EDEN V PROMĚNÁCH ČASU

Každý, kdo dnes zavítá do pražské čtvrti Vršovice, nemůže si nepovšimnout dvou významných a hojně navštěvovaných staveb – obchodního centra Eden a multifunkční Synot Tip arény, díky níž je Eden opět domovem naší milované Slavie. Nebylo tomu tak vždy! Zalistujme proto ve stránkách historie a připomeňme si některé body z historie Edenu a domovské obce Vršovice.

Podobně jako další obce, městyse a městečka v bezprostřední blízkosti české Matky měst se rozvíjely i Vršovice svým vlastním životem, který se však stále více přibližoval k životu české metropole. Vršovice odvozují neprokázaně svoji vazbu na rod Vršovců, stejně tak ale vystupují další Vršovice, ležící poblíž Loun. A pro úplnost dodejme, že jedny Vršovice jsou ještě u Opavy a nesmíme zapomenout ani na ty u Sedlčan!

Vršovice se v roce 1885 staly městysem a roku 1902 je povýšil císař Franz Josef na město. A erb města lze zařadit mezi tzv. znaky mluvící, protože jeho součástí je i starobylá vrš, nástroj na chytání ryb – kuželovitá nádoba se speciálně upraveným trychtýřem. Typické mluvící erby vlastní například Jablonec s jablůňkou, Smržovka s houbou smržem či Loket s vyobrazením lokte. Ale také – možná nepochopitelně i Aš se 3 lipany a Jihlava se 2 ježky. Nepochopení však mizí ve chvíli, kdy si uvědomíme, že lipan se řekne německy die Äsche nebo  dokonce Aschforelle a ježek je německy der Igel a německé pojmenování Jihlavy zní Iglau („Ježkov“). Zkrátka a dobře – i v historii platí, že dnes všemocná angličtina není vždy klíčem k poznání a je třeba respektovat naši vazbu nejen na němčinu, ale i na jazyky bratrů Slovanů, k čemuž jistě přispívá i výrazný přísun jižních, ale i dalších Slovanů do kádru Slavie, ale třeba i unikátní upřímné přátelství s polskými fanoušky z nedalekého Walbrzychu!

Pro Vršovice bylo významným zásahem i zahájení provozu na trati do Benešova v roce 1871 a pak dále i do Českých Budějovic a rakouského Lince. Násep a kolejiště sice oddělily Bohdalec a okolí od centrálních Vršovic, ale Vršovice získaly ne nevýznamné nádraží, které se nacházelo pod přirozeným centrem Vršovic, které je kousek nad stadiónem Bohemians 1905 a jemuž vévodí zbarokizovaný kostel sv.Mikuláše.

Jako celá Praha, tak i Vršovice se rozvíjely směrem ven z města. Nejprve jako novinka vznikal komplex dnešního Čechova náměstí (vévodí mu  železobetonový kostel sv.Václava z roku 1930), hlavně po válce se pak Vršovice rozrůstaly dále na východ a novým přirozeným centrem této části se stalo někdejší Východní náměstí, později přejmenované na náměstí Kubánské revoluce, z nějž se po roce 1989 stalo Kubánské náměstí, lidově nazývané Kubáň. A právě v prostoru mezi tramvajovou a železniční tratí se postupně rodil nový Eden. Slávistický!

Slavia však prakticky odjakživa patřila na Prahu 7, na Letnou. A je jen ironií osudu, že ustupující nacistická vojska mimo jiné podpálila tribunu Slavie a sousední Sparta zůstala ušetřena. Shořela třeba i podstatná část archivu… Ale tak, jako to platí pro celý český národ, platí to i pro slávisty – dokážeme se semknout pouze ve chvílích nouze a ohrožení. Na Letné rostla tribuna nová, moderní! Dřevo bylo v té době hlavním stavebním materiálem a výjimkou nebyl ani stadión Slavie. Dřevo má nejen léčivé vlastnosti (velkým odborníkem je třeba Ing.Neset z brandýské odbočky), ale při vhodném výběru i ideálem. A stalo se tomu tak i v případě výběru materiálu pro konstrukci nové letenské slávistické tribuny, kdy odborníci volili dřevo špičkové, dá se říci, že věčné. Kdo nevěří, že něco takového existuje, nechť se vydá do sousedního Saska, do Kamenice neboli Chemnitz, někdejšího Karl-Marx-Stadtu a poptá se, kde najde Sterzelenaum. Jinými slovy – zkamenělý les. Je škoda, že se nepodařil záměr přenést při výstavbě Synot Tip Arény stařičkou tribunu k tréninkovým hřištím, jak zněl jeden z návrhů, ale tribuna se nepyšnila jen dokonalou konstrukcí, ale naopak i trpěla zastaralým vybavením. Pamatujete si, jak některá prkna na staré dřevěnce vrzala? Ale přežilo by to vůbec další přenesení?       Moderní multifunkční areál ukončil přestavbu Edenu do dnešní podoby. Ale jak celá oblast vypadala dříve?

