Noví spolupracovníci Červenobílých listů se představují

Jak již jistě i čtenáři našeho webu vědí, je magazín Červenobílé listy, který vychází pravidelně 2-4x ročně, vlajkovou lodí Odboru přátel, jenž navazuje na nezapomenutelný Slávistický zpravodaj! Ten stál nejen u zrodu OP, ale postupně se stával na jedné straně útěchou pro nejvěrnější fanoušky v dobách, kdy se Slavii nedařilo, na druhou stranu pak prezentoval všechny úspěchy a bohatou historii Slavie, a to zdaleka nejen fotbalu, ale všech sportů naší Slavie!

Vždycky platilo heslo, že časopis píší slávisté pro slávisty a v této tradici pokračují i ČBL, Jsme proto rádi, že v zatím poměrně úzkém okruhu spolupracovníků časopisu (a tím současně i našeho webu) můžeme přivítat dva mladé slávisty, kteří se chopili možnosti, jak se říká, za pačesy a pro nové číslo už připravili několik originálních a zajímavých článků.
Věříme, že zpestření obsahu ČBL přispěje i k dalšímu nárůstu členské základny OP, protože být slávistou, kdy je klub na výsluní, zřejmě není tak obtížné, ale Slavii a slávisty především charakterizují věrná a obětavá srdíčka – jak tomu bylo po celých téměř 120 let slávistické existence.

A právě čtivý a zajímavými fakty doslova plný časopis je často tím hlavním argumentem, proč slávisté svoji organizaci neopouštějí a jsou jí věrni.

Červenobílé listy jsou automaticky distribuovány všem členům OP, kteří se již mohou těšit na nejbližší číslo, které máme připraveno na prosinec. I na našem webu zveřejňujeme některé zajímavé pasáže z ČBL, ale mít doma tištěné stránky časopisu psaného stejně smýšlejícími lidmi a doslova si je pohladit v knihovničce je stále ještě pro většinu z nás hlavním poutem a zážitkem!

Již dnes můžeme prozradit některá témata, které naši noví kolegové připravili a připravují! Sháníte informace o Slavii z první republiky? Zapomněli jste, kam poprvé ze Slavie přestoupili do zahraničí Pavel Kuka, Vladimír Šmicer či Pavel Horváth? Jaký byl další osud posil z Chorvatska Ašanina a Aračiće?Nebo s námi objevovat další Slavie v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, čímž se doplnil seznam z letních ČBL? Pátráte po podrobnějších statistikách z evropského pohárového putování fotbalové Slavie? Pokud ano, můžete se již teď těšit na stránky, které pro nás připravili oba naši noví spolupracovníci – Mgr. Jan Macháček a Petr Kužel, kteří se Vám níže představuji!

Dobi

Mgr. Jan Macháček
Naše rodina sice se Slavií sympatizovala, ale velmi vlažně. Sám jsem začal fandit Slavii až zhruba v roce 1992 (kdy bylo mi 8 let). Matně si vzpomínám, že jsem náhodou viděl v televizi nějaký halový turnaj,  kde hrála Slavia a kde v zápasech střelecky zářil Pavel Kuka. Od té doby jsem slávista a Pavel Kuka je můj nejoblíbenější hráč. V té době jsem se také začal pravidelně na fotbal a hokej koukat v televizi, kupovat sportovní časopisy a sbírat kartičky Slavie. Souběžně s tím, jak jsem získával větší přehled, jsem se utvrzoval ve správnosti volby fandit Slavii. Na Slavii mi imponovaly především základy, ze kterých vzešla, její vliv na rozvoj československého sportu a vůbec celá její mravní historie a skutečnost, že jí nezlomily ani křivdy, které na ní páchali komunisté. To bylo patrné zvláště v kontrastu s komunisty protěžovanou Spartou, v jejímž čele navíc byli v 90. letech pochybné postavy jako Mach, Rezeš, nebo později Košťál. Zápasy fotbalové a hokejové Slavie jsem pak v Edenu začal s kamarády navštěvovat zhruba od poloviny 90. let. Slavii fandím i ve všech ostatních sportech od ragby po kuželky. Zvláště v posledních letech jsem se pak začal intenzivněji zajímat o historii Slavie a shánět různé historické publikace.
Krátce k mému vzdělání:
1998 – 2004 Gymnázium Postupická
2004 – 2005 Jazyková škola Akcent International House Prague
2005 – 2010 Ostravská univerzita – Přírodovědecká fakulta – obor Politická a kulturní geografie

Petr Kužel
Rok rozdělení federace Čechů a Slováků se stal významným letopočtem nejen pro oba spřátelené národy, ale i pro jednoho, tehdy čtyřletého kluka, který ve sportovní soutěži pořádané místní mateřskou školkou vyhrál zajímavou trofej – jednalo se o malý hrníček s malovaným obrázkem, na němž se hoch s červenými tvářemi, geometricky učesanou pěšinkou, červenobílým dresem a předvádějící míčová kouzla hrdě hlásí ke svým barvám sloganem „I já jsem slávista“. Tuto cenu mám dosud schovanou. Změť nových podnětů však další zájem na velmi dlouhou dobu zatlačila do pozadí, avšak nikdy nevytlačila odkudsi z nitra onoho školáka, který za pět let prožíval, stejně jako celá země, s nadšením výhru zlatých hochů z Nagana Ta přinutila dosud dřímajícího nadšence poprosit tatínka, abychom zašli na nějaký sport, fotbal či hokej. Můj tatínek, lékař, vzdělaný to člověk a žákovský hráč oddílu kopané TJ Slavia Praha z půli šedesátých let, vzal odpovědnost pevně do svých rukou a nebylo jiné možnosti než z nedalekých Strašnic zamířit do Ráje. Ihned se mně obě stará sportoviště zapsala do srdce, zejména tedy dvě věci: U starého Edenu to byl plakát, z něhož na mě, stejně jako z hrníčku, ukazoval Pavel Horváth a hlásal, že dvanáctým hráčem jsem já, naopak v hokejové hale to bylo staré obložení stropu červenými plyšovými deskami, za nimiž vykukoval vlnitý plech. Po dvanácti letech života se Slavií musím říci, že si nesmírně vážím ideové hloubky příběhu našeho nejstaršího sportovního dresu, po němž, jako po symbolu vlastenectví sjížděly jako po kluzkém ledovci všechny dějinné nesnáze, jež zažila naše země ve 20. století, neméně si také vážím všech věrných členů slávistické obce, kteří za každého počasí a za jakéhokoli výsledku či doby snášejí na svých místech v Edenu úspěchy i neúspěchy fotbalového mužstva. Asi před dvěma měsíci jsem pocítil, že jsem v podstatě také členem této tradice a proto jsem zde, samozřejmě se svým tatínkem, v tradiční instituci uchovávající tyto hodnoty.
Krátce k mému vzdělání:
2005 – 2009   Gymnázium Přípotoční
2009 – dosud FFUK obor historie