Rozhovor: Martin Hurka

Jan Čapek vyzpovídal nadějného záložníka Martina Hurku, který si svými posledními výkony řekl o místo v základní sestavě Slavie. On sám říká: „Rodiče sice plavali ale mě to táhlo jinam…“

Vy jste taková velká fotbalová rodina. Jsou tam i bratránkové, kteří hrají za Lhotku, tak o tom něco řekni.

Sestra hraje házenou za Slavii, kluci od strejdy hrají za Tempo, takže zrovna moc fotbalová rodina nejsme, z naší rodiny jen strejda hrál fotbal, otec s matkou závodně plavali. Otec se po skončení závodní kariéry dal na tenis a na nohejbal, ten hraje závodně a hrál i ligu. Tenis dotáhnul do první třídy. Maminka byla mistryně republiky v plavání na 200 m volný způsob.

Za koho plavala?

Plavala za Rudou hvězdu. Dnes se to jmenuje jinak, ale stále je to policejní klub.

Máš sestru, která hraje házenou. Dříve holky z házené odcházely do fotbalového týmu žen. Neplánuje také něco takového sestra?

Zatím chce pokračovat v házené dál. Chce to dotáhnout do reprezentace jako já. Má ve mně velký vzor.

Když jsem tě sledoval v prvních zápasech po tom, co jsi přišel z dorostu, tak ses mi fotbalově moc líbil, ale byl tam velký nedostatek, hra tělem. Jak jsi na tom zapracoval?

Pracoval jsem na tom v posilovně, dělal jsem zpevňovací cviky.

Během roku je opravdu vidět posun. První branka v lize, byla oslava doma a s hráči?

Oslavili jsme to doma, společně s rodinou. Byli rádi, že jsem konečně dal gól.

A jak to bylo s hráči?

S hráči jsme měli večeři.

Trénink, soustředění, líbí se ti tento zimní program nebo máš výhrady?

Ne, určitě ne. Ale zimní příprava je k tomu, aby se nabrala kondice a síla.

Myslíš, že ta herní vyzrálost by nebyla lepší místo té zabíračky?

Byli jsme na herním soustředění na Kanárech, tam jsme na tom pracovali.

Když jsi přišel do áčka, kdo ti nejvíc pomohl?  Trenér nebo hráči? Bylo to pro tebe něco nového?

Přišel jsem ještě ke starším hráčům a pomohli mi všichni, vzali mě k sobě, chovali se ke mně normálně, bavili se se mnou.

Dá se říct, že tam byl jeden, který měl k tobě takový lepší přístup. Dá se někdo vyzdvihnout? Nebo koho by sis vážil nejvíc?

Na to bych musel vzpomínat, to je rok a půl zpátky.

Vzpomeneš si na první smlouvu?

První smlouvu jsem dostal na začátku A-žáků, to mi bylo 14 let.

V té době se už kolem tebe začali motat agenti?

Jo, ve čtrnácti jsem už měl podepsaného pana Pasku.

Vedeš si nějakou kroniku? Nebo někdo z rodiny?

Ne, nechávám tomu volný průběh.

Děkuji za rozhovor. Překvapilo mě, že mluvíš tak potichu. Takhle to vypadá i na hřišti? Neozveš se?

Ne, takový nejsem.

[nggallery id=141]