Někdejší periferii charakterizovaly i typické vodní plochy, kde rybník místy přecházel v bažinaté prostředí. Jakmile ale se začalo město rozšiřovat, došlo i na dnešní Eden. Rakousko-uherská monarchie se rozpadla, ale v některých atributech se naopak zhlédla i Praha! Takový vídeňský Prater či budapešťský Vidám park patřily ke koloritu svých měst. A co teprve vyprávěli ti, kteří se vrátili z dánské metropole a básnili o parku Tivoli. Na to vše navazovala i Praha. A pojem tehdejšího Edenu přešel i do písní, kdy třeba Ljuba Hermanová zpívávala, že je hóólka svéédená, která chtěla do Éédena!

Skončily hrůzy druhé světové války a i v Praze se vracelo vše do normálních kolejí. I se všemi zpřísněnými předpisy, které třeba přivedly zábavní park Eden k uzavření. Stalo se tak v roce 1946, když hygienici park uzavřeli a lunaparky měly na čas v Praze utrum. O to více zájmu bylo o jarní Matějské pouti, ale kam se vše hrabalo na tradiční Prater, Vidám park či Tivoli! A o moc lepší o nebylo ani v dobách, kdy se objevil pokus obnovit slávu v prostorách dnešního holešovického Výstaviště, někdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, který jen málokdo nazval a často i dnes nazývá Fučíkárnou

Vraťme se však do Edenu. Část někdejšího parku zaujaly zahrádky (i někdejší tramvajová zastávka mezi Edenem a Kubání se jmenovala Zahrádky), v okolí se rozvíjela výstavba bytovek a ulic pojmenovaných po sovětských městech. Ani to však nebylo konečným momentem. Osoba Josefa Vissarionoviče Stalina se stala modlou i v poúnorovém Československu a imperátor si zasloužil důstojný pomník. A pro „frontu na maso“ se vybral prostor na Letné nad Čechovým mostem a svatému panorámatu by vadil i nějaký stadión jakési Slavie. Slavia byla v neoblibě, všemu vévodil jistý zeť Klementa Gottwalda, armádní generál Čepička a mnozí považovali vyhnání Slavie z Letné i za jeho dílo.

Totalitní režim Slavii nepřál, ale buďme objektivní, že Slavii, vlastně už Dynamo nelikvidoval. Pro postižený klub byly vyčleněny pozemky právě v Edenu a dovoleno bylo přenést tribunu do Edenu a najít tam nový domov. Otevření stadiónu, který nesl jméno tehdejšího komunistického primátora Dr.Václava Vacka (prý ale byl slávistou), provázely četné nešvary rychlé výstavby, trávník nebyl kvalitní a trpěl pozůstatky někdejší bažiny, z přenesené tribuny kapal dehet, vše se dodělávalo za pochodu. Ale Slavia měla nový domov! Trochu hůře to snášel tradiční vršovický klub, Bohemka, vlastně Spartak Praha Stalingrad. A to vedlo dokonce k tomu, že když Slavia prožívala největší krizi a bojovala dokonce o záchranu ve II.lize, byly celkem reálné myšlenky vycházející z již chátrajícího Ďolíčku, kdy se předpokládalo sloučení nebohého Dynama s provinčním Dynamem Pankrác a přesun Bohemky o 2 stanice tramvaje na východ a převzetí modernějšího areálu! Dynamo Praha se však ve II.lize zachránilo, k záchraně zapracoval Odbor přátel, Dynamo se stalo  opět Slavií a pomalu se vracela sláva.

