PŘED ROKEM NÁS NAVŽDY OPUSTIL VELKÝ SLÁVISTA STANDA PROCHÁZKA 

Na Boží hod Velikonoční uplynul právě jeden rok, co nás navždy opustil zpěvák Standa Procházka, slávista ze srdcařů největších, mimo jiné i autro hudby i textu a samozřejmě i interpret slávistické hymny NAŠE VĚČNÁ SLÁVIE, která je, stejně jako jeho milovaný klub, věčná!

 

Naše věčná Slávie, 

odmalička už je v srdci mém!
Odznak její krásný je,
nosím ho jak pravý diadém.

Bican, Čambal, Plánička,
Ženíšek, Puč, Vodička,
kdo by neměl tahle jména rád,
vždyť nás proslavila tolikrát!

Slávie, Slávie, ve svém znaku hvězdu má,
Slávie, Slávie, to je barva bíločervená,
dnes hraje Slávie, jak to krásně zní,
proto hoši s chutí do toho,
ať jste vždy a všude vítězní!

Se Standou Procházkou (on byl rád, že se používá toto jeho jméno) se většina z nás naposledy setkala při oslavách 120 let naší i jeho Slavie v Národním divadle před 5 roky, kdy přišel, vyznal se a zapěl! Byl pravidelným hostem na akcích Slávisté Slavii, nesměl chybět nikdy na slavném Slávistickém karnevalu, ale znali jej i na mnoha odbočkách.. Když jsme před pár dny připomínali slavný Maikoland, tak vždy rád přijal i pozvání od přátel lounské odbočky, která v Maikolandu vždy zakončovala fotbalovou sezónu. Objevil se se slovy: „Ale já jsem přijel jen za kamarády, ať už zpívají jiní….“ Za pár minut však už držel v ruce mikrofon a bavil svými hity nejen přítomné slávisty, ale i desítky průchozích, kteří červenobílý plot  libišského Maikolandu obklopili!  To už jsou, žel, jen vzpomínky.

Snad mi odpustíte i malou vzpomínku. Celá naše II.generace slávistických vlajkonoš nesměla nikdy chybět na Slávistických karnevalech, ale i při dopolední brigádě. A těšili jsme se i na večer! Bylo nám kolem 20-25 let a těch melodií retro a dechovky se nám zdálo až příliš. Vyjádřl jsem se tak i ve Zpravodaji Slavie (tehdy jsem se podepisoval  –dob-). A při jednom setkání mě oslovil: – dob- , Ty nemáš rád české písničky? Následoval rozhovor a Standa zavzpomínal na své dětství pod Krušnými horami,  na rodný Most, kde to Češi nemívali lehké a česká písnička byla obrovskou posilou!  Krušné hory? Most? I mně zasvítily oči.. I já mám celou tuhle zemi od Aše po Třinec, vlastně po Humenné rád nade vše, ale ten kraj kolem Krušných hor, Českého středohoří, údolí Labe i Ohře mám v srdci nejhlouběji. Podal mi ruku a nabídl tykání a od té doby jsme byli nejlepšími přáteli. A když vloni na jeho pohřbu zazněl jeho „Ten mostecký zámek nad hornickým krajem“, tak jsem se nestyděl za slzy. A podařilo se mi, že ji letos zahrálo na jeho památku i ústecké krajské rádio!

Slavia MĚLA  a MÁ mezi svými příznivci vždy vynikající osobnosti tohoto národa a Standa Procházka určitě patří mezi ně. Po celý svůj život, i poté, kdy nás vloni ve věku 96 let navždy opustil!

                                                                                                                                                                                                 Dobi

/článek nebyl redakčně upraven/