NUDA V TELEVIZI

Poslední sobotní zářijový večer. Mírně mží. Ožily vchody pasáží, dere se na mysl pokračování verše ze známého cajdáku. Jenže co ve Vršovicích v tu chvíli žije, nejsou pasáže (ono jich tam ani moc není), ale Eden, fotbalový stadion.  Ten však nežije, ten přímo září, hučí, bzučí! Jak by ne, když se schyluje k českému El Clásiku, k derby věčných rivalů, k souboji sešívaných s rudými o vládu nad Prahou…

Lidé víří kolem bran stadionu jak včely u česna. Limitovaná „derby edice“ šál a trik jde ve fanshopu na dračku. (K)roboti za pultem obsluhují několik zákazníků naráz, ale fronta nemizí. Zatím došel jenom vzduch. Principál u vchodu každého varuje, aby se před vstupem nadechl do zásoby.

Hlediště stadionu se rychle plní. Nové ohnivé vizitky jednotlivých slávistů promítané na velkoplošných obrazovkách šponují očekávání. Trávník v tu chvíli zdobí vedle české a pražské vlajky i prapory obou soupeřů. Pár minut před osmou vybuchne na setmělém nebi červenobílý ohňostroj a hned na to přivádějí rozhodčí dvaadvacet reků branou ze šlehajících plamenů na hřiště. V ten moment se stadion opravdu proměňuje v gladiátorskou arénu. Takřka šestnáct tisíc návštěvníků povstane při prvních tónech živě zpívané státní hymny, které stvrzují, že jsme svědky výjimečné události.

Následující urputný boj příliš fotbalových kouzel nenabídl, ale stejně stál za to! Vždyť výhru nad letenským týmem zažili slávisté ve svém domácím prostředí po dlouhých sedmi letech. Body nutno přičíst i červenobílému marketingu za nápadité a důstojné zarámování celého zápasu, což z večera vykřesalo na zdejší poměry nebývalý zážitek.

Teď, kdy již emoce ustoupily, není bez zajímavosti podívat se, jak k derby přistoupila Česká televize. Jelikož figuruje v pozici mediálního partnera zdejší Fotbalové asociace, dalo by se očekávat, že nejslavnějšímu českému klubovému utkání poskytne nápaditou péči.  Počínaje včasnou a gradující propagací, v den D pak připravenými moderátory, zajímavými hosty, rozhovory atakdále. Místo přípravy na mač slavných S byla asi veřejnoprávní stanice ale příliš zaujata přechodem na (staro)nové logo a přejmenováním svého sportovního kanálu.

Nechme stranou nicotnou propagaci a přejděme k vlastnímu utkání. V diskusním studiu se brodil v přívalu toporných klišé šedivý moderátor za opětovné asistence dvou standardních expertů-exfotbalistů. Nudu stokrát slyšeného čas od času rozčíslo ostré zasyčení  – zlozvyk lysohlavého hlasitě vtahovat kanoucí slinu zpět do úst. To osoba posazená do křesla komentátora zápasu byla jiná sorta! Ještě nedávno nositel fotbalového účesu z počátku 90. let minulého století a nepadnoucích vest (image je dřina!) rukoval na diváka s jednou neotřelou úvahou za druhou. Mudrování o nevyprodaném stadionu, degradace zařazení české hymny nejapnými hláškami o tom, že stejně neví, kdo ji zpíval, radši prý má Zepelíny. Vrcholem blazeované ignorance byla věta z 29. minuty zápasu. V tu chvíli celou severní tribunu pokryla výrazná choreografie s obřím letopočtem 1892 a transparentem s vtipným textem „rok, kdy jsme to rozjeli“ doplněným kresbami cyklistů na vysokých kolech. Další ze série hrdého připomenutí stodvacátého výročí vzniku slávistického sportu hochy a dívkami z Tribuny Sever. Slova, která zazněla z televizní obrazovky, stojí za ocitování: „Bude se kopat roh přímo pod číslicemi 1892, které symbolizují vznik tehdy myslím ještě řečnického odboru Slavie.“ Takhle bezelstně se před televizním divákem odhalí „veřejnoprávní“ znalec kopané! To ještě nezaregistroval, čeho výročí Slavie letos slaví?! U osoby, která se povídáním o fotbale z velké části živí, je to na údivné pozdvižení obočí.

Závěr je prostý. Lepší na fotbal chodit, než sledovat bednu (placku). Česká televize nepochopila skvělou šanci, kterou jí termín zápasu, navazující bezprostředně na den české státnosti, dával do ruky. On totiž nejen kníže Václav, ale – nebojme se to říct – i fotbalové derby Sparta versus Slavia patří už dnes do pokladnice českého státu. Místo, aby sportovní redakce dala celé události slavnostnější háv, setrvala v pohodlných kolejích tuctové profesní machy, která notně čpí pivněbuřtovým odérem.  Však také komentátor po bezbrankovém poločase příznačně vzýval zlepšení kvality hry slovy o skoncování s dietou a lačněním po jelitech a bůčku.

Dr. Vlastimil Váňa