DVĚ LETOŠNÍ VÝZNAMNÁ VÝROČÍ MIROSLAVA HORNÍČKA
Pokud bychom kdesi na ulici oslovili některého chodce, s čím si spojuje jména Martina Růžka a Miroslava Horníčka, maximálně by odpověděl, že to byli oblíbení herci. Asi jen málokdo by už připomněl, že oba by se letos dožili 100 let – Martin Růžek 20.září a Miroslav Horníček 10.listopadu. Starší slávisté by si však jistě vzpomněli, že oba byli i velkými a aktivními slávisty. A jistě ještě méně lidí asi ví, že je spojovala i láska k chalupaření! A ač byl každý z nich původem z jiného koutu Čech – Martin Růžek pocházel z východočeského Červeného Kostelce, Miroslav Horníček z Plzně – jejich chalupy se nacházely blízko sebe v krásném koutě Ústeckého kraje, na Děčínsku, kde České středohoří a České Švýcarsko plynule přecházejí v podhůří Lužických hor. Martin Růžek nacházel svůj azyl v centru Chřibské, Miroslav Horníček pak v nedaleké Kytlicích (ty si mj. zamilovali i další umělci, především „Bróďa“ Brodský či Petra Černocká a v oblíbeném seriálu Vyprávěj „vystupuje“ i jedna z kytlických chalup…). Oba tak dokazovali, že pro většinu národa nejsou severní Čechy láskou na první pohled, ale po jejich poznání jsou láskou na celý život! I oni tak potírali žel místy rozšířený názor, že český sever je jen jakýsi „cikánov“, začouzený kraj se zničenou přírodou, ale že jsou i místem s kouzelnými kouty, které jinde nenajdete – patří sem určitě jedno z nejnádhernějších říčních údolí v Evropě, které se táhne podél Labe od skalní brány Porta Bohemica u Žernosek až po saskou Míšeň, soutěsky u Hřenska, Pravčická brána, opět krásné Krušné hory i Jizerky, Máchovo jezero i takový unikát, jakým jsou čedičové varhany u Kamenického Šenova! Dnes se věnujme ale Miroslavu Horníčkovi, který nás navždy opustil před 15 lety, 15.února 2003.. O Martinu Růžkovi pak připravíme samostatný medailónek v září!
Miroslav Horníček nebyl jen vynikajícím hercem, který dokázal promlouvat k divákům i s mírným nadhledem a velkou dávkou humoru, ale i výborným glosátorem (při vysílání jeho Hovorů H v TV se vždy ulice pěkně vyprázdnily, aby nikomu neunikla jeho moudrá slova a vtipný komentář), ale i spisovatel, kde nejznámější knihou jsou určitě jeho Dobře utajené housle, kde mj. vzdává hold své milované manželce. Z dalších úspěšných knih si pak zaslouží pozornost Chvilky s Itálií nebo jeho psané vzpomínky na světovou výstavu 1967 v Montrealu, kde uváděl tehdejší světovou senzaci Kinoautomat, kdy diváci přímo pokaždé určovali další pokračování příběhu. Ač neuměl anglicky, vše zvládal naučenými větami a výroky! V televizi pak nejvíce zaujal nezapomenutelnými již zmíněnými Hovory H, kde tvořil nerozlučnou dvojici s Vladimírem Svitáčkem, kde své nádherné postřehy vyjadřoval od stolku se sklenkou červeného vína. Vše uťala až husákovská normalizace!
