Jan Čapek na setkání slávistů v Plasích objevil bývalého hráče Slavie Karla Zelinku, přečtěte si jeho fotbalový příběh.

Na celostátním setkání slávistů v Plasích jsem objevil bývalého hráče Slavie Karla Zelinku, kterého do Slavie již dříve přivedl jako nadějného hráče Honza Říčka. Využil jsem příležitosti a požádal ho o krátký rozhovor.

Kde se tady v Plasích bereš a jak se ti mezi námi líbí?

Požádal mě Petr Bína z Pelhřimova, zda bych si nechtěl na turnaji za ně zahrát. Krásná akce, ani by mě nenapadlo, kolik se zde sejde slávistů. Rád si udělám členství v Odboru přátel a příští rok přijedu opět.

Karle, ve Slavii sis své odpracoval, řekni mi něco o těch začátcích.

Do Slavie jsem se dostal v patnácti letech, kdy jsem prošel od D-dorostu až po A-dorost, postupem doby jsem šel do B týmu mužů.  Pak jsem si odskočil na hostování do Bohemky.  Když jsem se do Slavie vrátil, podařilo se mi dostat i do áčka na přípravu.

Pamatuju si, že příprava tenkrát nebyla nejhorší, počítal jsi, že se dostaneš i do kádru, ale nakonec opak se stal pravdou.

Moc jsem se chtěl prosadit v kádru áčka, ovšem pan Jarolím se mě rozhodl poslat na hostování do Budějovic, kde jsem strávil půl roku a i vinou zranění jsem toho tam moc neodehrál. Hodně mě mrzelo, že jsem se neprosadil do kádru „A“ týmu Slavie, protože v té sezóně se postupovalo do ligy mistrů.

Pak následovalo několik hostování.

Nejdřív jsem šel do Hlučína, kde jsem strávil půl roku. Na Hlučín si nemohu ztěžovat, vcelku to tam bylo fajn. Potom jsem dostal nabídku do Jihlavy, kde jsem pobyl jednu sezónu. Ovšem v Jihlavě se mi to hodně nevydařilo. V tu dobu jsem začal přemýšlet, že se asi v životě vydám jinou cestou, že si najdu stálou práci a té se budu věnovat.

Poslední zakončení bylo v Kunicích.

Tam jsem šel z hostování z Jihlavy.

A pak jsi definitivně skončil?

Dá se říci, že i po zkušenostech s trenérem z Kunic, panem Haškem, jsem se rozhodl pro jinou životní cestu.

Takže opravdu definitivní konec fotbalu?

Definitivní určitě ne, mám fotbal hodně rád. Přestože jsem skončil s vrcholovým fotbalem, tak o to víc mě baví chodit na zápasy a sledovat fotbal v televizi. Takže si to možná užívám i víc než předtím, kdy jsem se kvůli zranění trápil. Teď hraji jen třetí třídu pro zábavu na vesnici v Mnichovicích a pracuji jako obchodní zástupce. Jsem spokojen s tím, jak to je.

Takhle to tedy dopadá s fotbalem, když se všechno nevyvede díky zranění a podobně.

Nedá se to všechno svalovat na zranění. Měl jsem sice smůlu, že jsem téměř dva roky stál kvůli zranění třísla, ale na to se nechci v žádném případě vymlouvat. Myslím, že mi to hodně pozamenalo kariéru, ale tak to chodí a člověka to dovede jiným směrem, kde je spokojený. Slavii pořád moc fandím a vždycky budu.

Takže na Slavii ti zůstaly dobré vzpomínky?

Jen ty nejlepší. Jsem rád, že jsem v patnácti do Prahy a do Slavie šel. Díky Slávii jsem měl možnost hrát za český nároďák. Byla to pro mě životní škola. Nelituji ničeho.

Tak Ti moc děkuji za rozhovor a přeju Ti, ať se Ti v životě a v tom malém fotbale daří.