I.ROČNÍK MEMORIÁLU JANA MAIKA – DŮSTOJNÁ VZPOMÍNKA NA VELKÉHO SLÁVISTU!

Je to již více než 2 a čtvrt roku, co jsme se v neratovické obřadní síni naposledy loučili s přítelem Janem Maikem. Přišli tehdy sousedé a osobní přátelé, bývalí kolegové – železničáři, lidé, kteří jen obdivovali jeho lidskost a snahu vždy rozdávat dobrou náladu, ale velkou většinu tvořili slávisté. Vedle řady individuálních fanoušků  nejstaršího českého klubu se sjeli zástupci 11 slávistických odboček! A při malém posezení po obřadě se všichni jednoznačně shodli – Honzík musí žít dál nejen v našich myslích, ale i při vzpomínkových akcích. První návrh spočíval v tom, že by se v nějaké formě mohlo uskutečnit společenské posezení v prostorách Maikolandu, jak tomu bývalo při návštěvách Lounských po skončení ligy nebo když se stejnými zážitky mohli pochlubit návštěvníci z odboček, třeba z Brandýsa nad Orlicí, kteří sem zavítali na bicyklech v rámci letní cykloexpedice, Rožďalovičtí, Veleňští, přátelé z Hradištka nebo z blízkého Mělníka nebo z České Lípy. Uvažovalo se o tom, ale pak se ukázalo, že spojit posezení s navrhovanou brigádou na údržbu celé unikátní usedlosti  by asi nebylo tím pravým ořechovým. Nakonec zvítězil nápad Libišských v čele s př.Doušou, přesněji odbočky OP Maikoland, kdy místní přátelé z Libiše, Neratovic či Obříství odvedli o dvou dubnových sobotách obrovský kus práce, o čemž jsme mimo jiné již psali i na našich stránkách. Ale stále chybělo to pravé – sportovní vzpomínka. Vloni zde padl návrh účasti na turnaji starých gard v Obříství. Ale ani toto nebylo nakonec přijato ve formě, jak si přátelé představovali. Jak sestavit jedno jediné mužstvo z největších přátel z několika odboček, aby dokázalo konkurovat sehraným týmům – účastníkům tradičního turnaje? Hledalo se dále.

Je třeba opět vyslovit velkou poklonu př. Jaromíru Doušovi, který snad až tvrdohlavě hledal další možností řešení, aby odbočka, které se po odchodu př.Maika s několika přáteli ujali, žila dál a opět šířila slávu i památku velkého slávisty. Slovo dalo slovo a již v říjnu 2016 se začal rodit plán Memoriálu Jana Maika, MJM. Ideální pro podobné akce je formát turnaje v malé kopané, a tak se zrodil plán. Ke dvěma místním mužstvům – Obříství a Maikolandu by se připojilo i mužstvo Pavla Verbíře z Teplic a mužstvo Jána Luži, které by doplnily na magický počet 8 (2 skupiny po 4)  čtyři družstva slávistických odboček a skupin. Bylo řečeno, bylo i uděláno. Jistě se neznalý čtenář zeptá, proč zrovna v Obříství, proč Teplice a proč až z daleké Bratislavy jedno mužstvo? Odpověď je nadmíru jednoduchá. Obříství je sousední obcí k Libiši, domovské obci Maikolandu a pocházel odsud i Josef Verbíř, velký a věrný přítel Jana Maika (podepsal se třeba na stavbě altánku uprostřed zahrady Maikolandu), jehož syn Pavel se stal doslova ikonou teplického fotbalu. Tátu mrzelo, že jeden z jeho synů nemohl věnovat své umění Slavii, kterou táta miloval nade vše, ale nakonec se smířil s tím, že třeba na srazy do Maikolandu přijížděl on v sešívaném dresu, ale synové v tom žlutomodrém, teplickém. Ale Tepličky přece nikdy nepatřily mezi nesympatická družstva, a tak byli i on vždy srdečně vítáni! A jak se ocitl v Maikolandu i internacionál a dlouholetý slávista Ján Luža? Přála tomu náhoda. Po pohřbu nezapomenutelného Franty Veselého odjížděl př.Maik domů vlakem a na nádraží potkal Janka, který se vracel domů do Bratislavy. Slovo dalo slovo a Jano se spolu se sympatickou paní Darinkou stali pravidelnými účastníky akcí v Maikolandu. A nemohli chybět ani letos, kdy slíbil a přivezl do turnaje mužstvo z Bratislavy, díky čemuž byl turnaj mezinárodní, obohacený o bratry Slováky!

