JEŠTĚ K ROZLUČCE MARTINA VANIAKA – CO JSTE TŘEBA MOŽNÁ NEVĚDĚLI

Pátek 26.srpna 2011 bude jistě navždy zapsán do srdcí každého věrného slávisty. Ten den se s bohatou kariérou hrdě a dojemně loučila největší legenda nejmodernější historie našeho milovaného klubu, Martin Vaniak.

Jméno MUDr. Michaela Janáčka je stále více spojeno s činností i osudy našeho OP. Od posledních voleb je totiž i obětavým členem KK OP… Kdysi to byl neúnavný webmaster a zároveň neotřelý autor řady článků a postřehu obou aktivních odboček v Brandýse nad Orlicí a v Kolíně, k čemuž přidal i řadu originálních nápadů především v režii kolínských slávistů, ať už to jsou oba bowlingové turnaje – jarní Slávistické bowlení aneb Setkali se u Kolína či podzimní Kolínská kuželka.

K tomu se přidává každoroční plavba lodí Kolinea, cykloputování Rovina u Kolína či tenisový turnaj Kolinea cup. A stále úspěšnější je i jeho činnost publicistická. Stačí si přečíst některé z jeho poutavých líčení výše uvedených akcí na brandýském či kolínském webu. A v poslední době jej musím právem zařadit i mezi autory celostátního významu. Následující řádky, prostě, ale jasně nazvané „Martin Vaniak“ jsou nejen vyjádřením úcty k branářské legendě 21.století, ale i naprosto originálním článkem shrnujícím aktivní činnost tohoto velkého a přitom vždy sympatického sportovce! Posuďte,prosím, sami:

V pozdní páteční večer 26. srpna 2011 si mohl slavný brankář slávistické historie – Martin Vaniak – vychutnat nekonečný potlesk, ovace ve stoje, choreografii slávistického kotle i velkou děkovačku všech tribun. Četné dary od různých fanouškovských skupin, vedení klubu a města Prahy 10. A to vše provázely i jeho upřímné slzy a pohnutý hlas z dojetí.

Ano, too vše při oficiální rozlučce, při vzpomínkách na nádherný čas, kdy branku Slavie hájil velký člověk a velký brankář – Martin Vaniak.

A k velké oslavě patří i velké bilancování, snaha o celkovou sumarizaci. Pojďme si připomenout jakési fotbalové curriculum vitae muže, kterému se nejčastěji přezdívalo Čaroděj či Vaňous. Brankáře, pro nějž byla Slavia zaslouženým vyvrcholením dlouhé a úspěšné fotbalové kariéry.

* * *

Narodil se 4. října 1970 v Ústí nad Labem a zde s fotbalem také v sedmi letech začínal. Začínal na škvárovém hřišti Severotuku, nejprve jako záložník. Po dvou letech seznal, že v bráně je situace jaksi pohybově klidnější, nenutí tolik běhat. Zkusil to v ní a zjistil, že mu to vyhovuje. Obdivoval slavného JM Pfaffa a snil o velkých zápasech, velkých brankářských výkonech. Jako zkušenější už přešel do ústecké Armaturky, až se pak v průběhu let vypracoval na pozici druhého brankáře druholigového týmu rodného krajského města..

Při základní vojenské službě hájil barvy VTJ Hodonín (88-91). A jak sám přiznává, bylo to zklamání. Pomýšlel výš než na 1.A třídu. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné. V roce 1991 najednou hrál Hodonín jako nástupce juniorky Dukly Praha a Tábora třetí ligu, to už se Martinovi mohlo zamlouvat více.

V jednom pohárovém utkání se zaskvěl proti Karviné a následně proti Sigmě Olomouc. Ta jej sledovala, navázala kontakt, vyzkoušela. V léte 1991 jej pak přetáhla do svého kádru. Stal se z něj prvoligista. Nejprve byl dvojkou za Přibylem. Byl u velkých bitev Poháru UEFA proti Torpedu Moskva, Hamburger SV, Realu Madrid, v další sezóně pak Fenerbahce Istanbul a Juventusu Turín. Na podzim 93 odchytal většinu utkání, ale definitivně se prosadil na post brankářské jedničky až rok poté.

