Rozhovor: Milan Černý

Ani bych se tomu nebránil, hrát celou kariéru za Slavii
Rozhovor Jana Čapka s Milanem Černým, který se rodil v listopadu a následně v březnu.

Ještě než nám utečeš do Ruska, tak mi, prosím, řekni pár věcí. Určitě sis nemyslel, že budeš odcházet za takového stavu.

Tak zaprvé, vůbec nevím, jestli budu odcházet, já nic nevím, já se to také dozvídám z médií, ale doufám, že bych mohl ještě na jaře pomoci, kdyby to vyšlo, ale opravdu nevím, jak to bude.

Někdy kolem roku 1996 jsem tě zaregistroval na turnaji v Mostě. Vy jste ho vyhráli a já jsem prohlásil, že tenhle kluk roste pro první mužstvo. Překvapil jsi mě velkým zaujetím pro hru, když tě tam všichni plácali po ramenou, ty sis nikoho nevšímal, naprostý nezájem. Co mi řekneš o těch začátcích ?

Začátky byly krásné,  s panem Karochem jsme toho prožili moc, turnaje v zahraničí,  na to, jak jsme byli malí, hodně vítězství, proher moc nebylo, hlavně ty výhry s Markem Suchým a s dalšími, kteří teď hrají ligu i ve světě. Byly to hezké časy, na to rád vzpomínám.

Chodil jsem dost často na vaše zápasy, na ty turnaje a podobně, občas na tréninky. Petr Karoch se s vámi nijak nemazlil. Jak jste to vnímali ? Dokázal vás pořádně seřvat.

Tak to určitě dokázal, ale měl to s námi těžké, byli jsme malí. Vychovával nás jako lidi, bylo to s ním fajn. Samozřejmě dokázal seřvat, ale i pohladit. Řekl bych, že nás vychoval dobře a hodně mu za to děkujeme.

Kdy se poprvé kolem tebe poprvé začali motat agenti ?

Tak v těch 15, 16 letech. Říkali jsme si s tátou a s mámou, že zatím žádného nepotřebujeme, že dávají jenom kopačky a že je to o ničem, ale pak jsme se dohodli, že se rozhodneme pro pana Zíku. Musím říci, že i když jsem byl zraněný, tak mi pomohli i s domluvou v Regensburgu na rehabilitaci a jsem spokojen.

Otec, myslím, hrával hokej, takže tě vedl k dobré fyzické připravenosti ?

Určitě. Táta byl taky sportovec, hokejista, takže ke sportu měl blízko a ještě má. My jsme spolu na zahradě blbnuli  s míčem, s babičkou a dědou. Bylo to fajn, ne že by mě do něčeho nutil, bylo to ve mně, pořád jsem s ním chtěl běhat někde kolem baráku. Dokázal mi i vynadat, když jsem zahrál špatný zápas. V tomhle jsem měl výhodu proti ostatním, protože on to viděl jako trenér, ví, za co pochválit a za co ne.

V béčku pár zápasů a už jsi nakouknul do áčka

Hned, jak přišel pan Jarolím v roce 2005.

Zranění, to byl asi tvůj největší problém a vyvrcholilo to ve Dvoře Králové

Ve Doře Králové to byla ta zlomenina zánártní kůstky, to nebylo koleno. Bylo to jedno z těch zranění, ale ne to největší. K tomu zranění kolena došlo v reprezentaci za devatenáctku, když byla kvalifikace. Do Polska jsem nejel pro zranění, tam jsme byli bronzoví a  z toho místa jsme se dostali do Kanady.

Po zraněních a důkladných rehabilitacích ses vrátil do sestavy. Co se týká rehabilitace – německá nebo česká ?

Převážně česká rehabilitace. Táta trénoval v Budějovicích jako hlavní trenér hokejové juniory, pak dělal jednu sezónu asistenta Jandačovi u áčka, takže on tam žil a já jsem tam měl dobrou rehabilitaci, protože jsem tam byl u těch hokejových fyzioterapeutek …

Za ta léta moc branek nedáváš, máš nějakou evidenci ? Za pět let  dvě branky v lize, ale ta proti Boleslavi byla nádherná.

Moc branek jsem nedal, proti Boleslavi se mi to povedlo, ale těch gólú bych měl dát víc, samozřejmě.  Dvě branky jsou málo.  Pořád někoho hledám, chci někomu nahrávat a to je někdy špatně.

Zakládáš si na kondici nebo preferuješ něco jiného ?

Tak já osobně na kondici, ale hlavně na bojovnosti. Každý má jiné přednosti, musí se do toho dát také fotbalovost.

Brzy se ozvala reprezentace, tam i první branka, to asi není jen tak. Jak to dopadlo ?

Byl jsem rád, že jsem byl v reprezentaci a dát branku, to bylo skvělé, samozřejmě. Doufám, že se tam ještě někdy podívám.

Po těch letech tady ses určitě zdokonalil jazykově a jsi připraven na jakoukoli soutěž.

Já myslím, že ve fotbalu se dá dorozumět jakýmkoliv jazykem, byl jsem na pár dnů s Rusy, s tím Rostovem, a dá se říci, že za den, za dva už všechno vím, jak se dorozumět, levá, pravá to všecho mají podobné, anglicky bych se taky dorozuměl.  Je to otázka času, jak se s tím každý vypořádá.

Jakou soutěž bys nejradši hrál ?

Těžká otázka, líbí se mi německá liga, samozřejmě španělská, ty ligy jsou kvalitní, nesmíme na žádnou zapomenout. Nebránil bych se žádné.

Nakonec to byl  Rostou na Donu.  Zklamání ? Bylo tam něco, co tě překvapilo ?

Tak Rostov, byl to asi ideální tým, kde bych mohl hrát, protože ruská liga je kvalitní. Ta nabídka byla skvělá, ale nakonec se to nějak nedomluvilo. Teď jsem šťastný, že můžu bojovat tady za Slavii.Abych řekl pravdu ani bych se nebránil tomu hrát celou kariéru za Slavii

Opět se ozvalo nějaké zranění.

Bylo to to druhé koleno, nebylo to to operované. Problém se objevil, když jsme byli na reprezentaci a hráli jsme s Holanďany, tak jsem tam měl srážku, měl jsem z toho poškozen vaz, ale už naplno trénuju, takže v pohodě.

Takže už se těšíš na fotbal, nabrali jste kondici v zimě?

Kondici jsme nabrali určitě všichni, a tak doufám, že se s tím popereme a že to bude znát i na hřišti, musíme do toho dát  fotbalovost a sbírat body.

Tak ti jménem našich čtenářů děkuji a přej ti hlavně to zdraví, protože nic jiného asi nepotřebuješ.

To je to nejdůležitější, děkuju moc.

Ptal se Jan Čapek

[nggallery id=103]