Dlouhá a pestrá je historie slávistické kopané. Stovky vítězství, hvězdné doteky, ale i prohry, potupa, ponížení. Třeba v roce 1964. Třetí liga s rozevřeným chřtánem čeká na zdecimované mužstvo bez tradičního názvu a bez hráčů. Jenže pozor! Na pokraji zániku klubu řekl slávistický národ: Takhle ne! Do čela klikaté cesty z pekla se vyhoupl čerstvě založený Odbor přátel, který nejenže sjednal hráčské posily, ale nakonec i úspěšně bojoval o návrat původního jména klubu. Za rok již byla Slavia zase prvoligová…
Všechno zlé je pro něco dobré. Nebýt děsivé situace červenobílého fotbalu, nevznikla by první fanouškovská organizace na území bývalého Československa, praotec všech pozdějších fanklubů – slávistický Odbor přátel. Letos v září uplyne 60 let od jeho založení.
Právě tehdejší záchranářskou činorodost Odboru přátel se v jubilejním roce rozhodl výbor spolku zaznamenat v podobě muralu v prostoru koridoru pod východní Tribunou Františka Veselého. Obsah malby, který na nekonzistentní stěnu převedl Petr Polášek, se symbolicky věnuje momentu, který je nezapomenutelnou tečkou za děsivým obdobím sešívaného fotbalu – po vítězném zápase se Spartakem Plzeň 12. června 1965 velká většina z 42 000 diváků odnáší své hrdiny z hřiště v Edenu na ramenou. Od té chvíle již nikdy slávisté z první ligy nesestoupili.
Odbor přátel splnil svůj cíl. Nahromaděná energie se přelila do dalších aktivit, mladí členové, první vlajkonoši, neváhali sešívané podpořit třeba i na druhém konci republiky. Důmyslný organizační systém odboček spolku umožnil sdružování a společnou činnost příznivcům červenobílých v centru i regionech. Nádherná Republika Slavia s nyní více než 130 odbočkami po celé vlasti!
Zachycení této skutečnosti je ostatně druhou obsahovou rovinou nové malby. Zatím zamýšlenou. V průběhu dalšího období bude centrální výjev po obou stranách doplněn znaky jednotlivých místních uskupení Odboru přátel. Už nyní je jasné, že půjde o nikdy nekončící proces. Věčný. Jako Slavia.
-VV-
