Rozhovor s Pavlem Kukou

Byli jsme hodně daleko za Spartou, no a tímhle příchodem se to hodně všechno  změnilo, řekl  mj. Pavel Kuka při rozhovoru s Janem Čapkem.

JČ: Vzpomeneš si ještě na začátky ve Slavii? Spoluhráči, trenéři, blízkost tvého bydliště nebo to byly barvy Slavie

PK: Vzpomínám od přípravky prakticky všechno, trenér Pařízek první, pak byl trenér Mudr, přes dorosty, béčko, vojna.(viz zpravodaj 1992-B dorost trenér Mařan jsem dal dokonce na podzim 21 gólů.Skoro všechny z přihrávek Františka Veselého.A pak to šlo hodně rychle.Proběhnutí A dorostem hned mezi muže).

JČ: Co rozhodlo ? Barvy Slavie nebo že jsi tady bydlel blízko.

PK: Asi to bylo bydliště a to, že mi táta vodil na ty fotbaly tady na Slavii.

JČ: Kam tě to nejvíc táhlo, hned do útoku ?

PK: Ne, já jsem hrál po vzoru táty  stopera, to jsem hrál až do nějakých sedmnácti, osmnácti  a pak jsem přešel do útoku.

JČ: V béčku jsi hrával stopera, ani si nepamatuji. Za áčko jsi před vojnou nehrál ?

PK: nehrál, nějakých pár tréninků jsem absolvoval, ale spíš to bylo z důvodu obrovský marodky a prakticky až po vojně, nebo na vojně jsem se setkal s tím největším fotbalem.

JČ:  Dukla asi tenkrát neměla zájem, že jsi se objevil v Chebu a tam jsi se teprve začal opravdu prosazovat.

PK:  Tak Dukla hlavně vybírala ty nejlepší a brala si víceméně hotový ligový fotbalisty a  Cheb, to byla taková ta přestupní stanice pro  mladý. Já jsem i v Chebu  nastupoval spíš do béčka než do áčka a teprve časem se to prosadilo.

JČ:  A přichází Boris Korbel a jeho peníze. Taková zajímavost, Binič prý chodil na tréninky s pistolí.

PK:  Tak to nevím, že by chodil na tréninky s pistolí, to si myslím, že se jako všechno u nás, hodně zveličuje, ale na tu dobu si velmi dobře pamatuju, protože byla podle mne velmi úspěšná jak pro Slavii, tak i pro nás, pro hráče.

JČ:  Takže to opravdu bylo o penězích ?

PK: Tak bylo to hodně o penězích, protože předtím prakticky Slavie moc peněz neměla, byli jsme hodně daleko za Spartou, no a tímhle příchodem se to hodně všechno  změnilo, i když jsme nedovedli dosáhnout na ten titul vždycky, tak jsme aspoň o něj hráli každý rok.

JČ:  Jenom to, že jsi nekopal penalty, rozhodlo, že jsi se nestal králem střelců, tenkrát to byl Peter Dubovský.

PK:  No tak šlo do posledních kol o titul a byli tady lepší, takže to je jediný důvod. Byli další, kteří uměli kopat penalty lépe a jelikož to je strašně důležitý, tak tam nešlo o toho střelce.

JČ:  Takže jsi si moc nevěřil na ty penalty ?

PK:  Ale já jsem si věřil, protože i potom ty další ročníky jsem je kopal, kopal jsem je za nároďák, ale v tý době, kdy se ta sezóna odehrávala, tak tady byly lepší hráči, Karel Jarolím, prostě by řada zkušenějších hráčů, kteří to uměli kopat lépe, proto je kopali oni.

JČ:   Odchod Korbela a krušné chvíle Slavie.

PK: Nevzpomínám, protože  jsem to nezažil, já vlastně s odchodem pana Korbela jsem odcházel taky, byla to vlastně jediná šance Slavie se ekonomicky zachránit, takže vlastně za ty peníze, který Slavie za mne inkasovala, tak se z té krize aspoň na nějakou krátkou dobu dostala.

