Na hřišti soupeři, mimo ně přátelé aneb I.ročník cvikovského osmiboje se vydařil!

Na mapě našich odboček je severočeský Cvikov suverénně nejseverněji položený. O několik vteřin zeměpisné šířky předstihuje i nedávno zaniklou odbočku v Děčíně. Město Cvikov, které čítá i s přivařenými sídly téměř 5 tisíc obyvatel, můžeme směle označit i jako město sportu a turistiky. Školní areál s tartanovou drahou, sokolovna s venkovními hřišti i krásný fotbalový areálek jsou hlavními centry sportu aktivního i rekreačního, blízkost stále trochu pozapomínaných Lužických hor přináší netušené zážitky, ať už je to ledová jeskyně, Křížový vrch, kostely ve městě či renovovaný secesní hotel Sever nebo přehrada Naděje s křišťálově čistou, ale poněkud studenou vodou!

Ve Cvikově bývala aktivní odbočka již v dobách zakládání OP (tehdy byl vůdčí osobností tatínek současného člena odbočky Vladimíra Petruse), po odmlce se však v posledním desetiletí odbočka pořádně rozjela, a to i díky současnému předsedovi odbočky Radku Šťastnému, zvanému Šťágra. Mezi paradoxy fanouškovskéh života patří i to, že jeho bratr je stejně zapáleným představitelem cvikovských sparťanů. Většina zdejších rekreačních sportovců se soustřeďuje kolem cvikovského nohejbalu (již pravidlem se stává soustředění v Brozanech na Litoměřicku), a tak odsud to byl kousek k loňskému pokusu a nultému ročníku víceboje Sparta – Slavia. Líbilo se, a tak letos následoval ročník první, oficiální!

Vše zahajoval velkolepý průvod městem, kdy v čele byl vezen takový ten dvoukoláček, který býval všude oblíbený díky možnosti odvážet třeba nákupy z místní Jednoty. Vůastně přesně dělaný na dvě basy chlazených nápojů a do rohu na dvě vlajky – Slavie a Sparty! Prvním cílem byl školní areál, kde se odehrávala tři klání – nejprve v malé kopané a v kopání penalt. Oproti běžným turnajům s tím rozdílem, že platil pouze gól dosažený tzv.slabší nohou. Před přesunem do centra patřil další čas ještě plážovému volejbalu. U sokolovny a v jejím nitru se pak hrály vesměs sporty, jejichž cílem je dostat míč či míček přes nataženou síť – tenis s „líným“ míčkem, badminton, kop na branku přes síť a čtyřhry ve stolním tenise! A vyvrcholením nemohlo být nic jiného, než nohejbal! Hrálo se na vždy dva sety a buď zápas skončil nerozhodně nebo výhrou jednoho z mužstev 2:0! Bez ohledu na to, zda byly výsledky 10:9 a 9:10 nebo 10:9 a 0:10. Remíza!

Poctivý přístup ke sportu, ale i trocha recese! A hlavně žádná známka nevraživosti či podrazáctví, s čímž se žel ve vrcholovém sportu i mezi vyhecovanými fanoušky setkáváme stále častěji! A pokud se přeceněn nějaké zranění objevilo, nejčastěji byl u postiženého soupeř – s chladivou emulzí či zázračnou mastičkou, což jistě pomohlo k tomu, že se ani při kontaktních sportech nikomu nice vážného nestalo!

To, že nakonec výsledek byl 17:13 pro sparťany, nebylo kromě oprávněné radosti sparťanů z odvety za loňskou těsnou porážku až tak podstatné. Vždyť i zde někdy rozhoduje štěstíčko – třeba „prasátko“ za stavu 9:9 nebo záhadně odskočivší míček.

Venkovní prostory u sokolovny mají i příjemné gastronomické zázemí, které rozšířil i gril. Je opravdu těžké říci, co chutnalo více, zda škvarky se sádlem, zavařené domácí vepřové či něco z grilu! Večer se pak nikomu nechtělo domů, když ten den byl tak pěkný, přátelský, k čemuž přispělo i nádherné letní počasí. Jen slávisté byli právem smutní z výsledku v Mladé Boleslavi…

Cvikovští tak dokázali, že život na menším městě má své půvaby, lidé mají k sobě blíže a úklady času dokáží překonávat lépe! Člověka tak napadá myšlenka, že třeba i některé z budoucích Setkání slávistů by určitě Cvikovu slušelo. Protože zde přece platí: „Na hřišti soupeři, mimo ně přátelé!“

Dobi

[nggallery id=159]