ODBOR PŘÁTEL SLAVIE
Tři velké akce se konaly o druhém říjnovém víkendu v Pardubicích. Velká pardubická, O perníkový Eden a Zlatá přilba. Druhá jmenovaná zatím není tak mediálně propagovaná, ale je slávistická. Ryze slávistická.
Karel Rada, člen reprezentačního fotbalového týmu České republiky na evropských šampionátech v letech 1996 a 2000 a na sklonku 90. let minulého století i v 56 zápasech pilíř obrany Slavie, zavítal na zápas sešívaných.
Poslední sobotní zářijový večer. Mírně mží. Ožily vchody pasáží, dere se na mysl pokračování verše ze známého cajdáku. Jenže co ve Vršovicích v tu chvíli žije, nejsou pasáže (ono jich tam ani moc není), ale Eden, fotbalový stadion. Ten však nežije, ten přímo září, hučí, bzučí! Jak by ne, když se schyluje k českému El Clásiku, k derby věčných rivalů, k souboji sešívaných s rudými o vládu nad Prahou…
Přátelé Slavie, přátelé přiměřeného sportování, přijměte pozvání na dvě nadcházející akce kolínských slávistů.
„Derby je naše, slávisti, derby je naše!“ – i to bylo mottem letošní pravidelné schůzky zástupců odboček před některým z domácích víkendových zápasů. A jak se ukazuje, je zajištění vhodnému termínu stále větším problémem. K vrtošivosti televizí, které jsou schopny prakticky ze dne na den změnit čas zápasu (vlastně to postihlo i letošní derby, kdy se původně ohlášený čas začátku z 18:00 změnil nakonec na hodinu dvacátou…) se přidaly koncerty v edenské Aréně, a tak při snaze dodržet tradici asi nejlépe platilo ono „Babo, raď!“.
Jak autor napsal, půjde v následujících řádcích o cestování časem se znakem OP na přídi rakety. No, vlastně ne tak úplně, ale s časovými rovinami povídání souvisí. Dá se také říci, že je text o tom, jak jedna událost dostala aspoň částečně červenobílý nátěr. Prostě „Všude Slavie“. Zazvučí ale i vážnější nota. Vždyť vzkaz do budoucnosti nemůže být jen o srandě.
V neděli 23.září jsme se v poměrně velkém počtu sešli na tribuně kopírující západní stráň kopce nad Podbabou a protože jsme se – přiznejme si – fotbalem příliš nebavili (Slavia vlastně ani jednou nevystřelila na branku, Dukla se pak zbavila nadějí hlavně zbrklostí, a tak potřetí za sebou, zcela v tendenci vzájemných soubojů s obnovenou Duklou „vzešlou z popela“ z moravskoslezských Jakubčovic, diváci neviděli opět ani jednu branku.