PŘÍBRAMŠTÍ DŮSTOJNĚ A BOHATÝM PROGRAMEM OSLAVILI 50.VÝROČÍ SVÉ ODBOČKY ODBORU PŘÁTEL
Středočeské město Příbram proslulo svou hornickou a hutnickou tradicí i řadou pamětihodností, jimž rozhodně vévodí Mariánské poutní místo – národní kulturní památka Svatá hora! Pro nás slávisty má k tomu ještě dvě další pozoruhodnosti – stále je ještě jedinou fungující odbočkou v ligovém městě a letos v dubnu oslavila 50 let své nepřetržité záslužné činnosti!
Jak se říká, „abrahámoviny“ jsou snad nejvýznamnějším životním jubileem, u odbočky pak především důvodem ke vzpomínkám, úctě a vhodné oslavě. Příbramští se na sobotu 22.dubna dlouho a pečlivě připravovali. Toto výročí se přitom oslavovalo jen 8 dní od výročí dne založení odbočky, 14.dubna 1967!
I přes některé redukce byl program doslova „našlapaný“. „První poločas“ se odehrál v rozsáhlém areálu příbramských Kovohutí, odpoledne se pak vše přesunulo k centru města. Bylo proto nutno začít co nejdříve, a tak vyhrála devátá hodina. Ta sice, jak se říká, rozhodla o počasí, kdy se postupně rozpršelo, ale to nikomu zase tolik nevadilo. Byl připraven svozový autobus se 3 zastávkami ve městě, mnoho účastníků přijelo auty. Tradičně nechyběli zástupci spřátelených odboček z Klatov, Tuchlovic a Žilova, kde zároveň výbor OP zastupoval 2.místopředseda Pavel Moulis. Ale přijeli i přátelé a kamarádi z Prahy i dalších míst!
Prvním bodem programu byla exkurze do areálu Kovohutí a zdejšího muzea, které se ujal Ing.Kunický. Asi by se těžko našel fundovanější člověk. Nejen, že se zasloužil o kvalitní uspořádání muzejních sbírek, ale poutavě vyprávěl o více než 700 letech zpracování kovů, o vývoji metod a technologií, zajímavé bylo třeba pro laiky, že se stříbrná ruda vyskytovala spolu s příměsemi olova i jak se vyřešilo oddělení obou cenné kovů, nebo jak se využila vodní energie pro dmychání do tavicích pecí – i proto se areál několikrát stěhoval, až zakotvil poblíž Litavky. I když už hornická sláva Příbrami pohasla, Kovohutě dokáží prosperovat dále. Zaměřily se na úspěšnou recyklaci rozličných výrobků, které obsahují různé kovy a to je činnost z dnešního pohledu nadmíru cenná.
Poté začala oficiální vzpomínková část v prostorách zdejší kuželny. Předseda odbočky př. Kropáček přivítal všechny hosty a přátele a předal slovo jednateli odbočky př. Stránskému, který v podrobné zprávě popsal jednotlivé milníky historie odbočky. K dispozici byly i všechny pečlivě vedené kroniky, které jsou rovněž chloubou odbočky. Svého času tu byl i měsíčník odbočky Cancák s kresbami př.Hasmana.
První velkou zajímavostí byl fakt, že většina zakládajících členů odbočky prošla jako političtí vězni nechvalně známými lágry zřízenými v 50.letech pro „nepřátele socialismu“ na Příbramsku (vysloví-li se např. jméno Bytíz, dodnes běhá nejen pamětníkům mráz po zádech..). Postupně pak přicházeli další slávisté, kteří měli zájem se na činnosti podílet. Vůdčí osobností byl jeden ze zakladatelů Jindra Hasman, který odbočku zdárně vedl více než 10 let až do své náhlé smrti na přelomu roku 1977 a 1978. Po něm se v čele odbočky vystřídalo několik předsedů, z nich každý se zapsal významným písmem do historie odbočky – Karel Oto, Jaroslav Svoboda a Ing.Moudrý. Ten ještě vedl odbočku při památném 7. Setkání slávistů v Příbrami v roce 2007, které pamětníci označují jako jedno z nejzdařilejších (při slavnostním zasedání byla mezi jinými bouřlivě přivítána i jeho manželka, paní Libuška). Poté, co ze zdravotních důvodů odstoupil, vystřídal jej Dr. Kyselý a do dnešních dnů pak dovedl odbočku za výrazné pomoci dalších členů výboru př.Kropáček.
