ODEŠEL PŘÍTEL RNDr. MICHAL DOBIÁŠ

Michal Dobiáš se narodil 6. února 1948 v intelektuálské břevnovské rodině. Jako hrdý Břevnovan zde prožil celý svůj bohatý život. Měl tři velké lásky. Slavii, severní Čechy a Chorvatsko. Těm věnoval každou volnou chvilku. Byl jazykově vybaven a měl velké organizační schopnosti, čehož využíval zejména při svých cestovatelských aktivitách. Vyžíval se v organizování zájezdů nejen po vlastech českých, ale i po Evropě. Dokázal vystudovat Matematicko-fyzikální fakultu v Praze a přitom ještě pracovat jako průvodce turistů. Málokdy vynechal jakoukoliv slávistickou akci. Byl tvrdým zastáncem vstupní myšlenky Odboru přátel: Zachraňme sešívaný fotbal, vraťme klubu historické jméno a pečujme o oddíly všech sportovních odvětví, ve Slavii sdružených. Těžce nesl téměř výhradní orientaci pouze na fotbal, i když uznával, že ten je právě výkladní skříní klubu.

Aktivně pracoval při přípravách i realizaci slávistických sportovních, kulturních i turistických akcí. V roce 1968 byl jedním z nás, které svolal přítel Milan Smeták, pravá ruka sekretáře OP Papá Šulce, k ustavující schůzce další generace vlajkonošů. V sedmdesátých letech nastupoval na pravém beku právě založené rekreační jedenáctky OP. Přípravné práce tradičních Karnevalů pro něho byly samozřejmostí. Stejně tak aktivita v tehdejší Pořadatelské komisi. Ta měla pro chod fotbalového oddílu obrovskou důležitost. Tehdy jsme se všichni vzdávali honorářů ve prospěch fondu, ze kterého byly spolufinancovány například i přestupy hráčů. Pracoval i přímo pro fotbalový oddíl, a to v komisi ženského fotbalu nebo v komisi politickovýchovné. Ta, pod tímto strašidelným názvem, zajišťovala zhruba to, čemu se dnes anglickou zkratkou říká PR. Vždy si na svá bedra nakládal, a hlavně zvládal obrovské množství práce. V té době již pracoval ve Státní plánovací komisi jako programátor. Sice dodělával doktorát, ale ani to mu nezabránilo ve slávistických aktivitách. Věnoval se také náboru a poté i péči o nové slávisty. Jedním z jeho chráněnců byl třeba cílevědomý Evžen Amler, který to dotáhl jako sudí až na fotbalové Mistrovství světa v letech 1998 a 2002. Dnes je prof. RNDr. Evžen Amler, CSc. badatelem v oblasti tkáňového inženýrství, vyučujícím na šesti fakultách vysokých škol a ředitelem nanotechnologických firem Nanuntio a Nanoeast GmbH Zittau.

Byl často kritizován pro tzv. staromilství. Těžce to nesl a nejen já s ním. Byl věrným a důsledným nositelem myšlenek Pavla Hanuše, Martina Růžka, Papá Šulce. Nebál se kontroverzních názorů a postojů. To mu zejména v posledních letech škodilo u určité části slávistické veřejnosti. Rád a pravidelně přispíval do původního Slávistického zpravodaje i jeho následníka Červenobílých listů. Postupně si našel v Odboru přátel své místo v práci s odbočkami. Pravidelně je objížděl a zvláště těmi s delší tradicí byl přímo milován. Vztah k nim dokázal i tím, že jako pravověrný Pražan byl registrován v odbočce Brandýs nad Orlicí. 

V posledních letech, sužován nedobrým zdravotním stavem, ustupoval trochu ze svých aktivit. Přesto pilně přispíval do slávistických webů i tiskovin. Odtud ho i mladší fanoušci znají pod jmennou zkratkou DOBI. Ještě v létě navštívil Tradiční Kamenickolipské slávistické posezení s Univerzitou Slavia. I tady doplnil přednášku skvělého přítele Pomikala dalšími detaily, souvisejícími s jeho výkladem. Sklidil bouřlivý potlesk natřískaného sálu. V září pak absolvoval slávistickou plavbu parníkem po Máchově jezeře. Říjnové valné hromady OP se však již ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, takže Čestné uznání za celoživotní práci pro Slavii jsme mu předat nemohli. Bohužel, už to nelze napravit. Je to naše chyba. On měl být totiž dekorován už dávno… 

Jeho slávistické srdce dotlouklo ve spánku, 4. listopadu 2021 v půl osmé ráno.

Na svého dlouholetého přítele vzpomínal Karel Vavřina, předseda kontrolní komise Odboru přátel Slavie.