Prvním divadlem, kam nastoupil, bylo přirozeně to plzeňské, pak jej diváci vídali třeba i v Národním divadle či v Semaforu, ale zejména v Divadle ABC, kde spolu s Janem Werichem po 6 let navazoval na populární forbíny legendárního dua V+W. Byl autorem mnoha bonmotů, některé jsou i z hlediska politiky platné i dnes. Ale těm se vyhněme, slíbili jsme si, že jsme slávisté, nikoliv příznivci jednoho či druhého proudu, který žel náš národ často rozděluje. Nic však nepokazíme těmito vzpomínkami na nádherné výroky:“:
„Bůh miluje ateisty – neobtěžují jej svými problémy.“
„Stárnutí muže je obdobím, kdy se zmenšuje mozek a zvětšuje prostata!“
„Láska prý prochází žaludkem, ale kudy odchází?“
„Moudrost nepřibývá s věkem, věk jen přibývá sám“
„Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká!“
„Je odsouzeníhodné, když se sportovci opíjejí, ale je dobré, když opilci sportují!“
„Dobrá žena buď pije nebo nalévá!“
„já jsem vám to říkal!“ – návrh na hřbitovní epitaf
Vedle Hovoru H zaujal TV-diváky i nezapomenutelný seriál „Byli jednou dva písaři“, kde spolu s Jiřím Sovákem představovali dvojici důchodců – pana Bouvarda a pana Pécucheta. Seriál se filmoval v Praze-Suchole, částečně prý i v jeho zamilovaném kraji. Rád za ním jezdíval l i jeho nadějný milovaný jediný syn Honzík. Jednou se však šel projít po okolí a bohužel jej u břehu rybníčku přepadl epileptický záchvat, spadl do vody a, v pustém okolí jeho volání o pomoc nikdo neslyšel. Tragédii nesl v sobě celý zbytek života, ale filmování a vynikající pomoc Jiřího Sováka jej dokázaly vzpružit, že nikdo nic nepoznal! A poté, co zůstal naprosto sám, uchýlil se na milovanou chalupu, ale stále častěji pobýval v Liberci, kde o něj doma i převážně v nemocnici doslova otcovsky pečoval MUDr. Mareš, kterému nakonec chalupu odkázal a 15.2.2003 v Liberci i zemřel. Pochován je na malebném kytickém hřbitůvku a stojí za to se tam při cestě za krásami tohoto krásného koutu naší vlasti zastavit, jako jsme to nedávno učinili s vděčnými břevnovskými zahrádkáři!
Vynikajících umělců zrodila země česká, moravská i slezská bezpočet, ale nás slávisty musí těšit, že spousta z nich se narodila nebo stala lidmi se stejně zabarveným srdíčkem, jaké máme i my všichni! A Miroslav Horníček patřil k těm špičkám, které dokazovaly, že Slavia je něčím výjimečným. Z hlediska pohnuté, ale vždy vlastenecké historie, úspěchů i specifickými věrnými a obětavými fanoušky.. Miroslav Horníček se rád, pokud mu čas dovolil, zúčastňoval slávistických akcí, dokonce na sebe oblékl i na hřišti slávistický dres! A rád vyprávěl, jak a proč se stal celoživotním slávistou. Vždy prý nejvíce obdivoval v mužstvu brankáře, kterého považoval za nejdůležitější osobnost na hřišti. A při fotbale si vždy stoupl za branku a pozoroval jeho umění. A poté, co poznal umění brankářského génia Františka Pláničky, bylo rozhodnuto a stal se celoživotním věrným slávistou, který rád chodíval na nezapomenutelné karnevaly, besedy i akce Slávisté Slavii!
Musím se přiznat k jedné věci. Někdy v polovině 70.let minulého století vyhlásil výbor OP anketu o největšího slávistu, která se změnila v „souboj“ Plánička-Bican! A já jem byl určen k vyhodnocení „Míšo, Ty jsi ten matematik, postarej se o to!“ Na konci sčítání jsem zjistil, že o jeden jediný hlas vede jeden z velikánů, a tak jsem dodal svůj lísteček se jménem druhým a pak ve zprávě konstatoval plichtu a připravil článek, kde jsem uvedl „NIKOLIV Plánička NEBO Bican, ale Plánička A Bican!“. Nevím, jak už to pak nakonec dopadlo, ale ten soubor byl tak vyrovnaný!!
Dobi
/článek nebyl redakčně upraven/