JAK SE Z VESNICKÉ DVOUTŘÍDKY MŮŽE STÁT NA DEN UNIVERZITA

Tradiční brandýské posvícení bylo letos spojeno se seminářem Univerzity Slavia

                  Druhá polovina října 2018 probíhala v celé naší vlasti především v připomínání října roku 1918 a tudíž 100.výročí vzniku samostatného státu našich národů po 300 letech poroby v državě habsburských monarchů. A u těchto oslav nemohla chybět ani naše Slavia, která se vždy plně hlásila k českým i všeslovanským tradicím, k nimž přísluší i klubové barvy a jméno. Když před několika léty byla založena slávistická Alma mater neboli Univerzita Slavia, bylo jasné, že tématem přednášek a seminářů v tomto období bude vznik Československa. Univerzita Slavia si za více než 5 let své existence vybojovala oprávněnou prestiž a stále oblíbenějšími se staly výjezdy na některou z našich odboček. Je možná až symbolické, že poslední výjezdní seminář  před velkým jubileem naší státnosti se uskutečnil na odbočce, která sídlí ve městě, kde se o vlastenectví jen nemluví, ale které se významně zapsalo i do naší historie, především posledním pobytem Jana Ámose Komenského na území Zemí koruny české před jeho odchodem do exilu. Je rovněž symbolické, že těsně před výjezdem k Tiché Orlici dosáhl počet našich odboček onoho magického čísla 100! Právě ve dnech, kdy si připomínáme tuto významnou událost našich dějin! 

            Nedalo mi to a podíval jsem se na geografické rozložení sídel našich odboček po celé naší vlasti (jedna z odboček působí v dalekém Hundurasu), přičemž platí malá modifikace názvu jednoho úspěšného filmu z roku 1960 „Všude žijí lidé“, kdy vše oprávněně evokuje myšlenku, že Všude žijí slávisté. A ať se na mě nikdo nezlobí, přiklonění ke Slavii je ve většině případů něčím více než nějaké obyčejné fandovství k jiným klubům. Určitě se to projevilo především při vzniku OP, který výrazně pomohl k renezanci už pomalu dohasínající svíčky zvané Slavia, či přesněji Dynamo. Nemohu si pomoci, ale naše láska ke Slavii ve mně vyvolává slova i melodii písně Ohio, kterou tak nádherně interpretoval svým sametovým hlasem moderátor rozhlasu Sever a country-zpěvák Jindra Šťáhlavský, který nás opustil před 5 roky. Slova té písně připomínají i vztah k naší krásné vlasti, kterou ctí i většina slávistů : „Tokaždej má rád tu svou zem, ať je král a nebo tulákem! A když je stár, vrací se rád, do země tý, kde býval mlád!“Jsou to i naše odbočky, které svazují slávisty s rodným krajem nebo s místy, kde našli nový domov, ať je to kdesi na jihu, severu, východě či západě naší milé vlasti! A příkladem takové odbočky je i odbočka v „městečku maličkým“, Brandýse nad Orlicí, která po celých více než 37 let své existence aktivně a pravidelnou činností i nápady se právem stala východočeskou jedničkou! (k jejím aktivitám patří zejména bowling, cyklistika i výrazná sportovní pomoc místní škole). K tomu pak přidejme tři vrcholy každoroční činnosti. Vedle tradiční cykloexpedice – týdenní společné dovolené na kolech v některém koutě naší vlasti nebo v blízkém příhraničí! Pak je to vždy slavnostní výroční valná hromada a konečně tradiční Slávistické posvícení, na které jsou zvány i manželky a přítelkyně členů odbočky a které se zpravidla odehrává v některém místě v okolí Brandýsa nad Orlicí. Mezi námi- zkoušeli jste někdy při cestě vlakem z Prahy nebo Pardubic po naší nejvytíženější trati na Českou Třebovou pozorovat okolní krajinu v hlubokém údolí Tiché Orlice a přesně jako ve filmu Vesničko má, středisková se věnovat činnosti, pro kterou film zpopularizoval i povědomí o naší nádherné češtině: Prostě pozorovat krajinu a kochat se! Nahoře ve stráních jsou pak rozesety vesničky s často bizarními názvy – Hemže, Jehnědí, Oucmanice či Sudislav…A právě poslední dvě vesničky využívají slávisté z Brandýsa jako nejčastější místo posvícenského posezení! V Sudislavi nad Orlicí se posvícení uskutečnilo úspěšně i loni, obec nabízí příjemnou hospůdku v prostorách bývalé místní školy. Kde jsou doby, kdy obětaví učitelé připravovali na českých vískách žáčky v jedno- a dvoutřídkách a ti teprve až pak jako 12-letí docházeli či dojížděli do vyšších ročníků škol ve městě. A nápad spojit letošní posvícení s přednáškou Univerzity Slavia byl nejen výbornou myšlenkou, ale vedl i k malé kuriozitě. Z někdejší dvoutřídky se na jeden den stalo sídlo univerzity, byť jen Univerzity Slavia.

