LETOS V ČERVNU SE SETKÁME V BĚLÉ POD BEZDĚZEM

Devatenácté Setkání odboček Odboru přátel se uskuteční letos předposlední červnový víkend v Bělé pod Bezdězem.

Dalo by se možná říci, že aktéři se po 18 letech vracejí na místo činu –  k pořádání letošního Setkání slávistů se přihlásili organizátoři, kteří mají vřelý vztah ke svým kořenům, i když žijí i někdy až rozptýleni po jiném koutě naší vlasti, ale žijí zde jejich rodiče a další příbuzní, takže není třeba se třást obavami, že by Bělá ustoupila od tradice úspěšných Setkání posledních let. A malou pozoruhodností je i fakt, že se akce vrací po 9 letech na sever od 50.rovnoběžky, která zejména v Čechách přibližně dělí území na severní a jižní část. V roce 2009 se totiž  Setkání odehrálo v Zákupech péčí českolipských ViKingů, rok nato pak v Rožďalovicích. Následovaly pak Nečín na Příbramsku, Plasyna severním Plzeňsku  (kam umístili Setkání přátelé ze Žilova), Šternberk, Praha, Hodonín, Klatovy, Strakonice a Kardašova Řečice! A Bělá určitě vyvolá především u pamětníků vzpomínky na to, jak to vše vzniklo a kde to vzniklo! Právě péčí přátel Procházky a Dlouhého, kteří přemýšleli, jak oživit trochu skomírající život slávistické fanouškovské organizace… Někdo si možná přitom i řekne, že dějiny probíhají ve spirále a že se opravdu Setkání vrací na prvotní místo činu. Ale platí to jen částečně. I v OP platí starořecké úsloví PANTA RHEI(vše plyne)nebo známější DVAKRÁT DO STEJNÉ  ŘEKY NEVSTOUPÍŠ. Přece jen uplynulo od prvního Setkání 18 let. A historie se bude opakovat jen místem Setkání, které se právem nazývá po velkém českém básníkovi MÁCHŮV KRAJ!

Malý pohled do historie Setkání slávistů

Ono to vůbec nebylo nijak jednoduché a kořeny hledejme již v roce 1991, kdy si přátelé z nejvěrnějších uvědomovali, že pomalu mizí tradice nejstaršího fanouškovského hnutí v celém Československu po sloučení Odboru přátel  a Fotbalového oddílu, kterážto myšlenka byla sice chvályhodnou, aby síla FO byla podpořena i silnou členskou základnou. Z OP tak ale byla vytvořena pouze jakási komise pro fanoušky, kterou se pokoušel svou vitalitou udržet herec Rudolf Jelínek, ale pochopení na druhé straně bylo téměř nulové. Velký pokus vše rozhýbat vycházel z odbočky v Brandýse nad Orlicí, kde byla uskutečněna v říjnu 1991 téměř celodenní porada a beseda, ale chátrání OP pokračovalo dále. Je sice pravdou, že tyto roky byly bohaté na dějinné události a zlomy ve společnosti i ve Slavii (rozpad společného státu Čechů a Slováků, příchod a následný odchod pana Korbela, otevřenější trh s hráči), ale, ruku na srdce, řada ideálů OP mizela doslova před očima a vše se soustřeďovalo pouze na  fotbal. Vytratily se patronáty OP nad všemi oddíly Slavie, odbočky si žily víceméně jen svými životy. Přestal vycházet samostatný Zpravodaj, sloučil se s Poločasem a je zřejmé, že na život slávistů se nedostávalo místa ani chuti! Fotbalový oddíl se musel zabývat především četnými problémy fotbalu a přes obětavost jeho  předsedy př. Oty Hemele nezbývalo na fanouškovské hnutí tolik času.

Zlomem byl přelom roku 1995 a 1996, kdy vzniklo „akciovka“ – společnost  SK Slavia Praha – fotbal, a.s. a občanské sdružení FO začalo mít volnější ruce a postupně se obnovovaly činnosti někdejšího OP, zejména zpočátku  však jen ve vztahu k fotbalu… Bylo jasné, že po více než 5 letech je zde opět prostor pro tradiční činnosti, které proslavily OP. Byla zde i snaha pro okamžité přejmenování zpět pouze na OP, ale nakonec zvítězil rozumný názor, aby spojení s pojmem Fotbalový oddíl bylo zachován z důvodu případných problémů fotbalové Slavie, což garantovalo, že Slavia jako taková zahynout nemohla! A douška „odbor přátel“ se pak také objevila – za pomlčkou a jedinou nevýhodou byl asi předlouhý oficiální název, ale opět se začalo mluvit pouze o podstatě, tedy  o OP.