Další dva roky již dominoval, v sezóně 95-96 byli Hanáci v lize stříbrní za Slavií. Martin tehdy pomýšlel na zahraniční angažmá a neprodloužil v Sigmě smlouvu. V té době také Olomouc vypadla asi předčasně z Poháru UEFA – Wisla Krakov rozhodně nebyla nepřemožitelná, v odvetě dostal Martin dokonce gól z rohu. Připočtěme k tomu nadějného brankáře Pižanowského, lehkou finanční nestabilitu klubu, a víme, že muselo být zle.

Jedno se sečetlo s druhým. Vedení Sigmy jej jako neposlušného pro jaro 97 přeřadilo do béčka a v létě pustilo do stále ještě ambiciozních Drnovic. Až do roku 2001 tam byl neodmyslitelným stavebním kamenem mužstva, podílel se na úspěšné éře tohoto „vesnického“ klubu.

Čím slavnější byl soupeř, tím lepší podával výkony. Proti Slavii (před koncem sezóny 1994/95 vychytal v Edenu remízu 0:0 a odsoudil tak Slavii opět k roli „věčně druhé“), proti Liberci, Spartě či Teplicím. Snad někde v tomto období se mu začíná přezdívat Čaroděj. S Drnovicemi tehdy došel až do finále Poháru ČMFS, kdy „Drnky“ v semifinále vyřadily naši Slavii 2:0, Jablonec je udolal až v prodloužení. Čaroval, kouzlil, chytal. Soupeře ničil skvělými reflexy a deptal je nepřekonatelností. A zřejmě dle hesla čím víc, tím líp, povedlo se mu v letech 98-01 dokonce odehrát všech 90 ligových utkání za sebou bez přestávky.

V neuvěřitelné linii „železného muže“ pokračoval opět od léta 2001 v Olomouci. Ta tehdy prožívala krátká vzepjetí a lehké pády. Nezapomenutelnými bitvami tehdejší doby jistě byla pohárová utkání s Celtou Vigo, FK Sarajevo či Realem Zaragoza (bráno rychlým průřezem let).

Svými výkony si vysloužil nejen obecný respekt, ale též pozvánky do reprezentace. Debutoval střídáním 12. února 2002 na „Turnaji čtyř“ proti Maďarsku (2:0), navázal den poté poločasem proti Kypru (4:3). Během půl roku stihl ještě vždy poločas v utkáních s Walesem, Řeckem, Itálií (1:0), Slovenskem. Pak přišla pauza. Mistrovství světa se nás a tedy ani Martina jako reprezentační brankářské trojky netýkalo.

Navázal ještě v březnu 2004 proti Irsku (1:2) a pomýšlel na Euro v Portugalsku. Finální volba týmu pro EURO 04 jej nakonec zklamala. Chyběl. Trojkou byl vybrán Kinský. Bronzová medaile by jistě byla dalším vyznamenáním jeho umění.

Takto jen částečným zadostiučiněním mu může být titul neoficiálního mistra světa v chytání přímých kopů ze závěru zmíněného roku. Nicméně – o to více si jej musel při zajímavé akci sám zasloužit, sám vychytat. A ukázat se Evropě.

V létě 2005 mu v Olomouci končila smlouva. Zdálo se, že má nakročeno do Slavie, nedohodl se však na smlouvě a přestoupil do řeckého Panionisu Atény. Přiznává, že to byla zvláštní zkušenost. Fotbalové poměry jsou tam v mnohém odlišné. Ale potvrdil svou spolehlivost, nastoupil ve všech ligových utkáních. Prostě odvedl své maximum, tak jak to po sobě vždy žádal a žádá.

V létě 2006 se vrátil do Česka a dohodl se na smlouvě s Mostem. Vypadalo to na klidné ukončení prvoligové kariéry. Nastoupil v pátém kole v Teplicích a po celou další sezónu už v bráně vydržel. Na podzim vychytal nulu proti Slavii či Liberci. Jindy dostal příděl třeba tří branek (od Slavie, Kladna či Liberce), loučil se potupnou pětkou na mistrovské Spartě.