Při líčení historie i nad dokumenty v kronikách se mísí vzpomínky na četné besedy. Zpočátku to byli slavní a nezapomenutelní internacionálové – Plánička, Bican, F.Veselý či Kadraba. Přivítán byl i zakladatel ženské kopané ve Slavii Vilda Marzin, z herců pak úspěšně vystupovali např. Milan Neděla, strýček Jedlička či Karel Effa. Rádi vzpomínají i na besedu sí Vladimírem Váchou, který působil také v roli sekretáře OP, i když jeho láskou byla televize, z níž byl v roce 1969 vyhnán po emotivním komentování vítězství hokejistů nad SSSR, ale po roce 1989 se mohl ke své oblíbené práci vrátit. Podobně byl upřímně přivítán i Boris Korbel. Vysokou úroveň má i každoroční výroční schůze, kde pravidelně vítají zástupce vedení OP, spřátelených odboček i hráče A-mužstva. Unikátem byla beseda s nizozemským trenérem Alexem Pastoorem na jaře roku 2014!
Krátce po založení odbočky byla započata dvěma akcemi v roce tradice slávistických zábav. Sály se z různých důvodů několikrát měnily, podobně tomu bylo s hudebním doprovodem, ale o oblibě svědčí to, že se jejich počet ročně zvedl na tři – na Josefskou, Václavskou a Mikulášskou. S trochu nadhledu s nádechem černého humoru vzpomínají na jednu ze zábav, která byla pořádána v restauraci Velký kotel . Tehdy se tam ve skutečnosti stalo to, co mnozí znali zatím jen z filmu „Hoří, má panenko“. Sál byl průchozí a ostatní návštěvníci se postarali o to, že na soutěžící slávisty nezbylo zhola nic. Každý si něco vzal „od cesty“ – ale ruku na srdce – „Číšci“ dovedou někdy být takoví. Od té doby věnují tombole mnohem větší pozornost! Zapomenout nesmíme ani na pravidelná zakončení sezóny na zahrádce u Milušky Falcníkové. Při úspěšných sezónách se opékalo selátko, nyní to po několik let byly „jen“ špekáčky. Ale uvidíme letos!
Příbramští pravidelně jezdí na zápasy Slavie do Edenu, v řadě případů se zúčastnili i výjezdů doma i do zahraničí. Nechyběli nikdy na slavném Slávistickém karnevalu a jsou i pravidelnými účastníky Setkání slávistů. A dodnes vzpomínají na léta, kdy byl v rámci Setkání pro účastníky připraven i výlet po okolí. Tehdy byly jednodušší podmínky pro zajištění autobusu a to se to plánuje lépe! Mezi zajímavosti historie patří i fakt, že na počátku 90.let měla odbočka i vlastní družstvo kopané žen, které se probojovalo dokonce do II.ligy. Zpočátku sice ve spojení s Uranovými doly, později pak samostatně pod názvem sponzora Portál. Tolik hlavní body z bohaté historie.
Dopolední program se odehrával především v kuželně a zdejšímu občerstvení na Kovohutích a co by to bylo za příznivce sportu, kdyby nevyužili nabízených možností. Byl tak vyhlášen malý turnaj v kuželkách, nejprve pro ženy, poté pro muže. Odměnou pro první tři byla krásná plyšová kuželka ve slávistických barvách. A nakonec vůbec nikomu nevadilo, že první cena odputovala mimo Příbram, protože vítězem byl Ing.Tegl ze spřáteleného Žilova! Připomenout musíme i křest nového znaku odbočky. S krásně vyvedenými symboly Slavie i domovského města, za což by se nemusel stydět ani potomek slavné řezbářské rodiny Brokoffů. Mezi soutěží žen a mužů byl připraven oběd – výborný guláš v prostorách závodní jídelny Kovohutí!
Pak už se osazenstvo začalo přesouvat do centra – auty i opět pohodlným mikrobusem. Následovala návštěva NKP Svatá hora, kde si všichni prohlédli ambity, kapli a baziliku, ale zimní počasí uprostřed jara nepřálo dlouhému pobytu, i když pocity chladu pomohla otupit horká medovina. Poté všichni spěchali krytými Svatohorskými schody (po zničení za předlistopadového režimu byly obnoveny a slavnostně otevřeny v roce 1993) do centra a do tepla hospůdky Šalanda na volné zakončení celého bohatého dne, kde k tanci i poslechu hrála harmonikářská ikona zdejšího kraje Pepa Janoušek a kde již nikdo a nic nebylo vázáno časem a svázáno s programem, což bylo pro každého, kdo vydržel, nádherným zakončením krásného dne, kdy zůstanou příjemné vzpomínky na vydařenou akci!
Dobi
/článek nebyl redakčně upraven/