Slávisté z Bělé si uvědomovali vše dobře a spoluprožívali určitý úpadek tradičních akcí – poslední Memoriál Vlasty Kopeckého se odehrál v roce 1993 v Lounech , a to pouze jako jednodenní turnaj bez jakýchkoliv dalších bodů programu. Fakticky poslední „klasický“ Memoriál se konal v roce 1992 v tehdy fantastické Žirovnici (díky duu Dvořák – Tábor, mimo jiné i na místním zámku! Slavné Slávistické karnevaly se kamsi vytratily hned po Listopadu…    Bělští tak v roce 2001, 10 let po památném setkání v Brandýse nad Orlicí a poté, co se fotbal ve Slavii zvedl, což vyvrcholilo titulem po 49 letech a řadou úspěšných zájezdů za Slavií do zahraničí, které organizovali zkušení a obětaví členové OP,  přišli s návrhem uspořádat slávistický den nebo možná i víkend, který by zahrnul tradiční besedu s představiteli OP, fotbalu i některým hráčem, fotbalový turnaj odboček, večerní zábavu a poznávací program.  Pro organizaci celé akce získali možnost uspořádat besedu a turnaj v prostorách místní sokolovny, kde se nabízelo gumoasfaltové hřiště na házenou a prostorný sál, kam se jen nastěhovaly klasické spartakiádní lavičky a beseda mohla začít Z Prahy přijeli zástupci tehdejšího výboru FO-OP př. Doc. Smetana, Dobiáš a Ročeň, obec internacionálů pak zastupovali Hildebrandt s ing. Andrejkovičem. Místní spoluorganizátoři připravili mimo jiné zajímavou exkurzi do továrny Atmos na ryze české, výkonné a oblíbené spalovací kotle, chloubou města jsou i sklárny na výrobu užitkového i uměleckého skla i papírky! Bylo zajištěno i ubytování pro ty, kteří si prodloužili sportovní den o výborně připravenou   večerní zábavu! Jen svatý Petr sev roce 2001 (naštěstí při pohledu na další ročníky jen v tomto případě) se obrátil k organizátorům a účastníkům zády. Odpadly i vycházky po okolí, kde pro nejzdatnější byl připraven i výstup na Bezděz, ale symbol tohoto kraje se zcela ztratil v mlze způsobené hustým deštěm, čímž trpěli i hráči všech družstev v turnaji, ale i ostatní, kteří se mezi besedou a exkurzemi těšili na poznání města a okolí! Celkem se sjeli zástupci 13 odboček! Hráči zúčastněných družstev se chodili sušit do prostor sokolovny, někteří i zašli na chvíli na besedu.. Ale akce se líbila a rok nato následovaly Lázně Bělohrad,  Česká Třebová a Rožďalovice. Většinou se podařilo zajistit hrací plochu „normálního“ hřiště, které byl rozděleno na více plácků (zájem během let narůstal a někdy až přehnaně chápaly některé odbočky a hlavně účastníci akci jako rovnici Setkání=fotbalový turnaj a tu a tam svoje zapálení dohry i trochu přeháněli.  Ale to nic nemění na tom, že letošní Setkání nasměruje slávisty opět do Bělé, i když došlo k malé obměně generací a domovského pobytu organizátorů-rodáků z Bělé, kde se objevují Dětenice na Jičínsku a tamní odbočka jako garant. Ale je to proti něčemu? Vždyť druhé „vikingovské“ Setkání se uskutečnilo v Zákupech, Žilovští využili krásného prostředí města u proslulého kláštera i areálu v Plasích a Mladoboleslavští nakonec vzali zavděk Strašnovem… A z Dětenic do Bělé to je jen nějakých 35 km!

Bělá pod Bezdězem se představuje     

Historie Bělé pod Bezdězem se píše od roku 1264, když byla obec s původním názvem Bezděz založena Kundrátem a Hertvikem z Kravař a ještě téhož roku byla Přemyslem Otakarem II. povýšena na město. Bylo to však až na úpatí masivu Bezdězu, ale časem se ukázalo, že hlavně naprostý nedostatek vody omezuje nejen rozvoj, ale přímo existenci obce. Hynek Berka z Dubé pak proto nechal roku 1304 vystavět město nové, blíže k říčce Bělé. Neslo název Nový Bezděz a brzy se na něj přenesl název říčky – Bělá! Město za více než 750 let své existence několikrát měnilo svého majitele a i příslušnost k vyššímu územnímu celku. Stejně jako dnes patřila nejčastěji do okresu Mladá Boleslav, ale v seznamu „nadřazených“ měst najdeme i Mnichovo Hradiště a v letech 1949 až 1960, v době existence tzv. „malých okresů“  patřila spolu s okresními Doksy do kraje Liberec; v zámku bylo dokonce i Muzeum okresu Doksy. To vše vlastenečtí rodáci právem velmi těžce nesli, že jim bylo nadřízeno jen o trochu vetší město, jehož život byl již spojen s existencí tzv. Sudet. Vše se upravilo v při reformě roku 1960, kdy byla sice i většina kraje Liberec přičleněna v Severočeskému kraji, pouze kousíček území, např. kolem Bělé, připadl Středočeskému kraji! A při obnově menších krajů již vůbec nikdo nepomyslel, že by Bělsko a Mnichovohradišťsko se začlenilo opět kamsi do kraje Liberec!

