K 15 létům Odboru přátel (z archívu)

Chceme-li se dnes vžít do těch dnů před patnácti léty, musíme si vybavit ono tehdejší postavení kdysi tak slavného klubu. Pod cizím přijatým jménem živořil hlouček sportovců a my, hrstka příznivců, jsme jen vzpomínali minulosti naší Slavie. Nevím, jestli jsme odhadli na první pohled správně dosah našeho činu, když jsme vyvolali v život Odbor přátel. Ale ještě dnes si vzpomínám nejen na naši radost, ale také na úlevu, že jsme se mohli spolupodílet na boji za sportovní i morální vzkříšení milovaného klubu. Tisíce věrných slávistů žily tehdy v nadšení nad zábleskem snad šťastnější budoucnosti, v nadšení, které už nebude možno podruhé prožít, ale na které se nezapomíná. Ta morální pomoc v pravou chvíli byla nesporně veliká. Dnes nám všem připadá samozřejmá. Pravda, našli se tehdy sýčkové, kteří nám prorokovali brzký konec. V tom výbuchu sympatií obyčejného člověka, k barvám klubu viděli módu, která zhasne tak, jak přišla. Jak se mýlili! Zapomněli na jedno: že zde vzniká něco z nejčistějších lidských pohnutek, z nezištnosti, z dobrovolné snahy pomoci, tak, jak přítel pomáhá příteli v nouzi. Takové vlastnosti módě nepodléhají. Naopak, i dnes, po patnácti létech tisíce členů Odboru přátel pevně spojují a vyzbrojují optimismem, který provází naši každodenní práci pro Slavii.

Věřím, že náš Odbor bude užitečným členem velké slávistické rodiny i v budoucnu. Jsme tím zavázáni nejen těm, co šli dávno před námi, ale i těm, co přijdou po nás.

úvod od Martina Růžka, z brožury „15 LET OP SLAVIE“ přepsal David Ocetník