ROVINA U KOLÍNA 2015 – TAKOVÉ MALÉ SLÁVISTICKÉ HRDINSTVÍ

 Akce kolínské odbočky nejsou nikdy událostí uzavřenou, ale potvrzují se při nich dlouholetá přátelství a navazují nová. Zejména v nich figurují  odbočky se sídlem méně či více položeným východně od Prahy. Děje se tomu tak při tradičních bowlingových akcích, potvrdila to i letošní, v pořadí již šestá Rovina u Kolína, společný cyklistický výlet podél toku Labe ve směru Velký Osek – Poděbrady – Nymburk a zpět! Všechny dojmy se soustřeďují v článku MUDr. Janáčka na kolínském webu, který najdete na adrese http://opskolin.webnode.cz/, kde Vás jistě zaujmou i další informace o životě jedné z našich nejaktivnějších odboček OP! My se na tuto událost podíváme spíše s malým nadhledem, protože neveselých zpráv tak nějak neubývá!

Nevím, zda mám ten pocit sám nebo je to obecným jevem, že tu a tam se objevuje až inflace využívání pojmu hrdinství. Přitom je to často jen jev poplatný danému režimu, což nejlépe dokazuje i starý, předlistopadový vtip:

„Do jedné třídy přijde školní inspektor v době, kdy se zrovna probírá pojem hrdinství. Inspektor se zeptá – děti, můžete mi dát nějaký příklad hrdinství z Vašeho okolí? Děti se hlásí, ale žádná odpověď inspektora neuspokojuje. Až když se přihlásí Pepíček a dí: Můj dědeček padl na Dukle! Oči inspektora se rozzáří a žádá Pepíčka, aby informace o svém dědovi, podle něj pravému hrdinovi, který se zasloužil o naše osvobození, doplnil. A Pepíček se rozhovoří: Můj dědeček byl in memoriam povýšen do hodnosti Sturmbannführera! …..

Snad se po této vsuvce nebude na mě nikdo zlobit, pokud jsem letošní Rovinu označil za malé slávistické hrdinství. Účast byla o trochu slabší, ale sešli se členové 4 odboček – z Kolína, Veleně, Brandýsa nad Orlicí a Havlíčkova Brodu! A většina absolvovala nejdelší trasu, podle tachometru plných 55 km. Což by nebyl zase tak nějaký supervýkon, kdybychom si neuvědomili, že rtuť teploměru vyšplhala až k magické čtyřicítce! Osobně jsem byl ten den v Poděbradech a jen pozoroval většinou schvácené milovníky kol a koleček, kteří se většinou vypravili jen na malou projížďku podél Labe. A dodejme k tomu i fakt, že v pozdní předvečer akce sledovali všichni účastníci propadák milovaného klubu v Brně. To ale nikoho neodradilo, aby oblékl slávistické symboly, celou trasu absolvovala i nezbytná tradiční slávistická vlajka. Daly se čekat i posměšky, ale tentokrát se spíše jednalo o slova pochopení toho, co vše dnes musí opravdový slávista zažít a ještě se vydat s hrdostí na tradice svého klubu v takovém vedru na takovouto trasu! Takže nebyl to kus hrdinství? Podle mne ano!

Dobi