HVĚZDA NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ
VYVRCHOLENÍ OSLAV 120.VÝROČÍ V NÁRODNÍM DIVADLE. DŮSTOJNÉ PROSTŘEDÍ, KRÁSNÁ ATMOSFÉRA. SLÁVISTÉ ZNÁMÍ I MÉNĚ ZNÁMÍ TÁHLI ZA JEDEN PROVAZ!
Od slavnostního večera v den psaní těchto řádků uplynul sice týden, ale považoval jsem za nutné si utřídit všechny informace a ještě si je konzultovat s televizním záznamem. Asi se shodneme, že to byla akce zdařilá, nezapomenutelná! Citlivě sestavený a vyvážený program, zaplněné vděčné hlediště.
Moderátor večera Leoš Mareš zde dokázal, že nejen umí, ale že má Slavii, stejně jako my, v srdci. Víme o slávistickém srdíčku Jana Kačera, který přednesl onu známou charakteristiku, proč se hlásíme mimo jiné k barvě červené a bílé, ke hvězdě postavené na jediný cíp, k hvězdě na správném místě. Totéž platí o komentátorovi šotů Vladimíru Čechovi i zpěváku Michalu Davidovi. No, a samozřejmě si obrovský potlesk zasloužil věčně čilý autor jedné z hymen „Naše věčná Slávie“, slávista z nejvěrnějších, Stanislav Procházka! A hymna samozřejmě nechyběla a zpíval celý sál! Ale mnozí byli příjemně překvapeni ze slávistického vyznání Pavla Zedníčka, stejně jako Ondřeje Havelky.
Dojemná byla závěrečná scéna, kdy na pódiu nechyběl ani Miroslav Ondříček a další slavní sportovci a činovníci z historie Slavie, stejně jako připomenutí obou nejslavnějších hvězd Slavie v období první poloviny 20.století – Františka Pláničky i Josefa Bicana v řadě vzpomínek i přítomností jejich přímých potomků. Ze slavné chilské generace vyprovázel bouřilvý potlesk jak Jana Lálu, tak i Josefa Kadrabu, který přijel z Vídně. Na svého nezapomenutelného tatínka vzpomínal i syn Františka Veselého. Připomněla se éra Borise Korbela, nechyběly ani generace hráčů a trenérů, které již máme všichni bez rozdílu ještě v živé paměti – tažení Evropou v roce 1996 a titul po 49 letech pod vedením Dr.Cipra aj.Pešiceho či tandem titulů v letech 2008 a 2009, které následovaly po historickém postupu do LM a hrdinové těchto období. Nechyběla ani potleskem odměněná gratulace sparťanů. Velký ohlas si vysloužili oba angličtí přátelé, zejména ten Oxford se tak nějak právem usadil v našich srdcích! A podobně srdečného přijetí se dostalo zástupcům ze země španělské a při předchozí večeři i slavnému Eusebiovi!
Nakonec se ukázalo jako jediným negativem to, že čas není natahovací a prostor Zlaté kapličky nafukovací. A tak se objevovaly otázky, proč nebyl pozván ten či onen. Možná stálo za to ještě zdůraznit, jakou velmocí je Slavia na postu brankářů – ať už se jedná o Břetislava Dolejšího či symbolu věrnosti Aloise Jonáka. Proč třeba nedorazili zástupci Hajduku Split či Vojvodiny Novi Sad, pro jejichž vznik byla Slavia právě velkým vzorem a tato přátelství jsou krásným příkladem slovanské vzájemnosti, k níž se Slavia hlásí i svým jménem! Jak to vlastně bylo s vítězným Pohárem mistrů pro tenisovou Slavii – zda vedle Šmída a tehdy legálně zapůjčeného Lendla se místo citovaného Složila o pohár nezasloužil Pála (pamatuji si, že sparťan Pála reprezentoval Slavii a při večeru zmíněný slávista Jan Kodeš naopak za své kariéry nastupoval za Spartu…). Proč třeba někteří členové OP poukazovali na nedostatečně zdůrazněný význam OP pro záchranu Slavie i nevyužité možnosti pamětníků některé etapy života Slavie z vlastních vzpomínek vše ještě více oživit
Ale to se stává při každé akci. Vždy se najde někdo, komu někde něco chybělo, co považoval za veledůležité. Jak už říkávala Babička – na světě není člověk ten, aby se zachoval lidem všem! Z pohledu obecné propagace Slavie musí ale každý uznat, že večer byl vyvážený, citlivě sestavený a slávistickým srdcem tvořený! Tedy veleúspěšný! A to je hlavní pozitivum!
Dobi
Foto: isport.blesk.cz