To už Sparta přestavovala kdysi dřevěnou Letnou a hostovala v Edenu, kde odehrála i památný zápas PMEZ s Realem Madrid! A po skončení  přestavby se uvažovalo i o obnově Edenu. Řada z nás má doma ještě schované losy tehdy vyhlášené loterie v roce 1968/9. Ale to již byli v zemi české tzv Stupci (asi na 5 týdnů se Moskali utábořili přímo  v Edenu!) a z plánů sešlo. O obnově Edenu se pak mluvilo mnohokrát, nejblíže tomu byla Slavia kolem roku 1990. To již byla zbourána východní tribuna a jen se čekalo na start nové výstavby. Ale opět se potvrdilo žel známé pravidlo, že největším nepřítelem Slavie mohou být slávisté Jeden z funkcionářů si v bulvárním Expresu až příliš pustil ústa na špacír (snad zde byly příčinou jeho nevyřízené účty se stavební firmou IPS, snad zde byla i uražená ješitnost nepozvaného architekta), ale faktem bylo, že již odklepnuté, ještě socialistické peníze na výstavbu se vrátily do státního rozpočtu a Slavia jen utřela nos… A vše se pak nakonec povedlo až ve 21.století.

Pokud by se někdo vrátil do Edenu po více létech, určitě by areál nepoznal. Slavia dokázala využívat přidělených pozemků i patronátu stavební firmy IPS (od roku 1973) a postupně se rodil areál, jaký neměl v Praze a asi ani v celém Československu obdoby! To již v Edenu stál minizimáček (budovy šaten dodnes stojí západně od školy), který zažil nejeden dramatický souboj v někdejší II.hokejové lize! Byl jakousi stavbou z nouze, na bázi vyřazeného chlazení, s minirozměry a často stávkující rolbou. Ale kolik se toho tam na hokeji na II.lize užilo! Dnes z něj zůstaly jen někdejší šatny lícující s Vladivostockou ulicí. Východně od hlavního stadiónu byla dvě škvárová hřiště, k trati přilepený byl stánek lukostřelců.

Postupně se však měnila východní část Edenu. Není důležité, co vzniklo dříve a co později, ale postupně se rodil areál pozemkářů s dodnes oblíbenou hospůdkou, komplex haly s dvěma tělocvičnami a kuželnou (je jen škoda, že hlavní hala má hlediště jen z jedné strany, ale zde hledejme opět dlouhé prsty téhož architekta, který se projevil i při stížnosti na výstavbu fotbalového stadiónu a přispěl ke krachu již téměř dotažené akce…). Vlastní domov získali i atleti, právem pak bylo oslavováno otevření plaveckého areálu s krytým bazénem a venkovním komplexem hlavně pro rekreaci! Impuls pro úspěchy plaveckých sportů a pólistů! A vyvrcholením této etapy výstavby byl zimní stadión. V polovině sedmdesátých let stánek moderní, pětitisícovou kapacitou plně postačující pro potřeby druholigové Slavie. Stal se azylem pro Spartu při úpravách holešovické haly, zažil i rozhodující zápas baráže o I.ligu mezi Zvolenem a Zlínem (vlastně tehdy Gottwaldovem), kdy se z postupu radovali Moravané! Především však památnou sezónu 1993-94, kdy si Slavia vybojovala účast v nejvyšší hokejové soutěži, aby ji pak už zůstávala věrná a vybojovala i dva hokejové tituly. To už bylo ale ve Vysočanech, kde Slavia nalezla nové útočiště pro první mužstvo a hala v Edenu měla více prostoru pro mládežnická družstva!

To vše byla nová výstavba ve východní části areálu, který znali a poznávali víceméně jen fajnšmekři. Ale co se dělo v „klasickém“ Edenu? „Dřevěnka“ sloužila a sloužila a zažila i oslavy titulu po 49 letech v roce 1996 a úspěchy v evropských soutěžích! Poté se Slavia odstěhovala na Strahov a zlí jazykové tvrdili, že na věčné časy! V Edenu časem zbyla jen jáma zarostlá býlím a pesimisté měli navrch. Ale nakonec se vše změnilo a 7.května 2008 jsme se všichni opět sešli v Edenu!