Kdo aspoň někdy zažil podobnou akci, potvrdí, kolik je za vším práce a shánění. Ale př. Douša si dovede vybrat své spolupracovníky a přes půl roku se mohl pilovat každý detail. Hřiště Sokola Obříství je sympaticky položeno u břehů Labe (pokud se ovšem největší česká řeka nerozzlobí na neposlušný český národ, o čemž svědčí i zaznamenané výšky hladiny na zdi místního zámku). Má velmi dobře a vkusně vybavené montované kabiny, poblíž jsou i místa vhodná pro posezení, což jen znásobilo atraktivitu akce. Předpověď počasí z ČHMÚ byla sice všelijaká, ale vrtochy našich „rosniček“ již známe; Bratislavané dorazili s nadmíru optimistickou předpovědí ze svých médií, podobně reagovaly i prognózy německé, která podrobně zahrnují i naše města a obce. A svatý Petr tak nakonec opravdu opět dokázal, že je slávistou, protože počasí 7.května bylo ideální!

Zvykli jsme si, že žádná podobná akce nesmí být omezena jen na samotný turnaj. A nebylo tomu jinak ani v Obříství. Mezi dopolední program – boje ve skupinách a odpolední finále byla vložena přestávka na oběd a přátelské utkání přípravek Obříství – Slavia. Hlavně pro místní to byl zážitek na dlouhou dobu, vždyť proti nim stáli hráči odění do slavných sešívaných dresů a bývalo a snad opět bude opět pravidlem, že český fotbal – to je především Slavia a Sparta! Sparta nebo Slavia! Místní kluci ještě dlouho zkoušeli děkovačku, ti sešívaní se pomalu nedali ze hřiště vyhnat a vyzkoušeli si ještě střelbu penalt. Vůbec nešlo  o výsledek, ten byl jednoznačný ve prospěch hostů, ale o ten tak nějak nešlo v první řadě!

Oběd pak byl vyvrcholením kulinářského servisu, kdy i v průběhu dne byly k dispozici klobásky, párky v rohlíku a další pochoutky, žízeň zaháněli účastníci podle vkusu (a zákonů) buď výbornou limonádou nebo stejně chutným pivem z místních zdrojů. A hlavní jídlo? Podobně jako třeba nedávno při oslavách 50 let OP Příbram nebo při výročce v Mníšku či ve Veleni byl k dispozici vždy výborný guláš. Ale nabídka v Obříství předčila všechna očekávání. Je snad známo, že guláš patří mezi národní jídla našich maďarských skorosousedů a přátel. I název gulyás pochází z maďarského pojmu gulya – hovězí stádo. Ten pravý guláš se podává v kotlíku a je něco mezi polévkou a tradičním gulášem na talíři. Náš klasický guláš tam spíše dostanete pod názvem pörkölt…K dispozici byl přitom guláš „normální“ a tzv. „pálivý (csipös)“. A troufám si říci, že pokud by nějaký Pišta, Šándor, Gejza či Ferenc si přišel pro misku, oblizoval by se také!