Mluvilo se o jeho věku, porovnávala se jeho utkání povedená a nepovedená. Chyby se zveličovaly, zázračné zákroky umenšovaly. Komplexní kvalitu týmu v úvahu nebrali, finanční otázku dvakráte vážili. A nakonec mu nebyla prodloužena v tehdy prvoligovém Mostě smlouva. Podivný konec známého brankáře, připadalo běžnému člověku.

Vzápětí však přišla výzva ještě větší – Slavia se zbavila brankáře Kozáčika a Michal Vorel jako jednička se při turnaji v Čelákovicích zranil. Přitom se rychle blížila kvalifikace o Ligu mistrů. Tentokráte bylo jednání rychlejší a zdárně dotažené. Oblékl dres s číslem 28 a vbrzku všechny přesvědčil, jak dokonalá to byla přestupová volba!

Hned v prvním ligovém utkání v Jablonci Vaniak ukázal, že chytá, organizuje, když je třeba – pak i čaruje. Slavia vstoupila do ligy pěti výhrami za sebou, vměstnala mezi to senzační postup přes Žilinu a slavný Ajax Amsterdam do Ligy mistrů. Hrdinou byl Martin Vaniak. Stejně jako tehdy, i dnes sledujeme se zatajeným dechem jeho zákroky z obou historických dvojutkání. S ambiciózní Žilinou i nizozemským velkoklubem. Neuvěřitelné reflexy, zmenšování úhlu, vykrývání prostoru. Suarez či Huntelaar doteď nechápou. A my s nimi. Média byla u vytržení, Vaniak hrdinou. A i kdyby nebylo již ničeho více, byla by to Martinova cesta k definitivní brankářské nesmrtelnosti.

Jenže ono bylo více. Vystoupení v Lize mistrů lze hodnotit jako úspěšné. Vstup proti Steaue vítězný a tedy oslavovaný. Prohra v Seville již budila k střízlivosti. A potupná sedmička na Arsenalu již působí jaksi podmiňujícně a varujícně. I pro Martina, i on v utkáních chyboval a na chvíli přenechal svou pozici Vorlovi. Ten pak vychytal plichtu s „kanonýry“ v odvetě, což byla historická remíza českých týmů proti tomuto soupeři. Chyboval však v lize a další duely opět jistil bránu Slavie Martin Vaniak. Včetně jarních bojů s Tottenhamem, zvláště úchvatného výkonu v londýnské odvetě.

Ligový podzim byl krásnou jízdou, ale jarní dubnová krize drtila mistrovské vize. Až 5. května 2008 Slavia zvítězila v Olomouci, dva dny na to se slavně otvíral stadion v Edenu a ve finiši ligy nakonec zkolabovala Sparta. Takže 17. května se v Edenu slavil mistrovský titul. Martin Vaniak byl základním kamenem týmu, chytal v 25 utkáních a Michala Vorla odsoudil do pozice dvojky a nakonec k odchodu.

Suverenitu si Slavia zachovala i pro podzim 2008, v lize neměla konkurenta, památná je jistě výhra 4:1 na Letné, ale příděly rozdávalo mužstvo mnohým dalším. Boj o Ligu mistrů proti Fiorentině nebyl úspěšný, ale Evropská liga s boji proti Aston Ville, Hamburku či Žilině (na Ajaxu nehrál) to fanouškům pocitově vyvážila. Četné změny v kádru se našeho brankáře netýkaly. Odchytal 29 ligových utkání a byl opět oporou při obhajobě mistrovské titulu.

Sám Martin si v únoru 2009 ještě jednou vysloužil pozvánku do reprezentace, ale proti Maroku se musel spokojit s postem náhradníka.

Obhajoba titulu po 66 letech a euforie v Edenu neznala mezí. Zdálo se nad sešívané hvězdy jasné, že probíhá dekáda Slavie. Jak je ale vše relativní! Sláva je náhle zdánlivá, relativní. A mizí v dáli. Vše budované, vybudované a dosažené se zničehonic hroutí.

