl J. Podlipný a druhé J. Chadima.
Po způsobu jubilejního fondu A.Č.S. byl i ve Slavii založen v roce 1890 Jubilejní fond „Slavie“ jako podpůrný fond pro nemajetné studenty, jenž pořádal věnečky (taneční zábavy), přednášky a nedělní krejcarové sbírky.
Slavia  také pořádala čajové večírky, což se jí nakonec stalo osudným, jak o tom bude níže vypravováno. Na nich se přednášela a diskutovala různá témata, dokonce i sportovní, neboť ve školním roce 1891/92 měl referát pozdější zakladatel Českého olympijského výboru dr. Jiří Guth – Jarkovský (1861-1943) „O významu atletiky“. (Slovo atletika tehdy však znamenalo totéž co dnes sport.)
Na valné hromadě Slavie v listopadu roku 1891 byly za odznaky spolku přijaty baret francouzských studentů a slovanská trikolóra (bílá, červená a modrá). Ta je dodnes ve znaku SK Slavie Praha (uprostřed cyklistického kola). Členové tehdejší literárně-řečnické Slavie ji nosili připevněnou na baretu.

Někdy koncem roku 1891 zakoupila Slavia knihovnu po zesnulém Janu Nerudovi (cca 2.500 svazků), kterou jí odprodala hospodyně tohoto slavného českého spisovatele.
V únoru 1892 se Slavia přestěhovala do rozsáhlých  místností  paláce barona Nádherného na Novém Městě pražském čp. 701 (Vodičkova ulice č.38). Palác, též Na Folimaně zvaný, musel někdy v roce 1928 ustoupit nové stavbě. Třísté výročí narození Učitele národů oslavila Slavia mimo jiné i přednáškou T. G. Masaryka: „O zásadách pedagogických a filosofických Komenského“, která se konala dne 27. března 1892.
Roku 1893 přesídlila Slavia do velkých místností s obrovským sálem pro čítárnu ve Staré rychtě (Staré Město pražské čp. 404, na rohu ulic Rytířské tehdy č.8 dnes č.12 a Na Můstku č.2).
Slavii se nakonec dostalo od české veřejnosti uznání jako reprezentantce nejen studentstva, ale i mladé generace všeobecně. V roce 1893 měla celkem 1558 členů, z toho 1306 činných. Ostatní byli: čestní (15), zakládající (144) a přispívající (93). Z činných členů bylo 40 % studentů práv, 35 % mediků, 15 % studujících na technice, 6 % studentů filosofie a 4 % studentů lékárnictví.