V průběhu staletí probíhala německá kolonizace od severu, která se zastavila až téměř před branami Bělé, která se tak stala věrnou českou výspou. Po vysídlení  Němců po roce 1945 zabrala prostor čs. armáda a – už toto nebylo nic příjemného! V mysli nosím vzpomínku, kdy mě v roce 1959 teta a strýček vezli stařičkou „pikolkou“ do Doks a za Mnichovým Hradištěm nás „vítaly“ cedule: „Vojenský prostor, průjezd bez zastavení“… A ještě hůře bylo po roce 1968, kdy dostali prostor k dispozici okupanti ze SSSR, posádka vznikla i na katastru Bělé a Bělští se museli slovy Karla Kryla „se slzou na víčku… smiřovat s průjezdy železných hranatých maringotek“. Po Listopadu byl tzv. vojenský újezd revitalizován a i zde se projevuje paradox, že (při dodržení všech bezpečnostních pokynu) je prostor přírodně zachovalý, k čemuž se řadí i vzácná vlastnost písečného podloží  v prostoru celé Severočeské tabule, kdysi snad mořského dna a to znamenalo vynikající lesní podmínky – borové lesy, možnost přejít suchou nohou již pár minut po dešti a k tomu hojnost hub, borůvek i brusinek! Na kolik jen krásných pískovcových útvarů člověk při brouzdání lesy narazí a nemusí jít jen o skalní hrady Sloup či Jestřebí!

Malá procházka městem

Je toho rozhodně hodně, čím se může město Bělá pochlubit. Dnešní Bělá pod Bezdězem má necelých 5 tisíc obyvatel a její malebný historický střed byl v září roku 1992 vyhlášen za městskou památkovou zónu!Její nejvýznamnější součástí je určitě komplex zámku s půdorysem nepravidelného pětiúhelníku,  který vznikl z někdejší tvrze a nachází se v nejvyšším bodě města. Část zámku byla v průběhu staletí přebudována na byty, ale sídlí zde i městské muzeum. Komplexu vévodé 30 m vysoká věž, z mohutných hradeb zbyla už jen poslední z někdejších 4 bran, 13 metrů vysoká Česká brána. Zámecká kaple sv.Josefa je z r.1629. Někdejší Augustiniánský klášter  byl opuštěn  r.1571 a r.1633 přestavěn. Zdejší řeholní řád byl kolem r.1950 násilně zlikvidován. Kostel sv.Václava pochází z dob vlády Berků z Dubé, z r.1345 a byl mj. poškozen husity a v letech 1709-12 přestavěn do dnešní podoby.

Malebnému náměstí vévodí krásná budova radnice z r.1613. V 19.století bylo přistavěno patro a v roce 1852 přibyla šatlava. Děkanský chrám Povýšení sv. Kříže byl postaven ve 14. století současně s nově zakládaným městem, po požáru v roce 1635 byl roku 1650 barokně přestavěn. Velké opravy se dočkal roku 1881. Před kostelem je hrobka. Josefa Tieftrunka.  Připomínány jsou i dva městské domy z 18.století na náměstí – čp. 85 a čp.86, budova děkanství je z roku 1807. Mariánský sloup byl věnován Arnoštem z Valdštejnaroku 1681 jako dík za zachránění města od moru, pomník Na stráž byl postaven v roce 1931 v parku, autorem je Josef Mařatka.