Tak šla Slavia do ročníku 2009-10 s pocitem velikosti a nepřekonatelnosti. Jenže remíza v prvním kole s Boleslaví způsobená nejistým zákrokem Martina v podivné situaci hodně zavánějící faulem boleslavského útočníka odstartovala devastující brankářské šachy. Náhle byl jedničkou učiněn nezkušený Jan Hanuš. Nesuďme a neodsuzujme. Chytal, jak nejlépe uměl. Jenže mužstvo před ním hrálo ustrašeně a mdle. Jakoby vnímalo, že brankář za nimi není ten zázračný, ten kouzlící, čarodějný.

Byl to podivný čas pro všechny strany. Samozřejmě živený médii. Martin se již na jaře nechal slyšet, že už by radši kryl jen někomu záda. Že už to zdravotně není ono. Jenže namísto toho teď podivné přetahování, kdo je jednička, zda už je Martin odstaven apod. Šerif Tiraspol, o kterém vlastně mluvíme, je asi navždy jedním z mement slávistické historie.

Nakonec „byl vrácen“ do branky Martin Vaniak. Vychytal postup na horké půdě CZ Bělehrad. I když to bylo náročné a Martinem džentlmensky podaný míč vedl k neférově rychlé a nečekaně uznané rozehrávce ústící v důležitý gól Zvezdy, což byl určitě jeden z jeho nejhrůznějších zážitků kariery.

Ligový podzim byl tím krutým zhroucením všeho. Slavia hrála střed tabulky. Evropské poháry s bitvami s Janovem, Lille a Valencií byly jen mírnou vzpruhou. Slavia pod trenérem Jarolímem začala kolabovat. Experimentovalo se i s brankáři. Šanci dostával Romanovs, nepřesvědčil. Na jaře měl pomoci slovenský reprezentant Senecký, jenže doslova vyhořel.

A vždy a znovu se do brány vracel spolehlivý a připraveny Martin Vaniak. Ani to nebyl konec kariery. Ani podzim 2010, kdy do Slavie přišli Jaakkola a Zlámal. Zkoušeli to všichni tři, nezářil žádný. Ti dva, co měli mít šanci, nepřevědčili.

Sešívaní hráli po dvaceti letech o záchranu! A když 19. listopadu 2010 Martin oznámil, že s fotbalem končí, temná mračna zatemňovala mysl posledních slávistických optimistů. Trenér Petrouš naštěstí pro jaro 2011 Martina přemluvil k návratu do týmu. Měl se o svou šanci jen prát, zvyšovat konkurenci Zlámalovi a Hanušovi. Potvrdilo se však přesvědčení fanoušků – Martin je stále nejlepší. Dovedl tým Slavie k záchraně, byl spolehlivý a hráči z něho jistotu čerpali. Jaro 2011 bylo po dvou letech časem fotbalového zlepšení, sportovní naděje.

5. května 2011 však Eden ovládly emoce, mnohým fanouškům došla trpělivost s nejasným zákulisím Slavie, kdy se nedal ani vyloučit krach klubu. A protestovali. Byl kvůli nim předčasně ukončen a kontumován pohárový zápas Slavia – Olomouc, sešívaní vyřazeni po prohře v odvetě v Olomouci z domácího poháru a tedy bez šance posledního úspěchu, poslední trofeje pro Martina. Zbylá ligová utkání se pak hrála v Edenu bez diváků.

Sportovně hořký konec úspěšného dvacetiletého brankářského života. Poslednímu ligovému utkání Martina Vaniaka 28. května 2011 proti Bohemians Praha 1905 však mohlo přihlížet jen několik desítek protokolárně připuštěných hráčů a funkcionářů. Žádný ruch, žádné reflektory, ani žádný televizní přenos. Jen hrobově němá atmosféra prázdných sedaček jinak krásného stadionu. V sestavě Slavie naposledy Martin. Loučící se brankář. Kotel jej miloval, on si vážil důvěry a podpory kotle i celého slávistického publika. Byla to nádherná symbióza, vzájemné souznění, oboustranný respekt. Obě strany se jistě těšily, že – až jednou přijde konec, že to bude velké, slavné, nezapomenutelné. Nyní jeden vychytal symbolicky nulu jako vydařenou tečku za vším. Svědomí měl čisté, předvedl maximum. Tak jak vždycky po sobě žádal. Druzí seděli u internetového přenosu, pokud měli na vlnách štěstí. Vždy tak vůči Slavii aktivní televize nepřenášely ani jediný ze zápasů Slavie nucené hrát bez diváků! Jen necitlivost nebo příkazy mocných??? Ti věrní sledovali na internetu, sem tam zachytili repertáž, využívali on-line přenoszy!. A jistě i přemýšleli…