Připomeňme si však prostor dnešní Synot Tip Arény, který by případný návštěvník znalý situace z před 20-30 lety naprosto nepoznal. Připomeňme si ji. Areál byl oplocen (jeden z plotů kopíroval dnešní ulici U Slavie, „přilepena“ na něj byla i autobusová zastávka).a byl zpočátku vybaven pouze dvěma komplexy betonových přízemních pokladen. Ty hlavní byly u vchodu, kde je dnes patka přemostění ke komplexu obchodního komplexu Eden  (dodnes se někteří ekologové nesmířili s jeho výstavbou, čímž byl poničen někdejší parčík). Tam se pak později našlo místo i pro prodejnu suvenýrů paní Zikové. Další pokladny pak byly poblíž dnešního vchodu 2, kam se chodívalo hlavně pro studentské vstupenky. A jak narůstal zájem o zápasy v Edenu, byl  plot podél Vladivostocké ulice přerušen několika dodatečnými pokladnami. A nade vším čněl val sypaných ochozů tribun k stání pod nimiž byla travnatá plocha stadiónu, přibližně v úrovni Vladivostocké ulice (úroveň dnešní hrací plochy je určitě hlouběji). To vše si nějak může dnešní návštěvník ještě představit. Kolem hřiště byla škvárová atletická dráha, atleti zde nacházeli místa i pro technické disciplíny. I v tehdejším Edenu si zahrála reprezentace, několikrát zde končila i etapa populárního cyklistického Závodu míru. A málokdo jen zapomene na rok 1965, kdy zprávy reportérů z terénu byly pesimistické – vedl Rus Petrov. Ten však doplatil na svou vychytralost, kdy se vezl  za motospojkami a místo k cílové pásce je následoval do depa. A k překvapení nás všech pak vjel na slávistickou škváru jako první Pavel Doležel a za obrovského jásotu etapu vyhrál! I to byl svého času Eden!

Ale co vše představovala západní část areálu? Určitě zde byl aspoň zdánlivě větší prostor, než je dnešní parkoviště kolem VIP a McDonald areálu. Kolem plotu byly stromky, u vjezdu do areálu stála i betonová kukaň vrátného s nezbytnou závorou. A nezbytná psí bouda svědčila o tom, že při hlídání pomáhalo i psí stvoření! Plató před hlavní tribunou bylo trochu pod úrovní terénu. U hlavního vchodu stával traktor používaný pro údržbu trávníku (ten se stal hrdinou památného zisku titulu v roce 1996, kdy byl nefalšovaným pódiem hráčů po návratu z Drnovic), vedle něj byla tehdy tolik využívaná telefonní budka (kdo by kdy pomyslel na dnešní mobily!). A plató bylo i místem setkávání nejvěrnějších fanoušků Slavie, většinou důchodců, tzv. „platařů“ nebo  „žabáků“. Měli Slavii rádi za hrob, ale někdy kritiku až příliš přeháněli. Na hlavní tribunu navazovala i stavba, kterou obýval správce areálu, nad jižní tribunou se tyčil panel s hodinami a  ukazatelem skóre. Tolik potřebné záchody byly hlavně v severozápadním rohu poblíž hlavní tribuny a pod východní tribunou. Stánků bylo méně, ale ochozy procházeli prodejci piva a především párků (nejoblíbenější bývala poměrně libová tzv. liberecká klobása). A v hlavní tribuně směrem  hlavnímu vchodu bývala i oblíbená hospůdka, která byla při zápasech jedním ze zázemí pro vedení a hosty, přes týden však sloužila veřejnosti a ke schůzím ji využívala třeba pořadatelská komise a časem i Odbor přátel.

Na závěr si ponechme nejzápadnější část areálu, které vévodila dvě házenkářská hřiště – jižněji položený tzv. gumoasfalt a severněji a výše položená antuka. Snad mi pamětníci dají za pravdu, ale nedělní házenkářská dopoledne, to býval zážitek! V totálně zaplněném areálku výborně hrajících házenkářů jsme potkávali i nejednoho otce s kočárkem. Hrálo se v neděli dopoledne a to byl ideální čas pro vycházku, projížďku i sport! Ale pak přešla i házená do hal a areál se stal především místem pro tréninky mladých házenkářů a házenkářek a podařilo se , že býval zapůjčen Odboru přátel pro oblíbený jarní turnaj OP v malé kopané, který po smrti Ládi Ženíška nesl i název  jako jeho memoriál a který zaznamenával stovku účastníků!

Ano, i to vše býval Eden! Eden, kde domov pravý je, naší lásky, naší Slavie!

Dr.Michal Dobiáš