Letní semestr UNIVERZITY SLAVIA zahájen
Pražskými ulicemi se třetí dubnový podvečer proháněl ledový vítr, v televizi měl pré lední hokej, ale v Edenu začalo léto. Alespoň akademické, neboť toho dne se poprvé v roce 2013 (a již potřetí celkově) rozzářila aula slávistického fanshopu, aby pozvala studenty všech věkových kategorií na přednášku Univerzity Slavia, mapující tentokrát sešívané stopy ve fotbalovém světě.
Důvodem pro volbu tématu byl čerstvý opětovný návrat světoběžníka Rudolfa Skácela do týmu červenobílých. Právě jeho putování fotbalovou cizinou byl věnován první poločas. Pod palbou všetečných otázek bystrého moderátora Martina Kroba se osobně přítomný Rudi rozpovídal o všech svých dosavadních angažmá – od nahlédnutí do velkého světa fotbalu v Olympique Marseille, přes bohaté zážitky v řecké, anglické či německé soutěži až k jeho skvělému románku s edinburským Heart of Midlothian FC, v jehož podivně rudých barvách se dvakrát radoval z vítězství ve skotském poháru. Na přetřes přišly také počátky Rudiho tuzemské ligové kariéry v týmu královéhradeckých „votroků“, první vstup do Slavie i správný název jeho rodného města – schválně, kdo to ví?
Živá přednáška ve druhém poločase, kdy za katedru usedli fotbalový historik a spisovatel Vladimír Zápotocký, první místopředseda Odboru přátel Michal Dobiáš, vyslanec FAČR Stanislav Hrabě a člen Odboru přátel a pořadatel Slávistických večerů Vlastimil Váňa, zabrousila hlouběji do historie. Sice se tok vyprávění ještě chvíli držel křestního jména Rudolf, ale jeho nositeli již byli příslušníci starších generací slávistických hráčů. Nejprve byl připomenut účastník mistrovství světa v roce 1934 Krčil, který koncem 30. let minulého století odešel ze Slavie na dva roky do maltské Floriany, a pak především Rudolf Vytlačil, vídeňský rodák a hráč tamních klubů, než jej v roce 1935 koupili sešívaní. „Schöne Rudi“, jak byl tento bonviván přezdíván, volil finančně zajímavější nabídku z Prahy před návrhem Rapidu či Favoritner AC. To byly doby! Jako hráč pak zářil v rozhodujícím zápase finále Středoevropského poháru na hřišti nejslavnějšího maďarského klubu Ferencvárose, když jeden gól dal a na druhý přihrál. Slavia tak poprvé a naposled získala tehdejší exkluzívní klubovou trofej. Konec Vytlačilovy hráčské kariéry uspíšily zdravotní problémy. Jako první fotbalista v Československu podstoupil operaci menisku, ale již to nebylo ono. Později proslul jako trenér naší stříbrné reprezentace z mistrovství světa v Chile v roce 1962. Poté zakusil kupříkladu angažmá u bulharského národního týmu, který postrčil i na mistrovství světa, vrátil se do Rapidu Vídeň a na sklonku života ještě krátce trénoval Slavii.
Možná, že pro někoho byla překvapením zmínka o výrazné červenobílé stopě v Barceloně, kde na začátku 50. let minulého století působil jako úspěšný trenér bývalý kapitán Slavie z časů vítězného tažení za Středoevropským pohárem Slovák Ferdinand Daučík. S modročervenými získal tři vítězství ve španělském poháru, z toho dvakrát jako double i s ligovým titulem. Na hřišti k úspěchům mocně pomáhal Daučíkův švagr László (Laco, Ladislav) Kubala. Člověk s pěkně středoevropsky propleteným slovensko-polsko-maďarským původem, který stihl za svou kariéru hrát ve výběrech Československa, Maďarska, Španělska a nadto se v roce 1999 stát v hlasování fanoušků nejlepším hráčem Barcelony v její historii. Málokdo věděl, že spoluhráčem Kubaly se na čtyři sezóny stal nenápadný slávistický útočník Jiří Hanke, který to vzal do Barcelony oklikou přes Kolumbii, kam emigroval po změně poměrů v Československu.
To „italský“ flirt Čestmíra Vycpálka se Starou dámou z Turína je známější, ale kdyby na nabídku Italů kývl Bican, ani k němu nemuselo dojít! Vycpálek byl po přestupu ze Slavie od roku 1946 hráč Juventusu, pak Parmy a Palerma. Po skončení aktivní dráhy úspěšný trenér, který Juventus dovedl počátkem 70. let 20. století ke dvěma ligovým titulům a do finále Poháru mistrů evropských zemí. Žhavou atmosféru Apeninského poloostrova připomněla svižná a přesná střelba přehršle jmen hráčů Juventusu zastoupených v tehdejší italské reprezentaci v podání profesorů Zápotockého a Hraběte.
Posledním, na koho se v dlouhém večeru dostalo, byl dlouholetý slávistický záložník a účastník „stříbrného“ mistrovství světa v roce 1934, Slovák Štefan Čambal. Ten jako trenér začínal za 2. světové války u týmu Slovenského štátu, aby později okusil území fotbalu nepříliš zaslíbená – NDR a vzdálenou Austrálii. Zde se nabízí malý dotaz: Čambal, ten chlapec se slovensko-maďarsko-německými kořeny, se narodil ve městě Prešporok, Pozsony nebo Pressburg? Odpověď je pro studenty Univerzity Slavia nepochybně hračkou.
Závěrem je třeba ještě poděkovat fotbalové SK Slavii Praha, zejména ředitelce komunikace paní Nouzákové, za opětovně vstřícný přístup k „univerzitnímu“ projektu a celému osazenstvu Fanshopu za již tradiční vytvoření příjemného prostředí, kde se pronikavým myšlenkám skvěle daří.
A co příště? Pokročilá hodina nedovolila nakousnuté téma dokončit, takže nejprve dojde na slávistické odchody do světa v době svázané socialistickými regulemi i připomenutí nejslavnějších krajánků z doby nedávné. Potom se již budeme věnovat tomu, jak… Ale ne, dopřejme si ještě trochu napětí. Včas se vše potřebné dozvíte.
Dr. Vlastimil Váňa
[nggallery id=175]