JÓ FOTBAL, TO JE HRA…

31.5.2016 Od Odbor přátel 0

„…přes všechny problémy a mnohá zakopnutí jdeme dál a nic nás nesrazí,“ zesiluje hlas předřečník, protože kolem něho víří a nervózně pokřikuje nabuzený tajtrlík ve sparťanském dresu (jedno z několika typově přesných převtělení Jiřího Panznera). Zdravice nepřítomného předsedy pořádajícího Odboru přátel nakonec dočtena, kašpar opanovává jeviště. Je 26. května 2016, startuje 5. Slávistický večer, startuje předpremiéra hořkosladké fotbalové balady ve vinohradském divadle D 21, přibíhá Knoflíček.

Na scéně rámované dvěma fotbalovými brankami s cimbálem přesně uprostřed ožívá příběh vesnického kluka, který v rodných slováckých Šardicích hravě prchá z ošemetných situací klukovských lumpačin, aby posléze dal své rychlé nohy do služeb kulatého božstva, kopačáku. Pestrý sled klíčových i zdánlivě marginálních momentů ze života slávistické legendy je na první pohled prosycen veselím (kapavka porazila RH Cheb), ve druhém plánu však cinkne i vážnější nota, a to nejen díky občas posmutnělému cimbálu a houslím (obsluhované sošně krojovanými Kristýnou Podzimkovou a Stelou Chmelovou). Rozpad manželství, osamělost emigranta, kamarádova zrada.

Fotbal na divadelních prknech častým hostem nebývá. Když už se tak stane, obvykle jde o unikátní zážitek. Platí to i tentokrát. Michal Dudek v hlavní roli nejen zdárně propotil několik dresů, ale ještě stihl reflektovat hlasité poznámky přítomného kanonýra. Režiséru Jiřímu Ondrovi se ztvárněním osudu jednoho fotbalisty povedlo vyhmátnout zlatá zrnka tkvící v podstatě celé té skvělé hry. Jako třeba, když z obrazového záznamu Ivo Knoflíček hovoří o svém vztahu ke Slavii. Pokora, závazek, úcta. Ano, v ten okamžik je divák hrdý na toho chlapa i na klub a na mysli možná leckomu vytane známé sousloví „víc než klub“, které tak dostává reálný obsah.

Na závěr Krasoň rozjel děkovačku, která mířila nejen k hereckému ansámblu, ale i k osobně přítomnému hlavnímu hrdinovi. Pak už nezbylo než opustit takřka letním horkem napumpovaný sál a dohrát Slávistický večer (i celou úspěšnou sezónu) v blízké restauraci Klempírna. Jak krásně se s chladivým půllitrem do noci básnilo o možných destinacích „evropských“ výjezdů červenobílých…