OSLAVILI JSME VÝROČÍ MAIKOLANDU I JUBILEUM JANA MAIKA
14. červenec není zase tak nějaký běžný den roku. Před 225 lety padla pařížská Bastila, před 75 roky se narodil Karel Gott (pro ty mladší dodejme, že v 80.letech zaujal všechny z nás vystoupením ve slávisty zaplněné Lucerně a vyjádřil zde také vztah k našemu milovanému klubu!). A 14.července 1982 se také zrodil Maikoland – slávistická usedlost v Libiši. Bylo to v den, kdy př. Jan Maik oslavil svoje 47.narozeniny a vše začalo červenobílým plotem. Postupně přibývaly další objekty i atrakce, zkrátka a dobře, vše je zde v červenobílých barvách!
Kdyby ty objekty mohly vyprávět, jistě by připomněly všechny ta krásné dny, kdy se zde právě v čase letním scházeli slávisté z nejvěrnějších. Vše vždy vyvrcholilo doslova nájezdem lounské odbočky, svého času odbočky největší, kdy ani zaplněný autobus nestačil všechny pobrat a kolonu doprovázelo i několik aut! Stejně krásná byla i návštěva přátel z Hradištka u Štěchovic. Málokdy chyběl i velký přítel Standa Procházka, který nakonec vždy zpestřil odpoledne svými písničkami! A nebo se zastavili jen ti, kteří projížděli nebo procházeli kolem. Pravidelně se objevuje v Maikolandu i vynikající stoper Ján Luža s paní Darinkou, se svým tatínkem, dokud byl zdráv, také velkým slávistou, přijížděl i Pavel Verbíř, jinak teplická ikona. A dodnes se vzpomíná na návštěvu A-mužstva Slavie v devadesátých letech. Všichni byli překvapeni, co vše srdce věrného fanouška dokáže (je škoda, že další pozvánky byly slušně, ale někdy žel i méně slušně oslyšeny – třeba při „výkonech“ některých členů kádru jsme si letos říkali, že by právě oni potřebovali takovouto návštěvu jako řečená koza drbání; ale pohnulo by to bylo bývalo s jejich laxností? Maikoland byl i námětem několika článků v místních i celostátních tiskovinách a loňský vítězný medailonek Danuše Kubátové zaujal i televizní diváky! Třeba i díky průvodnímu sloganu „Tahle země není jenom pro mladý!“- je k dispozici i na YouTube:
Díky iniciativě př. Kindy a MUDr. Janáčka tato tradice pokračovala i letos. I když zdravíčko př. Maika není už vždy nejlepší, zrodilo se nádherné odpoledne plné vzpomínek, humoru i aktuálního vyprávění. Vedení a zázemí OP tak vedle Míši Janáčka reprezentovali i Jan Čapek a Dr.Dobiáš, samozřejmě s př. Kindou nechyběli ani další Libišáci. A milou návštěvou byla i kompletní návštěva Tomčišinových z Veleně, kteří to na dovolenou na Úštěcku a v Krkonoších vzali přes Libiš.
Ukázalo se, jak je vlastně svět malý. Zázemím Veleňských je restaurace U Arazimů, př. Maik si přitom vzpomněl na svého spolužáka, zakladatele tradice této příjemné „studánky“. Došlo i na železničářskou tradici a př. Maik působil nejen 20 let v Neratovicích (odkud vyjížděl nejen na Slavii, ale i na svá imitátorská vystoupení), ale třeba právě v Úštěku. Maikovi vzpomínali i na své pobyty na Jadranu i na připomínku, kterou jim jeden z přátel zaslal – prý kdesi v bývalé Jugoslávii existuje i obec MAJKOVI. Přesvědčili jsme se, že tomu tak skutečně je – leží kousek od Dubrovniku směrem k hercegovské hranici. Jen to tam asi bude s červenobílou barvou všelijaké (barvami Dalmácie je červená a tmavě modrá), ale slíbili jsme si, že se Dalmatince pokusíme kontaktovat!
Krásné slunečné odpoledne přecházelo pomalu v podvečer a museli jsme se rozloučit. A hlavně popřát do dalšího roku života co nejvíce zdravíčka a elánu!
Dobi