Nejvýznamnější rodáci

I v této oblasti se může Bělá pochlubit řadou rodáků – významných  sobobností! Rozhodně mezi ně patří Václav Trégl(1902–1979), český filmový a divadelní herec, Miloslav Disman(1904–1981), divadelní a rozhlasový režisér, dramaturga pedagog, založilDismanův rozhlasový dětský soubor.Karel Tieftrunk(1829–1897), středoškolský profesor, aktivní člen českých kulturních organizací, autor učebnic a odborných textů v oblasti jazykovědy a historie, Vladimír Pachman(1918–1984), velmistr kompozičního šachuapředevším  jeho bratrLuděk Pachman(1924–2003), šachový velmistr, vítěz mnoha mezipásmových turnajů, který byl husákovským režimem donucen emigrovat a poté reprezentoval  SRN…

Volný čas v Máchově kraji

Snad málokterý kout naší krásné vlasti nabízí prakticky všechny možnosti pro užití volného času  – poznávání památek i přírodních krás, příjemné koupání, náročnější turistiku i jen vycházky do okolí, jakož i jen tak brouzdání po lesích, které jsou zde převážně borové, nebo sběr trochu borůvek, brusinek či hub. Podobně jako třeba polabské rovině kolem Roudnice vévodí slavný Říp, Českému ráji Trosky, rovině mezi Pardubicemi a Hradcem Králové Kunětická hora, tak zde je to Bezděz, vlastně jeho dvojvrší. Pověsti popisují třeba vznik pramene Klokočka, jakož i skalních hradů Sloup a Jestřebí, ale Bezděz nemá konkurenci. Pověst popisuje sázku jakéhosi tovaryše s ďáblem o jeho duši, pokud za noc postaví nižší kopec. Blížilo se svítání a čert nesl vzduchem dva velké balvany, kterými by tovaryše předstihl. Ale v českých pohádkách a pověstech vítězívá dobro nad zlem. A bylo tomu tak i zde! Ještě za tmy v Doksech zakokrhal kohout a čert vzteky odhodil oba balvany do jezera, čímž vznikly dva malebné ostrůvky – Myšlín a Kachní, jak se často přezdívalo druhému ostrůvku mezi Borným a Klůčkem. Velký Bezděz tak měří 604 m, malý, „Čertův“ je nižší, jen 577 m. Velkému Bezdězu vévodí krásný gotický hrad, který založil Král železný a zlatý, Přemysl Otakar II, který roku 1278 i kvůli zradě Miloty z Dědic padl na Moravském poli. A paradoxem bylo, že 7-letý kralevic Václav II. byl svým poručníkem Otou Braniborský po určitý čas vězněn na Bezdězi (krásná báseň Svatopluka Čecha) , aby jej pak odvlekl do Branibor a propustil jej až po 5 letech v jeho 12 letech.                

Bezděz byl právem vyhlášen národní kulturní památkou. Vždyť tudy šly naše dějiny! Václav II. se po usednutí na královský trůn začal věnovat obnově zpustošené země a jeho vliv zahrnoval s trochuou přehánění oblast dnešní V4. Bohužel se dožil pouhých 33 let , na čemž se jistě projevilo jeho věznění a jeho syn Václav III. byl po roce vládnutí úkladně zavražděn v Olomouci, čímž Přemyslovci, kteří byli určitě solí v očích řadě vládců, tak roku 1306 vymřel po meči.

Jedním z paradoxů následujících roků dějin byl i fakt, že Mnichovskou zradou přišlo Československo i o hrad Bezděz (stal se z něj Bösig) a Bělá se tak stalo výběžkem češství na tomto území.  Možná, že v této souvislosti bude dobré si připomenout paralelu mezi českými a německými názvy míst zejména v příhraničí. Někde vlivem rozdílného pohledu na dějinný vývoj vznikly naprosto rozdílné názvy (Jindřichův Hradec / Neuhaus, Cheb / Eger, Doksy / Hirschberg, Šumava / Böhmerwald), jinde si ten druhý jazyk jen název přizůspbl své výslovnosti. Platí to třeba u krajského města při ústí Bíliny do Labe (Außig)nebo o městech pojmenovaných po západoslovanských kmenech, které pak s Čechy splynuly (Ljutomerici /Leitmeritz, Děčané / Tetschen, jakož i o nazvu tohoto kopce „Bösig‘, kde i začínající němčinář musí vycítit že kmen „böse“ znamená zlý, špatný. Platí to i opačně. Vedle Doks je vesnička Alt Kalken, která obdržela po roce 1945 název Stará Skalka (Kalk je přitom vápno) a hlavně Liberec, kde došlo k vývoji  Reichenberg -> Rychberek ->Liberec…)

Z dalším míst v okolí pak připomeňme hrad Housku („bránu do pekel“), zámky v Zákupech a Mnichově Hradišti, oba skalní hrady Sloup a Jestřebí, v Doksech pak určitě poblíž zatím nepřístupného zámku i Máchův památník, kde je i expozice rybářství a rybníkářství na Severu. Autorem zajímavé stavby kina Máj (1960) je architekt Karel Hubáček, mj. autor TV-věže na Ještědu.

