MNÍŠECKÁ VÝROČKA V RENOVOVANÉM SÁLE SOKOLOVNY
Každý, kdo vstoupil po roce do hlavního sálu sokolovny v Mníšku pod Brdy, nemohl věřit svým očím. Nově, decentně vymalovaný sál, jak se říká, prokoukl. Vkusně rozložené stoly jen dokreslovaly atmosféru nově na stěnách založené malé galerie historických fotografií města, jež je poprvé zmiňováno v listině Karla IV v roce 1348, tedy ve stejný rok, kdy císař a král založil svoji slavnou Karlova univerzitu, města, které si však přes všechny dějinné přemety zachovalo chráněný střed města se zámkem i s výhledem na poutní místo Skalka na hřebeni Brd, ale i pravidelný tep čilého města uprostřed turisticky atraktivní oblasti!
Mníšek se totiž po objevení určitých zásob železné rudy v 18. století stal i hornickým a hutnickým městečkem, vše se ale rozvíjelo v rozumné míře. Až poúnorové období mohlo být nakonec pro město a jeho okolí snad až tragické. Republika potřebovala železo a dovoz rudy byl dost embargován. Prosadila se možnost tzv. hrudkování málo „výživné“ místní železné rudy, což však znamenalo ohrožení přírody i ovzduší. Starší si ještě pamatují hutný čmoud, který se z hrudkoven valil, necitlivou těžbou se začal propadat i krásný barokní areál nahoře na Skalce (tehdejším vládcům to ale nevadilo, byli by asi nejraději, aby se celý areál propadl třeba do pekla!). Pohled na někdejší krásný komplex připomínal turistům, kteří se do jeho blízkosti dostali, Drážďany po náletu v roce 1945! Naopak zde bylo zde dost práce a horníci i hutníci dostávali k obývání nové domy, které byly postaveny (podobně jako v určitých částech Příbrami) ve stylu tzv. sovětského baroka, jehož stopy jsou patrné i dodnes. Ale nic proti tomu, domy byly poměrně kvalitní a i dnes jsou při osidlování oblíbené. A je vždy dobře, když příběhy mají šťastný konec! Mezi nimi i ten mníšecký! V roce 1967 byla neefektivní těžba zastavena, rozrušená krajina postupně rekultivována a zpevněna a po roce 1990 se výrazněji začal rekonstruovat i areál na Skalce a vrací se jeho původní krása i účel!
A v tomto městě byla před 3 a půl desetiletím založena vždy čilá odbočka OP Slavie, která se řadila po celou svou historii k těm nejúspěšnějším. Asi nejvýznamnějším pojmem spojovaným s Mníškem byl vždy každoroční Slávistický karneval a následný Dětský karneval. Jeho zlatá éra byla v době, kdy hlavním patronem odbočky byl slávistický „barab“ spojovaný s výstavbou pražského metra, nazapomenutelný Míla Náhlík!. Dokázal sehnat sponzory a pomoci s programem! To ale neznamená, že vše pokleslo po jeho úmrtí, karnevaly byly pojmem v celém kraji a tradice pokračovala nadále. Jen letos se budou muset Mníšečtí a hlavně spousta dětí bez karnevalu obejít. Školní tělocvična podstupuje totiž generální rekonstrukci, a tak škola vzala zavděk nabídce sokolovny. Znamenalo to ale ztrátu potřebného zázemí pro karneval (potřebné prostory byly zaplněny tělocvičnými „mučidly“) a karneval tak letos odpadá. Věřme, že Mníšečtí naberou další síly a karneval opět rozšíří letošní mozaiku tradičních akcí (výroční schůze s guláškem, který byl letos mimořádně vynikající, červencová pouťová zábava, srpnový turnaj v nohejbale či svatoštěpánský turnaj odbočky ve stolním tenise; pro pořádání tradičního místního fotbalového derby Sparta-Slavia je letos řada na sparťanech. Po zprávách ze zdařilé Univerzity Slavia v Klatovech i oni rádi vzpomínají na nedávné vystoupení Františka Zlámala v Mníšku a po rekonstrukci hřiště opět chtějí uvažovat i o pořádání jednoho z dalších Setkání slávistů! Na to letošní se do Klatov těší a věří, že se v turnaji utkají i s odvěkým rivalem z Nečíně. Sehnat na letošní výročku některého ze vzácných hostí přímo z lůna milované Slavie se bohužel přes velké úsilí sekretariátu letos nepodařilo – jeden vážný důvod přebíjel druhý u potenciálních účastníků, a tak vše zachraňoval tradiční tandem Čapek – Dobiáš s řadou zajímavých informací, postřehů a zkušeností!
Určitě se opět potvrdilo, že slávistický život má v Míšku pod Brdy svoje místo a nám všem nezbývá, než jim popřát hodně zdraví a elánu do dalšího roku záslužné činnosti!
Dobi