LUDĚK MUNZAR – 85

Dne 20. března 2018 se dožil 85 let výborný český herec, režisér, dabér, rozhlasový moderátor a spisovatel Luděk Munzar. A v neposlední řadě i celoživotní věrný slávista!

Narodil se v roce 1933 v dnešní Nové Včelnici na Jindřichohradecku (zajímavé je i jméno tohoto městečka do roku 1950, kde se narodil i další vynikající herec, Rudolf Hrušínský st., a to Nový Etynk, které vzniklo zřejmě pod vlivem švýcarského městečka Ettingen nebo dolnosaského Öttingenu), ale brzy se přestěhoval s rodiči do východních Čech, do Smiřic poblíž Hradce Králové, kde také absolvoval první amatérské herecké krůčky. V roce 1956 dokončil studium herectví (ač pošilhával po další ze svých lásek – motorům všeho druhu) a nastoupil do divadla v Mladé Boleslavi. Rok nato už se stěhoval do Prahy, do Národního divadla, kde mimo jiné poznal i svoji druhou ženu, rovněž herečku, Janu Hlaváčovou.

Jana Hlaváčová a Luděk Munzar

Zde zůstal až do roku 1990, kdy oba odešli na – jak se říká –„volnou nohu“, protože tehdejší koncepce ND směřovala trochu jinam, než si oba představovali. Spolu třeba připravili zájezdový program „S vůní šminek a benzínu“, která měla po celé naší vlasti 350 repríz! Měl také více času i na své oblíbené moderování, rozhlas vždy považoval za svůj živel. Byl i vynikajícím dabérem, režisérem, i spisovatelem – asi nejznámější je jeho knížka „Milé vzpomínky“. Byl oblíben především jako herec charakterních rolí, ať už na divadle nebo ve filmu (připomeňme třeba Lva s bílou hřívou, S čerty nejsou žerty nebo Hanele) či v TV-inscenacích – určitě se nejvíce vryl do paměti seriál Synové a dcery Jakuba Skláře…

Ze společného vztahu s Janou Hlaváčovou mají dceru Barboru (*1971), která je rovněž herečkou, ale v současnosti svoji kariéru musela trochu přibrzdit, aby mohla pečovat o oba rodiče, kteří mají velké zdravotní problémy.

Slávistické veřejnosti vešel do povědomí jako jeden z nepřehlédnutelných účastníků pořadů Slavisté Dynamu, který se poprvé uskutečnilo 20.května 1964 v přeplněném velkém sále pražské Lucerny, aby pak po dlouhá léta po návratu jména Slavie byl už nazýván Slávisté Slavii. Do plánovaného časového rozpětí se večer zdaleka nevešel, trval snad až 3x déle, jak přicházeli další a další mistři slova mluveného, psaného i zpívaného a chtěli aspoň symbolicky pomoci klubu, který se potácel nad sestupovými vodami II.ligy a pokladna byla beznadějně prázdná. Ještě do léta se aspoň nejhorší díry „zalepily“ i díky výnosům z těchto akcí i sbírkám navazujícím na historické hnutí „Národ sobě“ a v podzimní sezóně už Slavia odstartovala ke spanilé jízdě za návratem ke slávě!.

Seznam zúčastněných umělců i dalších obětavců by vydal na pořádný štos pamětních listů, určitě se k tomu při jiné příležitosti vrátíme. A v seznamech samozřejmě nechybí ani Luděk Munzar, stejně jako v seznamu členů tzv. širšího výboru OP, který byl sestaven a zvolen na obranu proti nesmyslnému rozhodnutí, které vydal tehdejší UV ČSTV na základě nechvalně proslulého byrokrata Júlia Chvalného, že odbočky smějí fungovat pouze v sídle klubu, pardon, TJ. Ve výboru byli významní zástupci odboček, bývalí fotbalisté i četní umělci, Luďka Munzara nevyjímaje.  A tak všude tam, kde se nevyskytl nějaký horlivý normalizátor, mohly odbočky fungovat dále a členové výboru byli jakýmisi vyslanci ústředí! Pamětníci ubývají, a tak dvojnásob popřejme i Luďku Munzarovi hodně elánu a sil pro boj se zákeřnými chorobami spolu s díkem, co vše pro naši Slavii i na poli uměleckém vykonal!!

Dobi

/článek nebyl redakčně upraven/