Setkání je naplánováno na první letní víkend tohoto roku; lze tedy předpokládat, že bude i na koupání. Není třeba se však vydávat na delší cestu do proslulých koupacích míst, jakými je Máchovo jezero se 4 plážemi, Zákupy, Hamr na Jezeře či Sloup. Přímo na katastru Bělé bylo začátkem 30.let založeno krásné koupaliště s čistou pramenitou vodou podle tehdejší módy, jejichž kouzlo známe třeba z filmů pro pamětníky (Rozmarné léto) . Jedním takovým jsou třeba i Dachova u Hořic, ale to bělské, které najdete při silnici na Kuřívody, působí stejným pohodovým stylem!

Doprava

Od prvního ročníku Setkání slávistů už uplynulo 18 let a řada věcí se změnila. Výjimkou není ani doprava. Poznáváme to na našich silnicích i městských ulicích, kdy se sice  často daří vytlačit hlavně tranzitní nákladní dopravu na obchvaty měst, ale často se i tak marně hledá místečko k zaparkování ! A projevuje se to i v hustotě spojů, kdy kromě dělnických a školských spojů třeba  autobusová doprava zejména o víkendech byla    řádně „zeštíhlena“.  Tam, kde jsou dosud „nataženy“ koleje, je situace lepší, ale často jsou nádraží pěkně vzdálena od center měst!  A toto plně platí pro Bělou pod Bezdězem! Momentálně jsou v sobotních autobusových  jízdních řádech pouhé dva spoje tam a dva zpět, navíc zde  v naprosto nevhodných časových polohách pro účastníky Setkání! Frekvencí vlaků je na tom i Bělá mnohem, mnohem lépe! ALE…Na mapě Bělé najdeme tři zastávky vlaků… Ta východní „Bělá – zastávka“ je v oblasti papíren (kdysi nesl a název části Šubrtov, další pak přímo na katastru města. Neznalý návštěvník by jistě vsadil na zastávku Bělá pod Bezdězem město, ale i od ní je to do centra nějakých 1500 metrů převážně po lesních a polních cestách. A staví zde pouze osobní vlaky. Rychlíková stanice je trochu východněji rychlíky po trase Kolín-Mladá Boleslav – Česká Lípa – Šluknov jezdí každé dvě hodiny, ale návštěvníka čeká více než 3 km stoupání do města. Naštěstí (a to i oproti 1.Setkání) se doprava účastníků přesunula na individuální možnosti, a to jak autobusové zájezdy celých odboček nebo na dopravu auty.. Takže – žádný strach, když navíc mnozí plánují do místa Setkán celý víkend, a to často i s rodinnými příslušníky, kde třeba právě v Bělé najdou všichni řadu možností!

Závěrem

Možná, že některý méně trpělivý čtenář bude považovat tento výčet za příliš obsáhlý (proto jsem jej dost podrobně rozčlenil), ale naopak je dobré si připomenout, že Máchův kraj je jedním z těch nejnádhernějších koutů naší milé vlasti. Vlastní Setkání bude až za 4 měsíce a jistě bude řada stálých účastníků přemýšlet nad tím, kolik celé akci věnovat času… Připravuje se i páteční Univerzita Slavia a vycházky a výlety po městě i po okolí, exkurze nevyjímaje! 

Takže jsem se pokoušel trochu hlouběji představit tento kout naší milé vlasti. S blížícím se termínem Setkání budou přibývat především organizační pokyny, přehledy možností ubytování, program turnaje a podrobnější informace k jeho průběhu a třeba i některé další užitečné věci.

Já se vždy snažím přiblížit, kde je to vhodné, všechny zajímavosti cílového místa, bez jakékoliv diskriminace, ať je to na východě, západě, jihu či severu.  Ale tento kraj mi obzvláště přirostl k srdci. 10 prázdnin se prostě nedá zapomenout. Máma jako kantorka měla také 2 měsíce prázdnin, a tak jsme si většinou 1 měsíc nechávali na Máchu a jeho kraj!

Snad si zasloužím vše zakončit slovy jednoho z nejvýznamnějších country – zpěváků a zároveň hlasatele rozhlasu Sever z Ústí, Jindry Šťáhlavského, v dojemné písničce OHIO:

„Snad každý rád má tu svou zem, ať je král a nebo tulák jen!

A když je stár, vrací se rád do země tý, kde býval mlád!“

Platí to plně pro autora těchto řádků i organizátory! Tak co? Necháte se zlákat?

                                                                                                                                                       Dobi (redakčně neupraveno)