Akademický cyklistický odbor Slavie
V říjnu roku 1892 se před palácem barona Nádherného potkali tři členové literárně-řečnické Slavie: medik Jaroslav Hausman (nar. 1872 v Sazené, okres Kladno), Václav Kratochvíl a Vilím Schöbl. Kratochvíl, který chtěl sportovat, si stěžoval, že se ve Slavii necítí jako doma a Schöbl s ním souhlasil. A tu Hausman navrhl, že by založili nový studentský klub, ale zkušenosti jim chyběly. Zašli proto do sídla Slavie za JUC. Antonínem Čížkem (nar. 1864 v Praze, zemř. 3.6.1897 v Praze-Král. Vinohradech), který byl novinářem, tajemníkem mladočeské strany a jedním z nejvýznamnějších představitelů pokrokového hnutí. Čížek, který patrně nebyl přímo ve výboru Slavie, ale patřil mezi aktivní členy tohoto spolku, vzal věc vážně. Vznikl výbor a v rámci něho i podvýbor, který se měl o věci radit a nejdéle do měsíce předložit hotovou věc. Každý týden se konaly dvě schůze, na které Čížek zval i jiné osobnosti. Jedním z nejhorlivějších byl chemik (od r. 1897 profesor na Karlově universitě) dr. Bohuslav Brauner (1855-1935), jenž byl přítelem Mendělejovým a průkopníkem jeho periodického zákona a který světového významu dosáhl tím, že za základ atomových vah stanovil kyslík. Jednou, zrovna se konaly volby do obecního zastupitelstva, byl na schůzi pouze on a J. Hausman. Brauner tehdy velmi ostře pranýřoval chybějící členy.  Výsledkem porad bylo, že se nemá zakládat nový klub, ale odbor při Slavii. Čížek sám dal na valné hromadě literárně-řečnické Slavie v listopadu roku 1892 návrh na jeho vznik. Tehdy však ve Slavii byli kromě pokrokářů i tzv. neodvislí (tj. členové nově vzniklé strany „Neodvislé studentstvo české“). Právě „neodvislí“ se ihned postavili proti novému odboru. Namítali, že nepatří do literárně-řečnického spolku. Navrhovatel však oponoval, že Slavia je ústředním spolkem studentstva, že tedy vše, co souvisí s akademickým životem, musí obsáhnout. Návrh byl nakonec velkou většinou přijat a tak vznikl Akademický Cyklistský Odbor Slavie, zkráceně A.C.O.S. Od samého počátku měli slávističtí cyklisté stále spory s „neodvislými“.
MUDr. Jaroslav  Hausman deset let po této události v časopisu Sport a hry napsal, že valná hromada se tehdy odbývala dne 2. listopadu 1892 v Kaulichově domě na Karlově náměstí. V Kalendáři českého studentstva na rok 1893–1894, který pojednává o událostech školního roku 1892/93, se na straně 27 píše, že v listopadu 1892 se konaly dvě valné hromady Slavie, a to 4. (ta byla řádná a jednalo se na ní hlavně o autoritářství starších členů) a 14. (projednával se návrh na oslavu stých narozenin Jana Kollára). O založení cyklistického odboru není na této stránce kalendáře zmínka. Na straně 115 je však již uvedeno, že byl nově založen cyklistický odbor.
Kaulichův dům na Novém Městě pražském čp. 285 (na rohu Karlova náměstí č.21 a Zderazské ulice, dnes Odborů, č.17) se ve skutečnosti jmenoval U Červeného zvonu, též Na Vršku (ve 14. stol. také V Podhrbí). Koncem 19. století jej však vlastnila Helena Kaulichová. Dům byl později zbořen. Na jeho místě se dnes tyčí nová moderní bílá kachlíková budova se stejným číslem popisným, pouze vchod z Karlova náměstí má nové č.19.
Ve stejném měsíci, kdy byl ustanoven cyklistický odbor, došlo ve Slavii ještě k jedné zajímavé události, neboť dne 5.11.1892 byl za předsedu literárně-řečnické Slavie zvolen významný politik a pozdější ministr financí JUDr. Alois Rašín (1867-1923).
Zatímco kalendář na roky 1893-1894 se o slávistické cyklistice zmiňuje jen letmo, následující kalendář na roky 1894-95 již podrobně popisuje všechny zdary cyklistů. Mezi sedmi nejúspěšnějšími slávistickými závodníky nacházíme i medika Jana Jánského (1873-1921), pozdějšího slavného lékaře, který narozdíl od 3 krevních skupin objevených K. Landsteinerem, stanovil 4 skupiny.
Prvním starostou cyklistického odboru se stal MUDr. Václav Kubr. Následujícího roku však již v čele odboru stál Václav Bartošek, který však spolu s Karlem Reisnerem a i jinými ze Slavie vystoupil. Reisner poté založil proti Slavii Sdružení závodníků „Trojlístek“ a do něj soustředil téměř všechny české cyklistické závodníky. Zbylí slávisté povolali na osiřelý stolec starosty architekta Karla Ankrta (nar. 1867 ve Vražkově, okres Litoměřice). Volba to byla vynikající. Ankrtovi se podařilo během krátké doby získat nové závodníky. Později po zániku cyklistického odboru založil i samostatný slávistický sportovní klub a stal se jeho prvním předsedou a také prvním čestným členem. Dr. J. Hausman o něm v roce 1907 mimo jiné napsal: „Těžko jest si představiti větší a činorodější lásky ku klubu, než prokázal mu tento první opravdu vzácný muž“. „Bez něj“, jak dále poznamenává Hausman, „by byla vratká lodička existence Slavie asi se ztroskotala“. Ankrt později zdarma vypracoval plány první slávistické tribuny na Letné, která byla postavena v roce 1901.
nnnnnn
Vedle cyklistiky se v odboru již od roku 1893 prosazovala i atletika, byť zatím jen okrajově.
Na cyklisty stejně jako na celou Slavii se však blížila pohroma.