            Obrovským štěstím pro tento nápad byl určitě fakt, že si v sobotu 20.října 2018 si mohli udělat čas  dva asi nejvýznamnější představitelé Univerzity Slavia – autor myšlenky Miroslav Pomikal, který má vždy připraven i bohatý materiál diapozitivů, k němu pak historik Vladimír Zápotocký, jehož historky mohou připadat často až jako neskutečné. Pečlivě připravený program připomněl především osobnost Dr.Edvarda Beneše, který se spolu s T.G.Masarykem a M.R.Štefánikem nejvíce zasloužili o to, že před 100 lety vznikl samostatný stát Čechů a Slováků. U prezidenta Beneše byla připomenuta i jeho činnost sportovní. Slávistou byl, za Slavii i fotbal hrál (a zdaleka ne neúspěšně) a slávistou zůstal až do své smrti před 70 lety (3.září 1948). Na snímcích byli představeni i další významní činitelé našeho státu, velmi často se hlásící ke slávistickým barvám, ale krátcr i ti, kteří stáli nejen fotbalově na jiném břehu (především problematický Jiří Stříbrný, dlouholetý funkcionář a několik let i předseda Sparty). 

Zkusme hledat kdekoliv na světě klub, který by se svými členy tak hluboko zapsal do politického vývoje země, ale totéž platí o uměleckých špičkách našeho národa, díky nimž byla vznikem OP v roce 1964 Slavia zachráněna a začala její obroda! Perfektně připravená přednáška vyvolala i následnou diskusi členů odbočky, kteří připojovali některé své vzpomínky! Velmi mile byli přivítáni i hosté z Poličky, kteří i krátce představili svoji činnost. I jejich symbolem je kolo a také pečlivě vybírají výjezdy, kdy se například chystají ve větším počtu na EL do Bordeaux. Z Poličky do Brandýsa je to nějakých 40 km a rodí se tak další úspěšná spolupráce dvou odboček z Pardubického kraje, když se v poslední době někdejší „dvojčata“ Brandejšťáků z České Třebové nějak zadýchala…

            To už se z lůna kuchyně linula vůně perfektně připravené tradiční posvícenské  kachny. Chybět nemohly ani obě slávistické barvy zelíčka a i dva druhy přílohy – houskový knedlík a pak příloha na bázi brambor, kde raději neuvádím přesný název, zda se jednalo o knedlíky nebo spíše noky… Člověk nikdy neví, zda se mezi čtenáři neobjeví nějaký nový Jiří Kodet, což by vedlo k dehonestaci autora i kuchařek, jak se to stalo v populárním filmu Pelíšky, kde tento vynikající herec sehrál nádhernou roli! Zaplněný sál čítal včetně hostů téměř 50 lidí (a jednoho roztomilého 7-měsíčního pejska), kteří se všichni výborně bavili. Při přednášce i při následující neformální diskusi.

            To už se den pomalu chýlil ke konci  a nejprve odjížděli vzdálenější účastníci a hosté, což platilo i o některých místních, protože odbočka má členy i ze sousední Chocně či okresního Ústí nad Orlicí. Část účastníků přišla do Sudislavi tradičně z Brandýsa pěšky a zřejmě se i zpět vrátili v pořádku, žádné špatné zprávy se k nám nedonesly, i když za tmy už to bylo trochu obtížnější! Prostě a jasně – proběhl další krásný brandejšťácký večer! A snad mi i takový čtenář, který především lpí na faktografii, odpustí lehčí tón tohoto líčení, protože i celková atmosféra byla  jako vždy odlehčená.

Dobi (redakčně neupraveno)