Připomínáme si 100 výročí narození Martina Růžka
Slova Martina Růžka k 15. výročí OP (v roce 1979), jež jsou platná i dnes
Chceme-li se dnes vžíti do těch dnů před 15 léty (tedy v roce 1964, pozn.MD), musíme si vybavit ono tehdejší postavení kdysi tak slavného klubu. Pod cizím přijatým jménem živořil hlouček sportovců a my, hrstka příznivců, jsme jen vzpomínali minulosti naší Slavie. Nevím, jestli jsme odhadli na první pohled správně dosah našeho činu, když jsme vyvolali v život Odbor přátel. Ale ještě dnes si vzpomínám nejen na naši radost, ale také na úlevu, že jsme konečně mohli pro Slavii něco udělat, že jsme se mohli spolupodílet na boji za sportovní i morální vzkříšení milovaného klubu. Tisíce věrných slávistů žily tehdy v nadšení nad zábleskem snad šťastnější budoucnosti, v nadšení, které už nebude možno podruhé prožít, ale na které se nezapomíná. Ta morální pomoc v pravou chvíli byla nesporně veliká. Dnes nám všem připadá samozřejmá. Pravda, našli se tehdy sýčkové, kteří nám prorokovali brzký konec. V tom výbuchu sympatií obyčejného člověka k barvám klubu viděli módu, která zhasne tak, jak přišla. Jak se mýlili! Zapomněli na jedno: že zde vzniká něco z nejčistších lidských pohnutek, z nezištnosti, z dobrovolné snahy pomoci, tak, jak přítel pomáhá příteli v nouzi. Takové vlastnosti módě nepodléhají. Naopak, i dnes, po patnácti létech tisíce členů Odboru přátel pevně spojují a vyzbrojují optimismem, který provází naši každodenní práci pro Slavii.
Věřím, že náš Odbor přátel bude užitečným členem velké slávistické rodiny i v budoucnu. Jsme tím zavázáni nejen těm, co šli dávno před námi, ale i těm, co přijdou po nás.
Tolik NÁŠ národní umělec, umělec vskutku národní, kde jeho slova jsou živá i dnes, o 39 let později. Umělec a člověk, v jehož blízkosti jsem měl možnost po dlouhá léta v OP působit. Nelze zapomenout na jeho moudrá slova ani na až nebývale upřímné oči. Na laviny nadšení, které dokázal při každé výroční schůzi OP nebo při zahájení nezapomenutelných Karnevalů svými slovy vyvolat. Ale ani na jeho roli v nezapomenutelném seriálu F.L.Věk, kde se tak nádherně doslova vžil do role profesora Vydry, kdy si při jeho upřímné citaci věty „Neumřelať, jen spí“ musel každý slávista připomenout i jeho aktivní účast při vzniku OP. Ten seriál běžel krátce po okupaci, po roce 1968, kdy každý z nás hledal jakékoliv slůvko povzbuzení pro zhrzené národy tehdejšího Československa. Snad to byla i tato jeho slova, která přispěla k tomu, že po direktivním zákazu existence mimopražských odboček z hlavy nechvalně proslulého aparátčíka ČSTV Júlia Chvalného se zamyslely chytré české hlavičky a odbočky OP fungovaly v drtivé většině dále!!!
Mistr Martin Růžek spí svůj věčný sen na hřbitově v Červeném Kostelci.
Příteli Martine Růžku, díky za vše !!!
RNDr. Michal Dobiáš
(Redakčně kráceno)