Rozpuštění Slavie
Vláda nechtěla trpět pokrokové hnutí. Zabavovala pokrokářům časopisy, zakazovala schůze, rozháněla průvody a jejich předáky stíhala policejně i soudně. Když se tato opatření minula účinkem, vyhlásila dne 12. září 1893 nad Prahou a jejím okolím výjimečný stav, který byl zrušen až 11. října 1895.
Dne 21. února 1894 byly před zvláštním senátem zemského soudu vyhlášeny rozsudky v procesu s tzv. Omladinou, tedy organizací, která ve skutečnosti nikdy neexistovala a jejíž členy měli být převážně pokrokáři. V Československých dějinách v datech se jako tři nejvýznamnější odsouzení uvádějí dva bývalí předsedové literárně-řečnické Slavie: novinář a spisovatel PhC. Karel Stanislav Sokol (nar. 1867) a JUDr. Alois Rašín, ale také zakladatel A.C.O.S. JUC. Antonín Čížek. Toho soud ještě téhož roku osvobodil. Čížek se pak až do své předčasné smrti převážně věnoval spolu se svým bratrem Jiřím obchodu. I ostatní odsouzení byli nakonec dne 18. října 1895 omilostněni.
Došlo však i na Slavii. Na dvou čajových večírcích, které se konaly ve dnech 6. a 12. října 1894, se diskutovalo o politice a také jednotliví řečníci kritizovali akademické úřady a jejich nařízení, aniž by proti tomu předseda spolku zakročil. Vzhledem k těmto událostem nabylo c.k. místodržitelství (nejvyšší správní úřad v Čechách) přesvědčení, že projevy mínění daleko přesáhly míru svobodného projevu a pod trestní zákon spadaly, a Slavii dne 14. října 1894 rozpustilo. Ještě téhož dne kolem šesté hodiny večerní dostavil se do místností Slavie na Staré rychtě vrchní komisař Drašnar spolu s dalšími sedmi policejními úředníky. Ti ihned přikázali svým zřízencům, aby spolkové spisy na policejní ředitelství odvezli, a poté místnosti Slavie úředně zapečetili.
Pádem Slavie zanikl i její jubilejní fond a také jednotlivé odbory, tedy i cyklisté museli ukončit činnost. Též jim byl zabaven veškerý majetek. Prapory, značky, odznaky byly policií konfiskovány. Jen vlajku cyklistického odboru se podařilo zachránit. Tu pak vlastnil dr. Hausman.

Sportovní klub „Slavia“ v Praze
Karel Ankrt záhy po zániku cyklistického odboru svolával v zimě na přelomu let 1894/95 schůzi za schůzí. Ty se odbývaly ve Staré rychtě. Rozhodnuto bylo založit nový akademický, tentokrát již samostatný klub. Stanovy však byly v únoru 1895 c.k. místodržitelstvím vráceny s odůvodněním, že prý členy mohou být dle různých doplňků i nestudenti. Zadány po opravě nové a opět nebyly povoleny pro příliš volný pojem akademický. Konečně v květnu 1895 byly schváleny stanovy s názvem spolku Sportovní Klub „Slavia“  v Praze, zkráceně S.K. Slavia. První valná hromada se konala v restauraci Karla Brejšky na Novém Městě pražském čp. 107 (Spálená ulice – tehdy č.47, dnes č.49) dne 31. května 1895. Předsedal jí J. Hausman a prvním předsedou byl zvolen, jak již bylo vypravováno, Karel Ankrt. Dle povolených stanov mohla Slavia kromě cyklistiky provozovat i bruslení, lyžování, šerm, veslování, box, tenis, kroket, atletiku, kopanou a jiné sportovní hry. Ačkoliv v jejím názvu nebyl přívlastek akademický povolen, stala se Slavia nástupcem A.C.O.S. a střediskem všeho českého sportovního studentstva. Slovo akademický užívala dále, byť nikoliv přímo v názvu. V adresáři Prahy z roku 1896 je totiž Slavia uvedena jako: sportovní klub, akademický klub velocipedistů. Tehdy sídlila v Praze na Královských Vinohradech v domě čp. 445 (tehdejší Hálkova třída č.61, dnešní Londýnská).