JČ:  Nejlepší fotbalová léta jsi prožil v Kaiserslauternu, nejlepší hráč, první sezónu myslím …

PK:  První dvě sezóny

JČ:   … mistr ligy, následně vítěz poháru.

PK: Tak jo, byly to krásný časy, byly to i obrovský úspěchy a samozřejmě obrovská změna z těch malejch stadionků do toho obrovskýho světa fotbalovýho a paralelně s tím i obrovský úspěchy s nároďákem, tak doba to byla nádherná.

JČ:  Mezitím jsi se stal vicemistrem Evropy.

PK: To je to co jsem říkal, ten čas byl nejenom úspěšnej, ale i dlouhej, bylo to několik let za sebou, bylo to opravdu moc hezký.

JČ: V roce 2000 jsi se vrátil vrátil a opět začal dávat branky, opravdu jsi nám hodně pomohl v té době.

PK: Tak to si pamatuju už méně, že bych nějak střílel hodně branek, asi ten začátek šel, ale neměli jsme mužstvo na to, abychom nějak zásadně bojovali o přední místa, což mě trochu zklamalo. Přišlo mi, že to šlo trochu z kopce, že to bylo rok od roku horší a horší. Hráli jsme potom pohár UEFA s šestnácitiletými kluky, to už bylo moc.

JČ: Definitivní konec v roce 2005.

PK: Ten přijít musel, zaplaťpámbu, že to trvalo tak dlouho, bylo to v 37 letech. Možná se dalo ještě pokračovat, určitě ne ve Slavii, tam jsou přirozeně jiné nároky.

JČ: Nemrzí tě, že ti chybí titul se Slavií ?

PK: Tak samozřejmě, že mě to mrzí, ale třeba do budoucna přijde něco jiného, v jiné pozici, to se uvidí, máme výhodu že jsme ještě mladí, třeba to ještě zažiju.Podívejte jak dlouho a jakou cestu k tomu musel projít třeba K.Jarolím.

JČ: Stadionu ses taky dočkal až po skončení kariéry.

PK: No ale dočkal, dokonce jsem si na něm i několikrát zahrál, což je úžasný pocit, asi to nenahradí vyhrát ligu na takovém stadionu, ale minimálně je to taková útěcha. Před nedávnem jsme tady zažili krásný zápas, hlavně pro nás, pro hráče, klasické derby Slavie-Sparta a při té příležitosti ukončení Šmíci. Bylo to fajn zahrát si před takovou návštěvou.

JČ: Jak se díváš na bojkot a založení strany fanoušků ?

PK: Upřímně, ani se tomu moc nedivím, protože tady se strašně šlape po tradicích, víc se to týká Bohemky  než  Slavie. Lidi jsou normální, nějak uvažují a podle toho se k těm věcem postaví. Já nevím do detailu o co jde, ale umím si představit fanoušky, kteří mají pocit, že klub k nim má mít určitou společenskou odpovědnost a podle toho se chová.

JČ: Syn pokračuje stále v Meteoru ?

PK: Syn pokračuje v Meteoru, ano, má poslední rok v dorostu.

JČ: Pak někam přestoupí ?

PK: To záleží na tom, jak tu poslední sezónu odehraje, ale já myslím, že nemusí přestupovat, v Meteoru může pokračovat dál, uvidí se podle jeho výkonnosti.

JČ: Neviděl bys ho rád ve Slavii ?

PK: Takhle jsem o tom nepřemýšlel, abych byl upřímný, tak na tom nezáleží, spíš mi jde o to, aby co nejlépe dodělal školu, aby si někde našel svoje místo. Není důležité, jestli to bude fotbal ve Slavii, nejdůležitější je, aby z něj byl slušný člověk.

JČ: V Odboru přátel jsi byl tuším od roku 1974 nebo 1975, nechtěl bys opět obnovit členství?

PK: Již se stalo …

[nggallery id=77]