Rada, Slavia, podzim 2012.

Ptali jsme se trenéra Rady na věci minulé i současné.

Když jste Slavii na sklonku devadesátých let trénoval, mluvil jste o novém stadionu jako předpokladu pro zisk více  titulů ,pamatujete ? Teď stadion stojí…

Určitě,  významný klub jako je Slavie si stadion zasloužil.  Navíc stojí na stejném místě jako dřív. Pro fotbal jenom dobře,  protože fanoušci do starého Edenu chodili a dnes chodí na ten nový. Myslím, že pro Slavii a také pro její příznivce je dobře, že Bohemka se vrací na vlastní stadion.

Fotbalisty vždy hodně lákala bundesliga, Za minulého režimu se ale muselo čekat na povolení do třiceti let. Myslíte, že jste tím o něco přišel?

No určitě. Nejdříve samozřejmě musí být o hráče v zahraničí zájem, pak lze spekulovat o odchodu. Já měl to štěstí, že jsem hrál v Dukle, která každý rok hrála evropské poháry. Měli jsme jméno a já bych mohl jít třeba ve 23 letech, kdy jsme hráli turnaj ve Feyenoordu. Měli o nás zájem, ale situace byla taková, že se nedalo. Každá doba má své. Já jsem rád, že jsem se ven v těch třiceti letech dostal, ale hlavně, že jsem mohl hrát doma ligu. Horší je, že byla spousta lepších hráčů, než jsem byl já a ti se ven vůbec nedostali. To přinášela tehdejší doba, ale myslím, že ani peníze nejsou všechno.

Ve vašem fotbalovém životopise je i malá epizoda v Kanadě. Jak jste se tam vůbec dostal?

Šlo o úplnou náhodu, přes kamaráda, který mně myl auto. Zeptal se mě, jestli bych nechtěl jít do Kanady, že tam má známého. Byl jsem už na sklonku kariéry, tak jsem mu řekl, aby to zkusil. On to vyřídil. Strávil jsem v Kanadě rok. Tohle angažmá nebylo o vydělání peněz, ale spíš o poznání země a jiného fotbalu. Prožil jsem tam i s rodinou krásný rok. Jedinou chybou bylo, že jsem se nenaučil pořádně anglicky, ale jinak vzpomínám na každé angažmá dobře.

Chcete se krátce zmínit o Blšanech a Chvalovském?

Já jsem šel do Blšan jako profesionální fotbalista, po prvním angažmá v zahraničí. Dostal jsem z Blšan nabídku, kterou jsem přijal a hrál tam vyloženě jako profesionál. Ekonomické podmínky, které jsem chtěl, jsem dostal, nic jiného mě nezajímalo. Ze sportovního hlediska bylo dobré, že Blšany chtěly postoupit, což se nám podařilo. Ten rok, co jsem v nich působil, jsem byl spokojen a doufám, že tomu bylo i naopak.

Trenérskou kariéru jste pak načal jako asistent ve Fortuně Düsseldorf.

Začal jsem tam jako asistent po roce, kdy jsem hrál ještě v Bohemce, kde jsem skončil předčasně. Možná, že bych ještě hrál, ale z určitých důvodů jsem skončil. Já nemám rád, když o mně někdo mluví špatně a není to pravda. Samozřejmě nemohou všichni mluvit pozitivně, ale co se tady událo, na to bych nechtěl vzpomínat. Prostě jsem skončil a šel jsem zpátky do Německa dělat asistenta. Mohl jsem tam zůstat déle, ale chtěl jsem si udělat trenérskou jedničku a tu jsem chtěl získat v Česku. Otvíral se první kurz profesionální licence UEFA, takže jsem se vrátil. Bylo to dobré rozhodnutí, mohl jsem pak nastartovat trenérskou kariéru právě ve Slavii.

Trénování reprezentace a onen diskutabilní večírek, to bylo před tím nebo potom?

Když jsem studoval, to bylo 1997, tak už jsem byl ve Slavii jako asistent. Měl jsem kliku, že tam působil Franta Cipro, který mi studium povolil. To musím Slavii poděkovat. První trenérské kroky jsem se naučil v Německu a v Česku jsem hodně pochytil právě od Franty Cipra. Je to dobrý psycholog a trenér, vycházeli jsme spolu. Po vystudování jsem chtěl dělat hlavního trenéra. Dostal jsem zelenou, i když jsem v té době tady ve Slavii zažil ještě trenéry Jardu Hřebíka a Pavla Tobiáše. Na Slavii vzpomínám v dobrém, jelikož jsem tam začínal trénovat. Pak jsem byl v Teplicích, následně v Jablonci,  v roce 2006 jsem se dostal k asistování u nároďáku. To, jak jsem se tam dostal, není podstatné. V roce 2008 jsem získal důvěru jako hlavní trenér reprezentace.    Odvolán jsem byl, když vedení podlehlo tlaku novinářů kvůli večírku hráčů po zápase se Slovenskem. Já už jsem to vysvětloval tisíckrát, pro mne to není přestupek, je to jenom výmysl někoho, kdo potřeboval nějakou záminku. My jsme prohráli, myslím, že v neděli nebo v sobotu, a oficiální reprezentační sraz skončil a tedy i má zodpovědnost. Já jsem jel domů, stejně tak všichni asistenti, maséři a jestli potom hráči ve svém volnu někam jdou, to už je jejich věc, jak se k tomu postaví. Někdo si to vzal jako záminku, ale už je to pryč, je to pro mne zkušenost. Byl jsem hlavně rád, že jsem mohl trénovat nároďák.