Obnovení činnosti Literárně řečnického spolku „Slavia“
Dle stanov Literárně řečnického spolku „Slavia“ mělo celé jeho jmění připadnout Akademickému domu, resp. Spolku pro vystavění akademického domu. Jelikož však pasiva dvojnásobně převyšovala cenu pozůstalosti Slavie, byl na ni uvalen konkurs. Akademický dům, zejména aby zachránil Nerudovu knihovnu, se zřekl dědictví bez výhrady, zakoupil celou konkursní podstatu za 2.530 zlatých a uspokojil tím všechny věřitele. Tak se Akademický dům stal majitelem knihovny bývalé Slavie a též Nerudovy bibliotéky.
V roce 1895 byl znovu obnoven Literární a řečnický spolek „Slavia“. V únoru 1896 mu byl zapůjčen celý inventář po bývalé Slavii. Nová Slavia však nenabyla již dřívějšího významu. Vnitřními rozpory rozervána upadala finančně tak, že i propůjčená knihovna se jí stala břemenem. Výbor Slavie se proto dne 15.6.1897 rozhodl ji 1. srpna 1897 vrátit zpět Akademickému domu. Ten poté zřídil vlastní knihovnu a čítárnu, což vyvolalo spor se Slavií, neboť ta také provozovala svou čítárnu. Svár trval až do roku 1901. Tehdy Slavia sídlila na Starém Městě pražském v domě čp. 298 (Konviktská ul. tehdy č.8, dnes zde stojí nová budova s č.10).
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byly v Praze celkem tři spolky s názvem Slavia: literárně-řečnický, sportovní klub (sídlil na Novem Městě pražském čp. 669, na rohu Žitné ulice č.1 a Karlova nám., tehdy č28) a veslařský klub – viz o něm níže. Literárně-řečnická Slavia však habsburskou monarchii nepřežila. Její prapor, který jí věnovaly české paní a dívky na slavnosti praporové ve dnech 23. a 24. května 1891, Nerudova pozůstalost a originál Švabinského Slavie zůstaly uschovány v Akademické čítárně.

Fotbalový odbor S.K. Slavie
Zanedlouho po založení sportovního klubu začala se Slavia oddávat kopané, ale velmi neodborně. Nebylo vedení a chyběla pravidla. Již koncem roku 1895 byl učiněn pokus získat pro Slavii studenty, kteří hráli fotbal. To se ale nezdařilo.
Dne 21. ledna 1896 se konala bouřlivá valná hromada Slavie. Na ní byla kopaná oficiálně zavedena do Slavie. Karel Petrů v Dějinách československé kopné uvádí, že se valná hromada odbývala u Sochůrků. Tehdy ale byly v Praze dvě restaurace, které vlastnil Sochůrek. Jedna, jejímž majitelem byl Antonín Sochůrek, byla v Ungeltě, dříve se jmenoval Koppmannská zahrada. Vzhledem k tomu, že se valná hromada konala v lednu, předpokládám tedy, že to nebyla ona. Jiný Sochůrek, Josef, vlastnil plzeňskou pivnici Praha na Starém Městě pražském čp. 450 (Jílská ulice č.16). Dle soudobého inzerátu v ní pro slovutné spolky, společnosti atd. byly zvláštní prostranné místnosti v prvním patře, vždy co nejelegantněji zařízené, bezplatně k používání připraveny. S největší pravděpodobností se právě v některé z těchto světnicí valná hromada odbývala.
Na jaře roku 1896 přestoupili do Slavie někteří hráči „Smíchovského kroužku“ a dvou pražských gymnasií (malostranského a v Křemencové ulici) a utvořili Footballový odbor S.K. Slavie. To ale bylo zárodkem dalších sporů. Utvořily se totiž dvě strany: cyklistů a fotbalistů. Jejich spor skončil vystoupením dvaceti nejstarších členů ze Slavie. Ze starého členstva zůstali jen K. Ankrt a  J. Hausman, který se později po Ankrtovi stal předsedou klubu. Vidíme tedy, že ve staré Slavii devatenáctého století probíhaly stále nějaké spory. Nejdříve mezi mladočechy a staročechy, poté mezi pokrokáři a „neodvislými“, následně mezi posledně jmenovanými a cyklisty a nakonec mezi fotbalisty a příznivci jízdy na kole.