Partě kolem př.Douši se podařilo sehnat řadu sponzorů – pochválit musíme oba obecní úřady, Spolek Libiš, z.s. i Sokol Obříství. O gastronomickém zajištění jsme se již zmínili, bohatou tombolu pomohli zajistit také sponzoři, stejně jako vkusná těžítka pro všechna družstva. Děti z obou mužstev si odnášely pytlíky s četnými suvenýry. Hlavní cenou tomboly pak byl zájezd do Mnichova do místní arény na Audi Cup začátkem srpna! Takže i diváci si přišli na své a dík patří i oběma sličným příslušnicím něžného pohlaví, které obětavě prodávaly tombolu a zajišťovaly i výběr dobrovolného vstupného. Zabezpečeno bylo i moderování, jen se musí pro příště trochu zlepšit ozvučení (i když někdy přehlušit různá štěbetání může být úkolem nadlidským)! Polední přestávka byla vyhrazena i pietnímu aktu na obou hřbitovech u hrobů Jana Maika a Josefa Verbíře, kam jednotlivá družstva vyslala své zástupce. Připomenout musíme i četné hry pro zabavení dětí, kterých se sešlo také dost

A konečně se dostáváme k jádru celé akce, vlastnímu turnaji v malé kopané. Nakonec se počet účastníků snížil na sedm. Nemohly přijet Teplice a narychlo sehnaný náhradník odřekl v noci před akci. Zkrátka se opět projevil jeden z nešvarů českého fotbalu  – člověk míní a televize mění! Je někde ve světě něco podobného možné, aby se termíny určovaly zpravidla až 2 týdny předem a ještě se občas na poslední chvíli měnily? Škoda, i „Tepličky“ mají v kraji své sympatizanty a právě jejich zápas v Hradci byl předmětem přesunu začátku!

Bylo tedy nutno turnaj přelosovat, ale vše se skloubilo a nakonec se díky menšímu počtu zápasů podařilo počáteční zpožděníčko dohnat, když se jeden zápas z posledního kola skupiny A přesunul na hřiště B, již uvolněné.

Do závěrečných zápasů tak postoupily  – ze druhých míst Fanshop Slavia a Luža tým Bratislava; tyto týmy se utkaly o bronz, finále si vybojovali vítězstvím ve skupině Rožďalovičtí a proti nim se ve finále postavil Garda team Slavia. Na pátém místě skončili Patrioti Slavia, šesté bylo domácí Obříství a sedmé místo obsadil Maikoland Libiš. Plný kopec smůly měli přátelé z Bratislavy, v souboji o finále prohráli s Garda teamem Slavia 2:3 a stejným poměrem podlehli v boji o třetí místo Fanshopu Slavia. Zdálo se, že finále bude dramatické, ale zkušení Rožďalovičtí se v průběhu turnaje rozehráli a Garda team rozdrtili 5:0, takže suverénně zvítězili. A že jejich oslava vítězství byla pořádná a pěkně od podlahy, nemůže být pochyb!  Uveďme, že byl byli také vyhlášeni nejlepší hráč, střelec i brankář, ale to už by mělo být spíše součástí protokolu o turnaji.

Co ještě dodat ke zdařilému slávistickému dni? Určitě připomeňme, že byla bouřlivě pozdravována paní Maiková, která se celého krásného dne zúčastnila. A zapomenout nesmíme na vzácné fotbalové hosty. Jano Luža se zúčastnil se svými přáteli i jako hráč a s paní Darinkou si našli vždy chvilky na popovídání s dobrými přáteli, které za ta léta kolem Maikolandu poznali. Dušan Herda, mistr Evropy z roku 1976, se stal už stálicí řady akcí OP a byl i ozdobou  sobotního přátelského setkání. A v průběhu odpoledne dorazil s celou rodinou hrdina dvojutkání Slavie s Ajaxem, které rozhodlo o historickém postupu Slavie do hlavní soutěže LM! Zda zaznělo populární KALIVODA, OLÉ? Nemohlo být pochyb! A velký dík patří př. Pomikalovi, který významně pomohl při grafické tvorbě pozvánek i pamětních listů! S přáteli z Bělé přijel i Miroslav Dlouhý – legenda OP, zakladatel Setkání i nejstarší účastník akce!

Vše se tedy nadmíru vydařilo a je třeba zdůraznit: TAK NEPŘESROK ZNOVA!!!

                                                                                                                                                                                              Dobi

(článek nebyl redakčně upraven)