Vraťme se ke Slavii. Tenkrát tu byly osobnosti typu Horvátha, Ulicha. Dá se to srovnat s aktuálním kádrem?

Pavla Horvátha jsem zažil, ale kromě něho tu byly další osobnosti: Vágner, Petr Vlček, Kozel, myslím, že to byla dobrá parta. Myslím, že je tady ale nyní stejně dobrá parta. Vyvážený mix zkušených hráčů a mladých hráčů, kteří mají perspektivu. Jsem rád, že přišel Karol Kisel, že tady je Lukáš Jarolím, Martin Latka, Standa Vlček, David Hubáček, protože to jsou hráči, bez kterých se klub neobejde. Jsou to charakterově výborní kluci, pozitivní a hlavně jsou to dobří fotbalisté a to je pro mne to nejdůležitější.

Tým nyní tvoří zhruba z poloviny starší zkušení hráči, druhou půlku pak mladí, z nichž ale už někteří mladí hrají třetí sezónu. To už by se mělo projevit.

Samozřejmě, jsou tady mladí perspektivní hráči, Hurka, Petrák, Koreš, Tusjak, teď přišel Jarda Zmrhal. To jsou hráči, kteří mají před sebou budoucnost. Já jim nebudu bránit, ale myslím si, že je nutný postupný vývoj, aby se to nezadrhlo, aby jednou ve Slavii mohli plnit tu roli zkušených. Myslím, že současný kádr je dobře věkově poskládán.  Jsou tu i hráči středního věku, přišli Dobrotka, Juhar, Nitrianský, který už má zkušenosti, Čonka. Za těch pět neděl, co jsem tady, nemyslím, že je všechno optimální, ale je tady parta, která chce něco dokázat.

Po sedmi letech se na soustředění vynechala příprava na kolech. Bude to v něčem znát?

Já nevím, jak tady probíhaly přípravy dříve, ani to nehodnotím. Byli tu trenéři, kteří měli úspěchy. Každý trenér, který se dostane do Slavie je kvalitní a každý trenér má svoji přípravu. My jsme se připravili v domácích podmínkách, potom jsme jeli do Itálie na herní soustředění. Letní příprava není dlouhá, v zimě je určitě víc času. Já jsem toho názoru, že jsme fotbalisti a fotbalisti mají pracovat s balonem.

Závěrem  jednu zajímavost. Jako hráče vás lanařila Slavie, dokonce snad došlo i k podpisu  přestupních lístků, jak to tenkrát bylo?

Já jsem lístky nepodepsal, ale když jsem šel z vojny, myslím, že tady byl předseda Kyncl, tak Slavie projevila zájem. Už jsem s nimi jednal, ukazovali mi makety, jaký by tady měl být stadion. Byl jsem rád, že mě oslovila Slavie, ale vedení Dukly mi řeklo, že šanci dostanu. Skončilo to tak, že předseda Kocek mě nepustil, já jsem zůstal v Dukle a hrál tam poté skoro celou kariéru.

 Kolem sebe pozoruji, že od vás fanoušci hodně očekávají…

Já bych v tomhle byl opatrnější. Slavia si prožila určité období, kdy to nefungovalo. Teď to je lépe ekonomicky postavené, klub má silný management, prezidenta, který funguje, velkou fanouškovskou obec. Ať je to Slavia nebo Sparta, u nás nejlepší kluby, ale taky projdou obdobím, kdy se jim nedaří. Chtěl bych fanoušky trochu přibrzdit, aby nemysleli, že najednou půjde všechno růžově. Z dvanáctého místa zas nejde jít tak rychle nahoru. To je jedna věc. Na druhou stranu, ani bych nebyl zastáncem strmé cesty nahoru, protože pak by mohl přijít pád a bylo by to těžší. Nyní jsou zde perspektivní hráči a klub by se mohl dostat během dvou let zpátky do špičky. Bude to chtít trpělivost od fanoušků i od hráčů a od vedení. Myslím, že moc razantní skok by nebyl dobrý.

Děkuji  a ať se vše daří na nelehké cestě vzhůru.

 Ptal se Jan Čapek, redakčně upravil Vlastimil Váňa.

[nggallery id=155]