Další slávistické sporty
Podobně jako tomu bylo v A.C.O.S i v nově založené sportovním klubu pěstovali někteří jeho členové i atletiku, i když k založení samostatného odboru došlo až dne 15.9.1901. V roce 1899 několik členů Slavie vstoupilo soukromé školy šermu architekta Rudolfa Vanderlinda. Z jeho podnětu byl ustanoven šermířský odbor ve Slavii. A tak se vedle cyklistů i další slávistický sport dočkal svého znovuzrození. Zato snaha o zavedení kroketu se minula účinkem. Na Slavii se sice konal trénink již dne 17. srpna 1900, a dokonce dva její zástupci se s tímto sportem důkladně seznamovali v Paříži a Londýně, ale nakonec se kroket ve Slavii neprosadil. Dne 6. ledna 1901 sehrála Slavie první utkání v bandyhokeji. Ten se hrál se zahnutými holemi a kulatými míčky na travnatém nebo pískovém hřišti. V zimě na bruslích na zamrzlé Vltavě. Dnešní lední hokej hraje Slavie od roku 1909. Ještě před vypuknutím první světové války byl ve Slavii založen v roce 1906 tenisový odbor a dne 24.4.1914 odbor plavání.
Nejstaršími slávistickými sporty tedy jsou: tělocvik, šachy, šerm, cyklistiky, atletika, kopaná, bandyhokej, tenis, lední hokej a plavání.

Veslařský klub „Slavia“ v Praze a slávističtí rychlobruslaři
Jak již bylo uvedeno, existovala vedle S.K. Slavie ještě i veslařská Slavia. Dne 17.10.1885 se totiž Veslařský klub „Triton“ spojil s částí „Českého veslařského a bruslařského klubu v Praze“. Nově vzniklý spolek obdržel název „Slavia“ – klub českých veslařů. O rok později změnil název na Veslařský klub „Slavia“ v Praze, zkráceně V.K. Slavia. Ten však kromě shodného jména neměl s literárně-řečnickou Slavií a později i s S.K. Slavií nic společného. V.K. Slavia se však nakonec pod novým jménem Naftové motory Smíchov stala roku 1975 oddílem TJ Slavie Praha IPS.
Veslaři z V.K. Slavie hráli (obdobně jako i veslaři z jiných klubů, zejména ze Stiasného Regatty) po skončení sezóny kopanou. Fotbal slávistických veslařů je poprvé doložen již v roce 1896. To však patrně nebyl první rok, kdy jej hráli. Je tedy možné, že veslaři z V.K. Slavie hráli dřív kopanou než fotbalisté z S.K. Slavie.
Již v roce 1881 byl v Praze založen „Bruslařský závodní klub“, zkráceně BZK, jenž byl nejstarším bruslařským spolkem v Čechách. Dnešní oddíl rychlobruslení Slavie, který vznikl původně jako pododbor ledního hokeje a  bruslení v roce 1923, je jeho přímým pokračovatelem.

Vypracoval: T. Donner

Převzato z magazínu OP „Červenobílé listy“ č.2/2009