To byl definitivní konec aktivní kariéry. Zdravotní obtíže již nedovolovaly více. Martin Vaniak se konečně mohl ujmout práce trenéra brankářů, mladých brankářů. Pokusí se vychovat zdatné následovníky. Další nové mladé čaroděje, kouzelníky, umělce mezi třemi tyčemi, kteří pomohou vrátit Slavii na samotnou špici naší kopané, kteří vrátí Slavii zpět do pohárové Evropy.

„Děkuji fanouškům i spoluhráčům za to, že se mi splnil sen zahrát si Ligu mistrů a vyhrát ligu. Věřím, že v srdcích Vás, kteří jste se se mnou přišli rozloučit, zůstalo něco z mého umění. Bylo mi ctí hrát v tomto červenobílém ráji,“ řekl Martin Vaniak.

A mnozí jistě odtušili, že „nejen v srdcích, Martine! I nám bylo obbrovskouctí!“ Celá Slavia může být na svého odcházejícího brankáře pyšná. Psal její slavnou historii a nyní slavobranou vystupuje na piedestal určený velkým a slavným naší slávistické minulosti.

Neb mnozí jsou sportovci, hráči. Mnozí fotbalisti. Četně jich, kdo z těchto pak úspěšní, slavní a vážení. Nemnoho však těch, kdo ještě zůstávají jako lidé skromní, opravdoví a slávisté k tomu.

Jednomu z takových jsme v pátek 26. srpna 2011 po právu a od srdce vzdali hold.

——————————————-

Martin Vaniak v přehledu:

189 cm, kopačky velikosti 10, přezdívky Bizon, Vaňous, Čaroděj

7 reprezentačních utkání, 441 ligových utkání v letech 1991-2011

Mistr světa v chytání přímých kopů 2004

Nejstarší držitel ligového titulu – 38 let 7 měsíců 10 dní

Klub ligových brankářů (časopis Gól) – 2. Martin Vaniak 161 vychytných nul v klubech Sigma Olomouc, Petra Drnovice, Panionios Atény, FK SIAD Most, Slavia Praha

Cena Františka Pláničky pro nejlepšího brankáře ČR 2002

Cena fair play ČTK za celkový postoj k fotbalu 2011

Čestné členství ve Fotbalovém oddílu – SK Slavia Praha – Odboru přátel (OP)

Doživotní držitel VIP vstupenky na zápasy Slavie

Finalista Poháru ČMFS 97/98 (Drnovice), 14 startů v Poháru UEFA (Drnovice, Olomouc)

Ve Slavii dres číslo 28, 92 ligových utkání ( z toho 41 vychytaných nul),

Přehled ligových sezon ve Slavii:

2007/2008 – 25 zápasů ligy, 13 vychytaných nul – mistři, Pohár ČMFS 0, 12 utkání LM a UEFA

2008/2009 – 29 zápasů ligy, 13 vychytaných nul – mistři, Pohár ČMFS 3 utkání, 8 utkání LM + UEFA

2009/2010 – 19 zápasů ligy, 6 vychytaných nul – 7. místo, Pohár ČMFS 6 utkání, 5 utkání Evropské ligy

2010/2011 – 19 zápasů ligy, 9 vychytaných nul – 9. místo, 2 utkání Ondrášovka cupu, bez europohárů

MARTINE, ČARODĚJI! DĚKUJEME A V HLUBOKÉ ÚCTĚ SE KLANÍME!

[nggallery id=126]